Sledování čtenářů
Četba románů zřejmě zlepšuje empatii, upozorňují odborníci

Američtí vědci údajně mají důkaz, že určitý druh četby u lidí zlepšuje jejich schopnost vnímat postoje a pocity druhých. Beletrie by tak mohla hrát významnější roli například v socializaci dětí školního věku. Záleží však na tom, jaký druh literatury se čtenáři dostane do ruky.

Studie uveřejněná v magazínu Science se zaměřila na sledování pěti skupin o 86 až 356 účastnících, kterým vědci zadali čtenářské úkoly a poté je podrobili testům. V nich zkoumali schopnost sledovaných pochopit myšlenky a city druhých. Ukázalo se, že je zásadní rozdíl mezi tím, co čteme. Výsledky čtenářů ne příliš kvalitní žánrové fikce (beletrie) nebo lidí, kteří nečetli vůbec, byly v zásadě velmi nevýrazné.

Naopak u čtenářů kvalitnější literatury s "přidanou estetickou hodnotou" schopnost chápat myšlenky druhých výrazně stoupla a spolu s ním i jejich smysl pro empatii, píše server Scientific American. Uvedené zjištění sice odpovídá dosavadním předpokladům, ale zároveň může jít o první empirický důkaz spojující literární a psychologické teorie o fikci.

Populární neboli žánrová fikce, jako romance či fantasy apod., neoplývající přílišnou estetickou hodnotou se zaměřuje na popis situací, které jsou tajuplné a zavádí nás do světa emocí a vzrušujících zážitků. Přestože jsou pozadí děje a popsané situace velkolepé, postavy těchto knih jsou vnitřně ustálené a jejich chování předvídatelné, čímž čtenáře ujišťují v tom, co mohou od ostatních čekat. Tím však nezvyšují jejich kapacitu porozumění druhým.

Konec předsudkům

Oproti tomu kvalitní beletrie se více soustředí na psychiku postav a jejich vztahy. "Charakter postav je zde vybarven mnohdy bez větších detailů, čímž čtenáře nutí ony mezery doplnit a pochopit tak jejich záměr a motivy," vysvětluje autor studie David Kidd z univerzity New School v New Yorku. Při ponoření do děje si tedy představujeme vnitřní dialogy hrdinů a tato schopnost se přenáší také do běžného života plného odlišných lidí žijících ve vlastním komplikovaném světě. Romány jsou sice realističtější, ale nabourávají čtenářovo očekávání a podrývají u něj předsudky a stereotypy. Tím nás učí pochopení lidí, kteří jsou jiní, než my sami.

Četba fikce je podle všeho důležitým socializačním činitelem a výsledky studie by měly vyvolat debatu nad mírou jejího zařazení do výuky ve školách či věznicích. Sociální psycholog Michael Castano také předpokládá, že by taková literatura mohla mít vliv i na autistické jedince, kteří mají se schopností vžít se do druhých zásadní problémy.

Podle bibliopedagožky Lidmily Vášové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy hromadné sdělovací prostředky působí jako faktor socializace, šíří kulturní hodnoty, názory a vkus. O celoživotním vztahu k četbě se podle ní rozhoduje zpravidla již v období batolete, kdy se jedná o jednu z mnoha aktivit. Působení četby je podmiňováno psychickou individualitou čtenáře, která se sama může vlivem četby měnit, a nabízí silný čtenářský prožitek. Kniha může být hodnocena odlišně různými lidmi nebo v průběhu vývoje jedince. Sociální psychologie rozlišuje několik účinků četby, mezi něž patří posílení sebeúcty čtenáře, jeho estetického zážitku, dopřává mu relaxaci a v některých případech má vliv i na jeho duševní zdraví.