Co způsobuje, že jsou někteří lidé v manželském svazku šťastní a jiní zase rozmrzelí? Možné vysvětlení našli američtí vědci v naší DNA. Gen zodpovědný za regulaci serotoninu, hormonu ovlivňujícího naši náladu, může podle nich působit na emoce a ovlivňovat naše vztahy. Jde tak o první studii tohoto druhu.
"Genetické poznatky nám odhalují více o tom, jak důležité jsou emoce pro různé typy lidí," uvedl na stránkách vědeckého magazínu Emotion autor studie Robert Levenson z univerzity v Berkeley. Za vším podle zjištění jeho kolegů stojí konkrétní gen známý pod složitým názvem 5-HTTLPR, který má v lidském těle na starost právě transport serotoninu. Kopie výše zmíněného genu dědíme po našich rodičích.
Citlivost vůči genům
Odborníci během studie sledovali 156 párů ve středním věku, které již od roku 1989 docházely po pětiletých intervalech do univerzitní laboratoře. Vědcům během vzájemné diskuze odhalovaly detaily ze svého partnerského života a ti zaznamenávali jejich reakce. Většina z dobrovolníků poskytla navíc vzorky své DNA, takže bylo možné porovnat genotypy lidí s jejich spokojeností v manželství a emočními výstupy během laboratorního sledování.
Ukázalo se, že manželé se dvěma krátkými alelami (konkrétními formami genu) 5-HTTLPR tvořili celkem 17 procent zkoumaného vzorku lidí a existovala u nich silná spojitost mezi emocionálním vyjadřováním během sezení a jejich hodnocením vztahu. Takoví lidé ve svazku více trpěli, když se objevily negativní emoce, a naopak byli o to šťastnější v případě pozitivních projevů (humorné či zamilované momenty). Přes osmdesát procent párů však mělo jednu nebo dvě alely dlouhé. U těchto lidí emoční stránka jejich projevu nesouvisela se spokojeností v manželství. Pocity u nich zkrátka nehrály tak důležitou roli, jako u ostatních.
"Vždy jsme chtěli odhalit recept na spokojený vztah a zjišťujeme, že právě emoce jsou jeho zásadní ingrediencí," nechal se slyšet psycholog Levenson. Podle vědců však toto odhalení neznamená, že by odlišné variace genu způsobovaly, že by pro sebe určité páry byly nevhodné.
Rozvodový gen?
Spojení emocí a genů kdysi zkoumali také psychologové ze Státní univerzity v San Francisku. Výrazy tváře vyjadřující nejrůznější emoce jsou podle nich pevně dány našimi geny. Základem tohoto tvrzení byla analýza výrazů tváře vidících a nevidomých sportovců podložená téměř pěti tisíci snímky. "Lidé, kteří od narození nevidí, se nemohli naučit napodobováním, jak své emoce kontrolovat. Musí tu tedy fungovat jiný mechanismus. Vypadá to, že naše emoce a způsob jejich regulace je ukryt v naší evoluční minulosti," řekl vedoucí výzkumu David Matsumoto.
Loni navíc vyšla studie o úloze genů v rozvodovém řízení, jíž se zúčastnilo 1800 žen se svými partnery. Zdánlivě nesourodé oblasti spolu podle švédských vědců překvapivě souvisí. Za vším prý stojí ženský hormon oxytocin. V případě narušení tvorby hormonu soukromý život žen ohrožuje neschopnost udržení normálních vztahů s okolím, což se odráží především na jejich partnerských vztazích.
