V horku by měl člověk vypít za den zhruba tři litry tekutin. Aktivní sportovci a lidé těžce pracující až pět litrů. Pokud ale člověk přehání pitný režim, může se jeho organismus potýkat s takzvanou hyponatrémií. Je to život ohrožující stav, kdy nadměrná záplava vody vede ke smrtelnému poklesu hladiny sodíku v krvi.
Jedná se o poruchu složení vnitřního prostředí, kdy klesá koncentrace sodíku. Ten je obsažen v chloridu sodném, v běžné řeči známém jako kuchyňská sůl. Hyponatrémie může postihnout například maratonské běžce, triatlonisty či horolezce. Výzkum při maratonském běhu v americkém Bostonu ukázal, že řada závodníků byla blízko smrti právě z nedostatku sodíku.
ČTĚTE TAKÉ: Pitná voda ze slané. Izrael rozjíždí megaprojekt
Pitný režim Čechů: čistou vodu porážejí minerálky
Maratonec vypotí při závodu tři a více litrů potu, tím ztrácí také sůl. Nedostatek soli se projevuje jako žízeň. Běžec na občerstvovacích stanicích o to více pije. Vnitřní prostředí se naředí a hrozí kolaps. Základním projevem tohoto nebezpečného stavu jsou podrážděnost, neklid, zmatenost a poruchy vědomí. Objevují se bolesti hlavy, poruchy chůze, slabost, zvracení, křeče v břiše. Pulz je slabý, tlak klesá.
Porucha je přitom snadno léčitelná, pacientovi pomůže, když dostane do žil koncentrovaný solný roztok. Lékaři radí nezatěžovat organismus v horku náročným sportem a vyvarovat se námahy. Sportovci v tréninku by si měli předem ověřit, kolik tekutin jejich tělo potřebuje. Měli by se zvážit před tréninkem a po něm. Zjistí, kolik shodili, a tedy kolik vody potřebují dodat.
Kardiologové radí sportovcům pít při pohybu, ne při zastavení. Opatrnost je nutná i po závodě. S pitím se má počkat až po vymočení. Dává signál, že tělo již nezadržuje vodu.
Pokud je výchylka hmotnosti mezi oběma váženími do jednoho procenta, je vše v pořádku. Pokud váhový úbytek po tréninku je vyšší než tři procenta, je tělo silně dehydrované. Člověk paradoxně může v takové situaci místo žízně cítit hlad, protože "hlad je převlečená žízeň".
Foto: archiv TÝDNE, Jan Schejbal
