Domácí násilí? Zbitá plačící žena. Takový je zažitý obraz týrání, které se odehrává za dveřmi domácností. Ve skutečnosti existuje takřka stejný počet trýzněných mužů. A ženské zbraně jsou rafinované: odstřižení od kamarádů, zesměšňování, potravinový teror. Podobné mučení zažil každý třetí český chlap.Pětatřicetiletý inspektor opavské policie Pavel se rozvádí. „Urážky, ponižování, zesměšňování před lidmi, vydírání, slídění. Nakonec napadení nožem. Od své ženy jsem se dočkal takřka všeho špatného,“ svěřuje se v opavské restauraci U koníčka. Na týraného muže nevypadá. Má skvělou fyzičku, jedná a mluví rázně a odhodlaně.
Rozvod iniciovala manželka Kateřina, s níž prožil třináct let. „Když jsme se potkali, byla těhotná s předchozím partnerem. Ale nevadilo mi to. Holčičku, která se o půl roku později narodila, jsem vychovával jako vlastní. Stejně jako kluka, který přišel hned rok po ní.“
Život s vysokou, štíhlou, atraktivní a inteligentní ženou se zpočátku rýsoval idylicky. Ke změně došlo po dvou letech manželství. Kateřina začala žárlit. Zkraje sem tam utrousila jedovatou poznámku, že ji Pavel podvádí. Potom mu začala prohledávat osobní věci, kontrolovat e–mailovou poštu a samozřejmě i mobilní telefon.Tvé milenky jsou chuděry!
„Snažila se mě odstřihnout od přátel a koníčků. Nejdřív jakoby nenápadně, pak citovým vydíráním a nakonec výhrůžkami. Raději jsem zůstával každý večer doma. Časem jsem dokonce zjistil, že abych nebyl pro jiné ženy atraktivní, dávala mi do kafe co nejvíc cukru a do jídla spoustu oleje a tuků.“ Žárlivost a vydírání přecházely postupně v otevřenou zlobu: „Kateřina si zřejmě vsugerovala, že ji opravdu podvádím, a začala mě nenávidět.“ Zesměšňovala Pavla před dětmi i jeho rodiči. Zpochybňovala jeho sexuální výkonnost. „Její oblíbená věta byla: ‚Tvé milenky musejí být chuděry, jestli s nimi v posteli předvádíš to co se mnou.‘ Nakonec jsem s ní už nebyl schopen souložit, což vedlo k dalším urážkám a ponižování.“ Jednu žárlivou scénu zakončila manželka policisty Pavla útokem kuchyňským nožem. „Ne že by mě chtěla zabít. Jen mi pořezala ruku. Jsem přesvědčen, že mě chtěla vyprovokovat, abych na ni zaútočil.“ Pavel raději utekl z domu a týden spal u kamaráda. Když se dověděl, že Kateřina podala žádost o rozvod, ulevilo se mu. „Chtěl jsem mít konečně pokoj, a tak jsem jí nechal veškerý společný majetek.“ Podobný případ – i v něm byl shodou okolností obětí policista – popisuje socioložka Klára Zbořilová v Kriminalistickém sborníku. Policista se nebránil fyzickým útokům, protože se bál ženě ublížit. Vztah ukončil, až když ho zbila dřevěnou tyčí – před dětmi.
Pražské psycholožce Martině Venglářové zase „prošel ordinací“ následující případ: muž se útoku manželky bránil tím, že ji chytil za zápěstí. Ona na něho podala trestní oznámení a příslušný městský úřad vyhodnotil jeho sebeobranu jako přestupek (trestá se pokutou nebo veřejně prospěšnými pracemi).A jsme si kvit
Zatímco ve světě se na mužské oběti domácího násilí zaměřily desítky výzkumů, u nás dosud vznikl pouze jeden – bez povšimnutí médií. Provedl jej tým pracovníků a studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a výsledky publikoval v roce 2006 v knize Domácí násilí na mužích a seniorech. „Každý desátý český muž zažívá v partnerském vztahu něco, co přesahuje rámec běžné hádky a co má velmi blízko k násilí – ať už fyzickému nebo psychickému,“ shrnuje Jiří Buriánek, spoluautor knihy a vedoucí katedry sociologie Filozofické fakulty Karlovy univerzity.
Celý text si můžete přečíst v aktuálním vydání časopisu TÝDEN
Foto: Profimedia
