Ve chvíli, kdy se člověk cítí ohrožený, mění se způsob, kterým funguje jeho mozek. Proces myšlení a uvažování se tak u něho výrazně zkracuje, což ovlivňuje i jeho emocionální vnímání. Pokud se nebezpečná situace odehraje v blízkosti domova, mohou si lidé odnést zdravotní problémy na celý život. Ve spojitosti s teroristickým útokem v Bostonu na to upozorňují přední psychologové.
"Obyčejně cesta informací vede přes orbitofrontální kortex (pozn. red.: v přední části mozku), pomocí kterého lidé vyhodnocují situaci a rizika a přínosy různých reakcí. A je to tento proces, který se v případě ohrožení mění," tvrdí na stránkách časopisu Time Eric Hollander z Montefiore/ Albert Einstein School of Medicine v New Yorku, který se fungování lidí pod stresem dlouhodobě zabývá.
Pokud se člověk cítí v ohrožení, zkracují se okruhy, kterými se informace v hlavě šíří a mozek začne automaticky dávat prioritu na rychlost reakcí. Spolu s tím se mění také emocionální prožívání, jelikož je narušena funkce limbického systému.
Člověk velmi citlivě reaguje na sebemenší zvuk v okolí, připadají mu podezřelí lidé, kterých by si za normálních okolností ani nevšiml. "Soustředíte se na kategorické, konkrétní a rychlé řešení situace založené na emocích, což by vám mělo pomoci přežít," dodává Bruce Perry z ChildTrauma Academy.
Tato výhoda se však ve chvíli, kdy bezprostřední nebezpečí pomine obrací ve velkou nevýhodu. Lidé nedokáží jasně uvažovat, domýšlet důsledky, snadno se vylekají, jsou dlouhodobě pod stresem a unavují své smysly. Podle českých odborníků přesně tohoto aspektu využívají teroristé a násilníci, kteří tak zvyšují paniku a strach ve společnosti.
Částečně k tomu přispívají také média, která dokola vysílají záběry přímo z místa ohrožení, čímž oživují vzpomínky a pocity účastníků. Řada lidí tak může skončit s dlouhodobými následky v podobě panického strachu a permanentních úzkostí.
Čeští i američtí psychologové se však shodují na jednom - nejlepším řešením je spánek, který zmírňuje traumatické vzpomínky, a hřejivý lidský kontakt. Altruismus ostatních je pravděpodobně i přes pokrok medicíny stále nejlepším lékem na lidské utrpení a neštěstí.
