Léky, po jejichž požití zmizí špatné vzpomínky, nejsou prý jen záležitostí sci-fi filmů. Podle komentáře uveřejněného v odborném časopise Nature je mají vědci již na dosah, ale nemohou je dále vyvíjet kvůli přísným etickým pravidlům. Podle některých odborníků jsou to zbytečné obavy, které vědě svazují ruce.
Miliony lidí na celém světě trpí posttraumatickými zážitky, které jim komplikují běžný život. Jedná se nejen o ty, kteří přežili přírodní katastrofu, ale také o účastníky přepadení, dopravní nehody nebo třeba násilného útoku. Právě jim by mohly pomoci nové léky, které prý umějí vymazat z paměti negativní vzpomínky spojené s určitou situací.
"Obavy, které panují, jsou přemrštěné. Regulace vzpomínek může být užitečná, ale nynější přehnané etické zásady berou naději milionům nemocných," tvrdí profesor práva z Brooklynské univerzity Adam Kolber v komentáři v časopise Nature. Odpůrci vymazávání paměti se obávají, že by tato možnost mohla být lehce zneužita. Lidé by odstraněním svých vzpomínek mohli podle kritiků změnit i svou povahu a charakter - stal by se z nich někdo jiný.
Bioetická komise Spojených států již v roce 2003 zdůraznila, že je lepší nechat paměť "uzdravit" pomocí psychologické léčby. "Není to přesvědčivý argument. Na vzpomínky na to, jak záchranáři odklízejí trosky, nemá potřebnou sílu," dodává Kolber, podle kterého nemají někteří lidé bez léků šanci se stresu zbavit.
Poslední studie přitom naznačují, že vědci jsou skutečně velmi blízko vyvinutí "léčiv na paměť". Například látka zvaná ZIP dokázala u drogově závislých myší vymazat vzpomínku na místo, kde vždycky dostaly svou dávku kokainu. "Další droga, již testovaná na lidech, dokáže zmírnit emocionální vypětí způsobené nějakým traumatem," dodává Kolber.
Zda se "vymazávací" léky skutečně dostanou k veřejnosti, je zatím otázkou. Každé jejich užití by podle některých hlasů muselo být striktně hlídáno a schváleno nezávislou komisí či soudem, který by posoudil, zda může léčba být pacientovi skutečně přínosem.
