Češi si pomalu zvykají pečlivě zkoumat etikety potravin, aby se ujistili, že v šunce kupují maso, nebo že máslo není jen rostlinná náhražka. Jenže zamyslet bychom se měli i při výběru vody, tedy tekutiny, kterou většina z nás pokládá za naprostou samozřejmost, nad níž není nutné příliš uvažovat.
Nedávné povodně opět ukázaly, jak je důležité znát kvalitu vody, kterou denně pijeme. Až na 30 tisíc lidí se v uplynulých dnech nemohlo spolehnout na běžný přísun této tekutiny prostřednictvím vodovodních kohoutků nebo vlastních studen. Rozvodněné řeky vyřadily z provozu čističky a pitná voda byla kontaminována záplavovými nečistotami.
Než otočíme kohoutkem
Voda, která nám teče doma z kohoutků, je relativně snadno dostupná. O jejím složení a kvalitě má však většina z nás jen omezené informace. Jedná se o vodu, která je obrazně řečeno recyklovaná, tedy pochází velmi často z horních toků řek a nádrží (povrchových zdrojů), prochází složitou chemickou úpravou, pak proteče kilometry potrubí, naším kohoutkem a až následně si ji natočíme do skleničky. Aby byla nezávadná, musí se chlorovat. V poslední době se intenzivně diskutuje téma možného výskytu chemických látek v kohoutkové vodě, jejichž dlouhodobé účinky na lidský organismus nejsou zatím dostatečně dobře známy. Jedná se například o látky hormonální, které unikají při stále se zvyšujícím užívání perorální antikoncepce, zbytky léčiv, kosmetických nebo čisticích prostředků, pesticidů apod. Tyto látky se stále přeměňují a jejich detekce je problematická.
Vlastní studna
Mnohé domácnosti především na venkově využívají jako zdroj pitné vody studny. Patříte-li
k nim, je důležité uvědomit si, že kvalitu studniční vody může ovlivnit mnoho faktorů a je třeba ji pravidelně kontrolovat. Důležitá je hloubka vrtu, z níž je voda čerpána a také oblast,
v níž se studna nachází. Jedná-li se o oblast hojně zemědělsky využívanou či záplavovou, je na místě opatrnost. Studniční voda totiž vždy představuje určité zdravotní riziko. Z pravidelných kontrol vyplývá, že až 70 procent studní nesplňuje požadavky na pitnou vodu. Nejčastějšími škodlivinami, které se ve studniční vodě objevují, jsou dusičnany, dusitany, chloridy, sírany či amoniak a koliformní bakterie. Každý majitel studny by si proto měl vždy na jaře nechat vypracovat laboratorní rozbor mikrobiologických a chemických ukazatelů, který stojí přibližně 1500 korun.
Přírodní jistota
Voda balená bývá považována za nejzdravější a nejkvalitnější vodu, jako potravina totiž podléhá přísnějším normám než voda kohoutková a nesmí se ani chemicky upravovat. Je to tedy poslední "přírodní" voda, které se můžete napít, pokud zrovna nezamíříte k udržovanému lesnímu prameni. Navíc pochází z hlubin země, kde je proti znečištění
chráněna vrstvami horniny. Jenže i u balené vody se - stejně jako u jinýchpotravin - vyplatí
prostudovat etiketu.
V zásadě dle označení na obalu rozlišujeme tyto typy balené vody: Pramenitá - pochází z chráněného podzemního zdroje a má stálé a zaručené složení, které je vždy uvedeno na obalu. Pramenitá voda nesmí být chemicky upravována ani dezinfikována.
Minerální - je rovněž podzemní vodou z chráněného zdroje, která má charakteristický obsah minerálních látek a stopových prvků a tedy prospěšné fyziologické účinky na lidský organismus. Stejně jako pramenitá voda nesmí být chemicky upravována a dezinfikována. Minerální voda může být mineralizována slabě, středně či vysoce. Slabě a středně mineralizované vody se nemusíte bát pít denně, vysoce mineralizované vody se prodávají v lékárnách a slouží pro léčebné kúry.
Kojenecká - stejně jako pramenitá či minerální voda pochází z chráněného podzemního zdroje. Rozdíl je ten, že celkový obsah rozpuštěných pevných látek může být maximálně 500 mg/l. Jak už její název napovídá, primárně je určena pro kojence a malé děti, jejichž organismus vyžaduje skutečně jen to nejčistší, vhodná je ale samozřejmě i pro dospělé.
Pitná - takto označená balená voda může pocházet z podzemního i povrchového zdroje. Její složení musí být uvedeno na obale, je povolena fyzikálně- chemická úprava. Hodí se spíše na vaření.
