Pozvánka
Lidí s bezlepkovou dietou přibývá. Pomoci má i předvánoční trh

Lidí, kteří se musejí v jídle vyhýbat lepku, přibývá. Podle lékařských statistik se s celiakií potýká přes 100 tisíc pacientů, další tisíce však o své nemoci netuší nebo nevědí, jak bezlepkovou dietu dodržovat. Co všechno nemoc v životě nemocných změní? Jak složité je s celiakií cestovat? A mohou vůbec chodit do restaurace? Na tyto i další otázky odpovídala v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ zakladatelka Společnosti pro bezlepkovou dietu Jitka Dlabalová.

Jitka Dlabalová zná, jaké to je, žít s celiakií, na vlastní kůži. Nejprve onemocněla její dcera, poté syn a nakonec se ukázalo, že alergii na lepek má i její bratr a jeho děti. Právě snaha pomoci rodinám s tímto onemocněním a poskytnout dostatek informací jim i veřejnosti ji vedla k založení Společnosti pro bezlepkovou dietu. V neděli 4.12. pořádá v Toulcově dvoře v Praze první trh bezlepkových potravin.

Celiakie je onemocnění, které může propuknout v jakémkoliv věku. Jak se člověku změní život?

Když onemocněla dcera, bylo to v době, kdy se o celiakii nemluvilo a o nemoci bylo jen málo informací. Najednou jsem nevěděla, co vařit, kde nakupovat, jaké potraviny ještě můžu připravit a které už ne. Lepek byl snad úplně ve všem. 

Jak to ovlivnilo chod domácnosti?

Změnil se celý způsob našeho stravování. Dneska vlastně celá rodina jíme bezlepkově až na přílohy a pečivo. To je v českých obchodech stále ještě drahé. Jinak mouku s lepkem už vůbec nekupuji, snažím se používat spíš kukuřičné těstoviny, abych nemusela vařit dvakrát. Problém je stále s knedlíky, protože vařím bezlepkové, ale ty s lepkem kupuji, takže zbytek rodiny závidí dětem ty domácí, které jsou lepší. 

Jak svou nemoc vnímaly děti?

Bylo to těžké, když byla nemocná jenom dcera, protože se oddělovalo jídlo jenom pro ni. Připadala si jiná a nebylo to pro ni jednoduché. Když onemocněl syn, tak už byli dva a díky tomu nemoc lépe snášeli.

Můžete vyrazit s rodinou do restaurace?

To je případ od případu. Někde řeknou, že ví, co je potřeba, někde se lze s personálem dohodnout. Problém je to zejména v menších městech, kde se nám už stalo, že servírka křičela na kuchaře: "Oni prej nechtěj nějakej lepek, ty víš, co to je?" V tom případě nezbývá než se zvednout a jít jinam. V první řadě je to totiž o důvěře k tomu kuchaři, že do jídla skutečně nedá nic navíc.

Myslíte, že je v Česku dostatek restaurací, kde umějí uvařit i bez lepku? Zlepšila se z tohoto pohledu situace v posledních letech?

Většina restaurací, kam šlo zajít, vznikla tak, že se nemoc objevila v rodině majitele nebo vedoucího. Díky tomu se síť míst rozšířila. Společnosti pro bezlepkovou dietu se stále ozývají kuchaři a majitelé hospod, kteří se chtějí zeptat na bezlepkovou dietu. Proto jsme pro ně připravili manuál, co lze celiakům podat, na co si dát pozor.

Změnil se v posledních letech přístup veřejnosti k této nemoci?

Určitě. O nemoci se mluví, informovanost je lepší. Přesto se ale nejde spolehnout, že bez problémů seženete, co budete potřebovat. Na benzince si bezlepkovou bagetu nekoupíte. Když děti jedou na tábor nebo na školu v přírodě, musíte se přesvědčit, že kuchaři ví, co dělat, případně jim přivézt potraviny. Musíte myslet dopředu a na každý den se připravovat.