Proslulý gangster Al Capone měl přezdívku Babyface. Mohl za to jeho kulatý obličej, velké oči a roztomilý nos. Pseudonym nesnášel, ale nevinný výraz mu mnohokrát pomohl k útěku před policií.
Mít dětský obličej se prostě vyplácí. Je to silná sociální zbraň. Muži působí přístupněji, laskavěji a důvěryhodněji, ženy s dětským obličejem jsou napříč různými kulturami označovány jako nejatraktivnější. A když k tomu umíte přidat "pohled laně", můžete s jeho pomocí vyhrát nad nepřáteli, získat pomoc od cizích lidí nebo rychleji postupovat v kariéře.
Již v roce 500 před naším letopočtem matematik Pythagoras zkoumal tváře mladých mužů s cílem zjistit, jestli by z nich byli dobří studenti. V té době byla rozšířená představa, že pokud se člověk podobal nějakému zvířeti, svědčilo to o jeho charakteru. I v roce 2016 se na tuto hypotézu stále odkazuje. Jako vřelé lidi vnímáme ty, kteří se podobají labradorům, zatímco jako dominantní nám připadají jedinci, kteří vzhledem připomínají lvy. V naší evoluční minulosti je toto vnímání tváří hluboce zakořeněno.
Tím, že se díváme do nevinně dětsky vypadajících očí, se automaticky stáváme méně agresivní a štědřejší. Náš mozek začne vysílat signály "pozor, dítě". Mnoho výzkumů se už zabývalo tématem, jak moc dáme na to, že někdo vypadá dětsky, mladě a roztomile.
V roce 1999 Caroline Keatingová z Colgate University v New Yorku předložila skupině dobrovolníků fotografie amerických prezidentů, které byly změněny tak, aby tváře vypadaly mladší a dětštější. Politici s velkýma očima byli hodnoceni jako vřelejší, čestnější a atraktivnější. To platilo zejména pro tehdy úřadujícího Billa Clintona. Keatingová dokonce spekulovala o tom, že i díky tomu na něho veřejnost po skandálu s Monikou Lewinskou nezanevřela.
