Neplodnost
Nemůžete otěhotnět? Možná jste alergická na partnerovo sperma

Stále více párů má problémy přivést na svět potomka přirozenou cestou. U každého druhého případu za to může přehnaná reakce imunitního systému. Žena může špatně snášet partnerovo sperma, alergický vůči němu může být i sám muž. Někdy pomůže takzvaná kondomová terapie, častěji však "výměna" partnera.

"Protilátky proti spermiím se mohou vyskytovat téměř ve 450 podobách a mají na svědomí 30-50 procent případů mužské neplodnosti," říká v e-mailovém rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ přední odbornice na imunologické příčiny neplodnosti Zdenka Ulčová-Gallová z Gynekologicko-porodnické kliniky v Plzni.

Imunita má prý na svědomí až polovinu případů neplodnosti. Čím si tak vysoké číslo vysvětlit? Příroda přeci chce, abychom se rozmnožovali, proč to tedy zároveň přes přehnanou imunitní reakci znemožňuje?

Musíme si uvědomit, že reakce našeho organismu i  v podobě naší obranyschopnosti je ovlivňována  centrální nervovou soustavou, hormonálním a  imunitním systémem. Všechny tři systémy přitom ovlivňuje nejen to, co jsme zdědili po rodičích, prarodičích a praprarodičích, ale i různé mikroorganismy a s nimi spojené infekce i nezdravý životní styl. Snížená plodnost páru proto může mít původ v poruše některého ze jmenovaných systémů.

Jednou z imunitních příčin neplodnosti je nesnášenlivost mužského organismu vůči vlastním spermiím. Jak je vůbec možné, že je organismus nesnese sám sebe?

Za určitých okolností spouští spermie tvorbu vlastních autoprotilátek. Dochází k tomu velmi často po porušení bariéry cévního zásobení varlete, které je způsobeno nejčastěji poraněním, zánětem, operačním výkonem, nádorem nebo při zablokování vývodných pohlavních cest při některých vrozených vadách. Zkušenost ukazuje, že protilátky proti spermiím se mohou vyskytovat téměř ve 450 podobách a mají na svědomí 30-50 procent případů mužské neplodnosti. Protilátky vůči spermiím však může produkovat i ženský organismus.

A jak vzniká nesnášenlivost vůči spermiím partnera?

Spermie jsou pro ženský organismus zcela cizí. U ženy neplodné z imunologické příčiny lze předpokládat poruchu přirozené snášenlivosti, kdy dochází k vystupňované "žravosti" velmi bdělých buněk, makrofágů, které jsou neustále ve střehu a připravené spermie pohltit. Při normálním fyziologickém pohlavním styku se do blízkosti hrdla děložního dostane asi 200-500 milionů spermií, a tak  "přecitlivělý" reprodukční trakt pacientky je už při prvním setkání se spermiemi schopný vytvořit protilátky. Jestliže je žena neustále, dlouho a opakovaně imunizována stykem s antigeny spermií jednoho nebo více jedinců, pak se tyto protilátky začnou vytvářet i v dalších částech reprodukčního ústrojí - v děloze, ve vejcovodech, v dutině břišní i v krvi.

Takže takto "přecitlivělá" žena má nejvyšší šanci otěhotnět při prvním pohlavním styku, a čím více jich "absolvuje", tím je naděje na otěhotnění nižší?

V podstatě ano.

Když žena vytváří protilátky proti spermiím, tak to proti spermiím obecně nebo pouze proti spermiím konkrétního muže?

Část spermie, takzvaný antigen, je společný spermiím  různých ejakulátů, tedy spojený ve vztahu k vlastnímu muži či cizímu, jakémukoli... Známe ale z praxe případy, kdy se  páry s imunologicky  sníženou  plodností  rozejdou, najdou si nové partnery a vytvoří zcela bez problému rodiny nové.  Ovlivnila tento stav jenom imunologie? Neovlivnila. Nové páry začínají vlastně od startovací čáry znovu, v jiném, třeba lepším stimulujícím prostředí, kde není místo na výčitky, stres a každý měsíc smutek nad zjištěnou menstruací.

Jak se taková nesnášenlivost na spermie testuje?

Vyšetřujeme protilátky proti spermiím z hrdla děložního u pacientky v období ovulace a testujeme je jednak se spermiemi partnera, s nímž se pacientka snaží o těhotenství, jednak se spermiemi zdravého dárce. Jedná se o základní laboratorní metodu, při které pod mikroskopem zjišťujeme pohyblivost, průnik a chování spermií v kapiláře naplněné ovulačním hlenem za jednotku času.

V případě imunologických příčin neplodnosti se doporučuje po určitou dobu styk s kondomem. Jak dlouho a jak takové opatření může "alergii na partnera" zmírnit?

Cílem chráněného pohlavního styku pomocí prezervativu je zabránit kontaktu spermií s buňkami reprodukčního traktu, které jsou schopné vytvářet vůči nim protilátky. Tuto léčbu, kondomovou terapii, doporučujeme pacientkám s vysokými hladinami protilátek proti spermiím v hrdle děložním. Jedná se převážně o pacientky pod 30 let, bez další příčiny neplodnosti. Léčbu obvykle plánujeme na tři až šest, někdy i dvanáct měsíců. Protilátky během této doby klesnou na minimum, o 40 až 60 procent.

Nakolik je toto opatření účinné?

Podle naší zkušenosti se otěhotnění v následujících ovulačních cyklech dočká jen jedno až dvě procenta takto léčených pacientek. V jedné zahraniční studii nicméně otěhotnělo 41 procent předtím neplodných žen.

Je tedy kondomová terapie zbytečná?

Je pravda, že její výsledky nebyly v naší poradně pro většinu takto léčených pacientek povzbudivé, protože předtím slušně snížená přecitlivělost na spermie se rychle obnoví. Proto jsme léčbu prezervativem kombinovali s dalšími terapiemi, například s vpravením spermií přímo do dělohy- inseminací, dnes nejčastěji s oplodněním ve zkumavce.

Co představuje pro organismus větší zátěž - imunitu léčit, nebo ji obejít a rovnou přikročit k umělému oplodnění?

Myslím si, že zejména v diagnóze snížené plodnosti není nejšťastnější přistupovat rovnou k umělému oplodnění, není-li z dosavadních vyšetření jednoznačné, že to jinými způsobem nepůjde. Imunologickou příčinu snížené plodnosti většinou kombinujeme s její léčbou a některou metodou asistované reprodukce, například s oplodněním ve zkumavce. To proto, že se jedná o imunologické "postižení" párů mnohem starších, u nichž je imunologická příčina málokdy jediným důvodem snížené plodnosti.