Přestupní stanice a francouzská pevnost v Mauretánii

„Proč jsi přijel až do Mauretánie?" ptám se Clauda z Kamerunu. „Chtěl jsem se dostat do Evropy." „Jak?" „Z Nuazibú po moři na Kanárské ostrovy, ale chytila mě policie a teď si musím vydělat peníze na návrat do Kamerunu."

Claude má nakonec štěstí a nachází práci u švýcarského páru spravujícího chod ADRY (charitativní organizace církve adventistů sedmého dne) v Nuakšottu, hlavním městě Islámské republiky Mauretánie. Pomalu šetří na návrat. 

Podle OSN se na 500 subsaharských Afričanů snaží každý týden dostat na Kanárské ostrovy. Mnoho z nich nachází na rozbouřeném moři a ve vratkých lodích smrt, a i když se do nepochopitelně vysněného evropského ráje dostanou, čeká je nepříjemná realita života levné pracovní síly, šikanované majoritní společností.

Za riskantní přepravu si převaděči účtují kolem 1 400 dolarů (tj. nějakých 25 tisíc korun!). V Nuakšottu jsem přes ADRU potkala Afričany až ze vzdálené Demokratické republiky Kongo, Gabonu, Kamerunu a Nigérie. Všechny sem přivedl stejný cíl - dostat se do Evropy.

Cesta do Mauretánie přes Západní Saharu, území spravované a okupované Marokem,  probíhá poklidněji, než jsem myslela. V roce 1991 bylo uzavřeno příměří mezi marockým králem a hnutím Polisario, které se snaží získat nezávislost pro Sahrawi, obyvatele Západní Sahary, a od té doby je oblast relativně bezpečná. Potkáváme několik dalších Evropanů, hlavně Francouzů, kteří se rozhodli jet do Senegalu nebo i dál podobným způsobem jako my.

Nefér víza

„Prosím a nešlo by to alespoň na pět dní?" Přemlouváme celníky na marocko-mauretánském pouštním přechodu, aby nám dali delší transitní víza. Chapci nakonec ustupují a já si říkám, jak je pro Evropana žalostně jednoduché a nefér získat  kamkoliv víza. Speciálně pokud zvážím, že průměrný Afričan musí čekat až půl roku na příjimací pohovor na ambasádu. O České ambasádě nemluvě, ta je v podobných situací ještě nepříjemnější.

Několik set kilometrů narušují monotónní obzor plný písečných dun jen kamiony plné potravin mířící do Nuazibú či Nuakšottu. Pouštní Mauretánie je totiž z velké části závislá na importu ovoce a zeleniny z Maroka.

Ceny jsou v Nuakšottu překvapivě vyšší než u nás, zejména co se potravin týče, i když se republika může pyšnit pobřežím plným ryb. Mzdy jsou však několikanásobně nižší, byť zde byla v poslední době nalezena ropa a v zemi je i dostatek železa. Ovšem, tak jako všude, i zde lze nalézt hrstku superbohatých jezdících v luxusních džípech a bydlících v supervilách.

Tříapůlmilionové obyvatelstvo tvoří na severu většinoví Maurové, kteří mají arabské a berberské kořeny, a na jihu subsaharští Afričané.

Pevnost místo ambasády

Současná politická situace v Mauretánii má k ideálu daleko .  Minulý rok svrhli vojáci vládu a letošní prezidentské volby se rovněž neobešly bez problémů. Pár dní od prezidentské inagurace Muhammada uld Abdal Azíze došlo k bombovému útoku na francouzskou ambasádu. Celou oblast proto bedlivě střeží oko policie. Do toho se země potýká s islámskými extremisty. Dokonce i tradiční ralley Paříž-Dakar byla z obavy z extremistů přesunuta do Jižní Ameriky.

„Nebála jsi se tu, když jsi tu dva roky žila?" vyzvídám od Jitky. „Ne, ani jsem si například nevšimla politického převratu minulý rok. Myslím, že média situaci většinou zkreslují. Lidé tu žijí svůj vlastní život jako jinde na světě a politiky si moc nevšímají."

„A co ten Američan, kterého tu zastřelili na trhu před několika týdny?" „Byla to jeho chyba, že se nechtěl nechat unést. Cizinců tu žije velmi mnoho a nikdy jsem neslyšela, že by se někomu něco stalo." 

Francouzský vliv je v zemi všude viditelný a francouzská ambasáda vypadá uprostřed Nuakšottu jako nedobytná pevnost. Přirovnala bych ji k Ceauşescově paláci v Bukurešti. Pokládám si otázku, zda už skutečně kolonialismus skončil, když pozoruji všechny ty velké francouzské společnosti působící v zemi (Total Oil, Société Générale), ohromnou ambasádu s jedním z mála kulturních center ve městě, označení na každém rohu (to bylo postaveno z peněz Evropské Unie) a pročítám různé zdroje, které tvrdí, že současný prezident zvítězil jen díky podpoře bývalých kolonizátorů - Francie.  

Po několika dnech v Nuakšottu se vydáme hlouběji do Afriky - do Senegalu.

(pokračování příště)