Krize
Psychologové varují: Přibývá mladých, kteří nevědí, co se svým životem

Vážná životní krize byla donedávna typická zejména pro lidi ve středním věku. V současnosti však podobné symptomy pociťují i lidé kolem dvaceti pěti let. Jednou z příčin novodobého fenoménu takzvané krize mladých je i tlak současné společnosti, tvrdí odborníci.

Donedávna se za vážnou životní krizi považovala zejména ta, kterou prožívají jednotlivci ve středních letech. Negativní dopady globálního světa však postihují i mladší ročníky. Budování vlastního zázemí včetně práce a domova je mnohem víc stresující než kdysi. Mladí lidé v období mezi pětadvaceti až třiceti lety, při vstupu do reálného světa, stále častěji pociťují úzkost, nejistotu a vnitřní nepokoje. Přispívá k tomu svobodnější výběr budoucnosti a mnoho možností. Mladí lidé proto zažívají větší nerozhodnost, strach z neúspěchu či špatné volby.

"V konzumní společnosti jde o to, aby člověk byl co nejvíce krásný, aby mu perfektně fungoval milostný život, byl finančně zajištěn a mohl se co nejvíce bavit a užívat si. Navzájem se porovnáme, soutěžíme, a když nedosáhneme dobrého umístění, prožíváme silnou frustraci," vysvětluje psycholog, psychoterapeut a sexuolog Petr Živný z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Podle něho dnes téměř padly tradiční hodnoty, například trvalost manželského svazku. "Dnešní mladý člověk v Evropě se ocitá ve společnosti, která ve srovnání s minulostí dosáhla obrovského technického a vědeckého pokroku. S tím jsou spojeny velké nároky na vzdělání a začlenění do společnosti. Mozek je doslova zahlcen vědomostmi, nastává jakýsi stav přesycenosti," tvrdí.

Každá krize má smysl

Psycholog však zdůrazňuje, že každé období v dějinách lidstva má své tlaky a krizi. Kvalitativní skok je vždy spojen s určitou úzkostí, zda se povede. Proto je dnešní doba přes zdánlivou svobodu a demokracii nesmírně zátěžová a vytváří tlaky různého druhu, které vytvářejí až chronickou předrážděnost organismu.

"Moderní člověk se totiž cítí stále více bezmocný, aby byl schopný udržet krok se společenským tempem. Musí stále hromadit peníze, aby potom více utrácel. Paradoxně na tu druhou fázi často nemá čas. Nemůže se opřít o tradiční společenské vzorce, které vznikly, aby snížily lidskost úzkost a daly lidem jistotu. Proto se ocitá ve zmatku a neví, podle jakých receptů žít," tvrdí odborník Živný, podle kterého lze tento pocit přirovnat ke krizi středního věku.

Během ní mladí přehodnocují předchozí život a uvědomují si vlastní chyby. "Přesto však krize mají i své pozitivní aspekty. Je to určitý přerod, transformace, který vede až k tomu nejšťastnějšímu období, tedy stáří, kterého se sice všichni bojí, avšak zapomínají, že je to věk moudrosti, poznání, nejvyšší zralosti a pokory," dodává psycholog.