Morbidní studie
Má cenu zachraňovat násilníky, když je pak stejně zabijí?

Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli umírají dříve oběti násilných činů, nebo lidé, kteří utrpěli vážnou nehodu? Tuhle otázku za vás zodpověděli lékaři z americké nemocnice Johnse Hopkinse. Podle nich v letech následujících po hospitalizaci umírají pobodaní, napadení nebo postřelení jedinci stejně často jako například účastníci autonehody.

Uvedené zjištění uveřejněné v magazínu Annals of Surgery podle odborníků naznačuje především to, že se péče o pacienty na traumatologické úrovni neustále zlepšuje a prodlužuje životy mnoha těžce zraněných lidí bez ohledu na příčiny závažného zdravotního stavu. Hlavní otázkou výzkumu však bylo, zda stojí za to vyvíjet nadměrné lékařské úsilí při záchraně těch, kteří se zapletli do světa násilných zločinců. Ať už jde o násilníky samotné, nebo jejich oběti, které se v nebezpečných oblastech pohybují.

Etická otázka

Autor studie Adil Haider se prý ze strany druhých často potýkal s otázkou, zda má vzhledem k nákladnosti a náročnosti intenzivní traumatologické péče vůbec cenu vynakládat takové úsilí na záchranu pobodaných nebo postřelených lidí, kteří pravděpodobně s podobným zraněním přijdou znovu. "Ptají se nás, jestli nezachraňujeme životy, abychom o ně zase za chvíli přišli kvůli dalšímu násilí," uvádí traumatolog Haider.

A tak se rozhodl předložit podloženou odpověď. Se svými kolegy se zaměřil na více než dva tisíce případů dospělých pacientů s traumatickými poraněními, kteří byli propuštěni z nemocnice během tří let mezi roky 1998 a 2000. Přes 56 procent z nich bylo zraněno při násilném činu a zbytek během pádu, autonehody a dalších neštěstí.

Po sedmi až devíti letech pak získali údaje o tom, kolik z nich zemřelo. Dohromady šlo o patnáct procent, v obou skupinách zhruba stejně. Také se potvrdilo, že oběti obou druhů zranění umírají o něco dříve než ostatní lidé stejného věku. Viníkem bývá většinou trauma způsobené jejich tělu.

"Během naší studie jsme zjistili, že pacienti pohybující se ve světě násilí žijí stejně dlouho jako kdokoli, kdo přežil těžká poranění. Každý lidský život stojí za záchranu a nikdo by ji neměl vnímat jako marnou snahu," shrnuje svůj pohled Haider.

Peníze a vražedná kultura

Určité rozdíly mezi oběma skupinami pacientů však přece jen existují. "Konkrétní příčiny smrti se výrazně liší - oběti násilí častěji umírají na nějaké vnitřní příčiny (55 ku 25 procentům), často způsobené například střelným zraněním. U pacientů po nehodě jsou příčinou smrti především problémy s kardiovaskulárním systémem," dodává traumatolog.

Aby toho nebylo málo, svou roli sehrály také finance. Jedinci s příjmem menším než 25 tisíc dolarů ročně (což zhruba odpovídá střednímu příjmu Američanů; minimální mzda je patnáct tisíc ročně) měli mnohem vyšší pravděpodobnost, že během následujících let zemřou, stejně jako muži a jedinci s chronickými zdravotními potížemi.

Haidera opakované násilí ve společnosti velmi znepokojuje. "Někde je to stejný problém jako například diabetes nebo hypertenze," říká. Jedním z možných "léčebných" postupů by podle něj mohlo být větší množství preventivních programů, které by pomohly obětem násilí vymanit se z tohoto nebezpečného cyklu.