Vztahy jako vzácnost
Neměl jsem tolik pracovat. Čeho lidé litují před smrtí?

Představte si, že vám zbývají poslední dny života a vy hodnotíte to, co jste prožili. Co byste změnili, kdybyste měli možnost? Přesně tuto otázku pokládala sestra paliativní medicíny svým pacientům na smrtelné posteli. Většina dotázaných se shodovala - nejčastěji litovali dnů strávených v práci bez rodiny či zpřetrhaných přátelských vazeb.

Téma nesplněných přání inspirovalo zdravotní sestřičku Bronnie Wareovou k napsání knih o lidských pocitech těsně před smrtí. Několik let podle serveru The Guardian sbírala příběhy svých pacientů a zjistila, že většina lidí se shoduje na několika oblastech, které je před smrtí trápí. 

Přeji si, abych žil život tak, jak jsem chtěl, a nikoliv tak, jak chtěli ostatní.

"Toto bylo nejčastější přání ze všech. Když lidé vědí, že už jsou na konci cesty a podívají se upřímně zpět, vidí řadu nesplněných snů," vysvětluje Wareová. Většina pacientů také dodala, že volili mezi splněním svých snů a vyplněním představ lidí z jejich okolí.

Přeji si, abych netrávil tolik času v práci.

Tato vzpomínka trápila drtivou většinu mužů. "Kvůli tomu, aby přinesli domů peníze, propásli dětství svých potomků a spoustu chvil se svými partnerkami (nebo partnery). To je věc, která je trápila až do konce," tvrdí Wareová.

Přeji si, abych měl odvahu lidem říct, co cítím.

Podle odborníků mnoho lidí cítí potřebu odejít ze světa usmířeni s ostatními a rozloučeni se svou rodinou. Vyjádřit své pocity pro ně ale zůstalo hodně těžké. Někteří pacienti se podle Wareové dokonce zmiňovali, že si jsou jisti, že kvůli jejich uzavřenosti a zahořklosti jsou staří a nemocní.

Přál bych si zůstat v kontaktu s přáteli.

Téměř každý pacient toužil před smrtí vidět své přátele. Podle Wareové je to důkaz, že přátelství je jedním z nejdůležitějších životních faktorů. "Ženy i muži litovali, že si na své přátele neudělali dost času, že jejich vztahu nevěnovali dostatek trpělivosti a již několik let je neviděli," dodává zdravotní sestra.

Přál bych si být šťastnější.

"Mnoho lidí si až tehdy uvědomilo, že je to otázka volby. Pacienti se mi svěřovali, že ze strachu, z obav před změnou či z pohodlnosti zůstávali žít v zajetých kolejích, i když jim to nevyhovovalo," uvádí Wareová ve své knize: "Nakonec zjistili, že podruhé by svůj život chtěli žít jinak."