Stoly pokryté bílými ubrusy zdobí dort ve tvaru hasičského vozu. Krásný, jen cisternu kdosi nakousl. Velitel ještě strhne ze zdi kalendář s prsatými slečnami. „Možná přijede i Prima,“ vysvětlí. A pak už je všechno „v cajku“. Sbor dobrovolných hasičů Pozorka z podhůří Krušných hor slaví sto pět let.
U dveří se ozve sborové Ááách. „Teda, Kurte, tobě to sekne!“ řekne kdosi. Do dveří vstoupí zasloužilý hasič v parádní uniformě, hruď plnou metálů. „Řád svatého Floriána,“ ukáže na ten největší. Muž se jmenuje Kurt Třeba a pozorecké hasiče měl na povel v letech 1958–1992. Teď si užívá důchodu. Jiří Mlateček po něm převzal padesát pět mužů a tři auta.
Nově nastříkaný cisternový náklaďáček pózuje v prudké stráni, jako by se valil cestou necestou k požáru. „Je to vlastně terénní vůz, projede všude,“ pochlubí se Kurtův syn Vítězslav Třeba. „Jen rejd má malý,“ dodá. „Rejd, rejd,“ zareptá jiný z hasičů a ukáže na nedaleký vrch zarostlý smrčinou: „Když tamhle hořel les, zůstaly trambusy profíků stát dobrých půl kilometru od požáru. A my dojeli až k němu.“
Hasič a jeho ves
Svahy nabírají na strmosti, tady začíná drsné Krušnohoří. Pozorka je místní částí Nejdku, který má osm a půl tisíce obyvatel. Nejdek má samozřejmě sbor dobrovolných hasičů (SDH) daleko větší. Jak ve městě zahouká siréna, do pěti minut se seběhne minimálně deset mužů a vyrážejí. Alespoň to tvrdí host z Nejdku Alois Nápravník. Pozorečtí tak tvrdý režim nemají. Stačí, když se sejdou do deseti minut tři, to je nejmenší skupina. Ta už může vyrazit k ohni.
Místní spolek je výpomocí pro nejdecký sbor. Letos do začátku srpna vyjel šestnáctkrát, naposledy do Jindřichovic, kde vzplála stodola. Nejdečtí hasiči zasáhli stošestkrát. „Naposled jsme lovili kocoura v Rolavě,“ šklebí se Nápravník. Rolava je říčka, která protíná město. „Nebránil se, měl skoro dost.“ Složitější byl prý odchyt papouška, který uletěl z paneláku. Sedl si na strom, hasiči vztyčili žebřík, papoušek poodlétl na jiný strom a tak dále.
Jsou však zásahy, které mají s idylou málo společného. Český dobrovolný hasič není jen rázovitou figurkou z filmu Hoří, má panenko. Nemyslí jen na sebe a „do ohně“ jde o své vůli a zadarmo. To nejsou klady, jimiž by tuzemské nivy právě překypovaly. Sbor je navíc jedním z mála spolků, které oživují českou ves. Ještě myslivci a fotbalisté, snad zahrádkáři, někde rybáři. Dobrovolných hasičů je u nás 78 tisíc.
Celý článek si přečtěte v aktuálním vydání časopisu Týden.
Foto: Robert Zlatohlávek
