Masakr zvaný talentovky

Studentů umění v Česku přibývá, jen vysokoškoláků je osmkrát více než před listopadem 1989. Přijímací zkoušky právě končí a na školách s věhlasnou tradicí připomínají krveprolití. Například ilustraci a grafiku na VŠUP touží studovat sto dvacet uchazečů. Vezmou nejvýše čtyři.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová (VŠUP, zvaná také umprum) žila talentovými zkouškami v týdnu od 4. do 8. února. Výsledky oznámí v březnu. Loni byl v ateliéru ilustrace a grafiky poměr přihlášených a přijatých týž, sto dvacet ku čtyřem. TÝDEN oslovil studentku prvního ročníku Františku Lachmanovou z Plzně, jež se martyriem zkoušek úspěšně prokousala.
  
Na chodbě školy visí jedna z jejích klauzurních prací, retrospektivní komiks Ca-
mille Claudelová. (Emancipovaná sochařka a Rodinova milenka žila na přelomu 19. a 20. století,  pozn. red.) Studenti měli v minulém semestru nakreslit mimo jiné také miniaturu. Jedenadvacetiletá Františka na úmornou drobnokresbu vyzrála: „Koupila jsem si na pouti balonky, pomalovala je a vypustila z nich vzduch.“ Svraštělé „obrazy“ vystavuje na stolech uvnitř ateliéru ilustrace a grafiky.
  
Jeho vedoucí Juraj Horváth s asistentkou Helenou Šantavou listují kresbami, jež Františka vytvořila během přijímacích zkoušek. Na všech je napsáno, kolik získaly bodů. Můžeme si je prohlížet, nikoli fotografovat. „Jsou to práce vytvořené v časové tísni, pro veřejnost by byly zavádějící,“ vrtí hlavou Horváth.

Pět bez dud

V prvním kole měli uchazeči vytvořit zátiší složené z osobních věcí. Františka nakreslila housle, mandolínu, postel s peřinou a polštářem a surrealistický objekt a`  la Dalí – kořen s číselníkem telefonu. Vysvětluje: „V tom kutlochu jsem doma ležela a připravovala se na přijímačky. Na housle a mandolínu hraju. A kořen jsem dělala už dřív. Jmenoval se ‚Příroda volá‘.“ Františka je věřící, pravidelně navštěvuje nedělní mše. Zpívala na kůru v kostele svatého Jiljí v pražské Husově ulici, ale také vystupuje s kapelou Pět pičí bez dud. Omluvně se usmívá: „Bylo nás pět holek a založily jsme ji u stolku tvaru kosočtverce.“ Tvrdí, že víra a hudba jsou pro ni stejně důležité jako výtvarné umění. 

Celou reportáž přináší nové vydání časopisu Týden.   

Foto: Robert Zlatohlávek