Pravidla, kterými se řídí pocit hladu v našem těle, jsou zřejmě složitější, než se zdá. Poměrně zásadní vliv na naše stravovací návyky má totiž krátkodobá paměť, upozorňují studie uveřejněné v aktuálním čísle časopisu PloS One. Pokud si člověk myslí, že snědl více jídla, dostane hlad mnohem později, než když se domnívá, že měl menší porci.
Když nemá tělo dostatek energie, vyšle k mozku informaci a ten spustí pocit hladu. Alespoň takto zní dosavadní teorie, podle níž se řídí mnohá výživová doporučení. V poslední době se ale ukazuje, že je to zřejmě složitější proces, než jak se původně zdálo.
V praxi se potvrdilo, že sledování gastronomických pořadů v televizi podvědomě nutí diváky sníst více. Ovlivnit apetit může dokonce velikost a barva talíře, osvětlení nebo to, s kým zrovna sedíme u stolu. K novým teoriím se přidala i aktuální studie bristolské univerzity, podle níž se na stravování podílí také krátkodobá paměť.
Sto dospělých lidí jedlo několik týdnu pod dohledem experimentálních psychologů. Nepoužívali však obyčejné talíře, ale misky, v nichž byla zabudována trubice, která doplňovala či odsávala porce, aniž o tom jedlíci věděli.
Téměř všichni lidé, kteří si mysleli, že snědli velkou porci, dostali hlad později než ti, kteří si mysleli, že zkonzumovali polévky méně. Ve skutečnosti byly ale obě porce stejné. "Je to důkaz, že hlad není kontrolován jen fyziologickou nutností doplnit živiny a energii. Podílí se na něm mnoho dalších procesů, které si ani neuvědomujeme," píší autoři v úvodu studie.
Na podobný problém upozornil již před časem jiný americký experiment - při něm se ukázalo, že lidé produkují různé hormony spojené s pocitem hladu podle toho, zda si myslí, že pijí nápoj o 620, či 140 kaloriích. Všechny kelímky přitom obsahovaly stejný nápoj o 380 kaloriích.
