Čtvrtina českých mužů, kteří si objednají test otcovství, se za několik tisícovek doví nepříjemnou pravdu – dítě nepřišlo na svět jejich přičiněním. Zkoumání genetických informací se stalo pomocníkem lékařů i policistů, ale také výnosným byznysem.
Před 185 lety se narodil Johann Gregor Mendel. V roce 1865 publikoval v Brně svou práci Pokusy s hybridy rostlin, která se stala základem genetiky. Díky této vědě mohou dnes lékaři dříve odhalit nebezpečné choroby, kriminalisté snáze usvědčují zločince. A také dala velkou moc do rukou mužů, kteří si nejsou jisti, zda jsou otcem svého dítěte.
„Karolína podezírala partnera z nevěry několik měsíců. Po několika týdnech sexuální abstinence prověřila skvrny na partnerově spodním prádle...“ „Pavlův telefon se vždycky povaloval volně po bytě. V posledních měsících si však telefon začal hlídat. Zbystřete, pokud začal takto s telefonem manipulovat, je pravděpodobné, že obsah zpráv není určen vám...“ Takové příběhy pošramocených partnerských vztahů se zobrazí, pokud na internetu vyhledáte adresu odhalenanevera.cz. Nejde ovšem o stránku, kde si podvedení partneři vyměňují rady, „jak se poprat s nevěrou“. Na tomto místě nabízí pražská firma DNAtest.cz takzvaný test nevěry.
Testem proti alimentům
Analýzy DNA nevyužívá jen biomedicínský výzkum. V Česku dnes na trhu operuje několik soukromých firem, které nabízejí produkty z oblasti genetiky. K nejznámějším patří pražský Genomac či laboratoř Generi-Biotech z Hradce Králové. Za nemalý finanční obnos si klient může objednat například anonymní test otcovství (ten nabízí většina soukromých firem), genografický test (dostupný u společnosti Genomac) nebo některý ze zdravotních testů. Zmíněné dvě firmy disponují vlastními laboratořemi pro zpracování vzorků. Společnost DNAtest.cz si naopak nechá testy dělat na objednávku jinde.
Nejběžnější komerční testy jsou ty příbuzenské, tedy i test otcovství. Ten stojí od 6000 korun výše a je v Česku vůbec nejžádanější. Kdo je skutečným otcem dítěte, si ročně nechá zjistit zhruba deset tisíc lidí. A to nejen nejistých otců, ale i nedůvěřivých matek a tchyní. Jenom firma DNAtest.cz přijme několik set žádostí o test měsíčně, což obnáší tržby ve stovkách tisíc za měsíc. Zkoumání probíhá na šestnácti úsecích DNA u dvou vzorků – otce a dítěte. Spolehlivost testu je tak téměř stoprocentní. „Nejčastěji se zkoušce otcovství podrobují muži, kteří byli označeni za otce od náhodné známosti,“ říká Lucie Benešová ze společnosti Genomac. „Praxe ukázala, že volná dostupnost testů otcovství nemá přímý vliv na rozpad rodin,“ vyvrací chmurné prognózy, které zaznívají z úst odpůrců testů. „Častými zájemci jsou muži platící alimenty,“ přidává Martin Pegner z DNAtest.cz.
Klienti se především chtějí zbavit soudně uloženého závazku platit výživné. Jejich úmysl však komplikuje zákon, který dovoluje zříci se otcovství pouze do půl roku věku dítěte. Je-li dítě starší, upřednostňuje zákon jeho zájem. „Otec desetiletého dítěte tak před soudem s negativním testem otcovství neobstojí," vysvětluje Pegner. Jeho slova dokládá i příběh Bohumila Bárty, o němž na jaře psal deník MF Dnes. V dubnu zamítl Okresní soud v Hradci Králové jeho žalobu, jíž se domáhal čtvrt milionu. Díky testům totiž zjistil, že není otcem dítěte, na které 21 let platil alimenty. Ve sporu Bárta neuspěl proto, že do půl roku po narození dítěte nepopřel své otcovství.
Statistické údaje na stránkách firmy DNAtest. cz vykazují, že v roce 2006 bylo 25 procent testů otcovství negativních. „Z tohoto čísla však nelze vyvozovat, že čtvrtina českých dětí je nemanželského původu. Je potřeba si uvědomit, že to číslo vychází z nestandardního populačního vzorku. Zájemce přivádí do naší společnosti pochybnost," říká Pergner. Ve skutečnosti je procento nemanželských dětí v západní populaci nižší, britští vědci odhadli, že dítě od jiného biologického otce vychovávají čtyři tatínci ze sta.
Riziko dědičné choroby
Dalším typem DNA testu je test genografický, pomocí kterého lze zjistit genetický původ jedince. Genetická výbava odhaluje vklad mateřské i otcovské linie a lze tedy přečíst třeba to, zda je dotyčný více Slovan či Germán, nebo kde přebývali jeho předkové před několika tisíci lety. Takový test přijde na 2450 korun.
Soukromé firmy nabízejí také zdravotní DNA testy. Ty totiž mohou být ve státní sféře prováděny jen na doporučení lékaře. Ten pacienta na test odešle buď kvůli potvrzení diagnózy (v případě dědičných chorob), nebo když u pacienta existuje zvýšené riziko dědičné choroby. Soukromá firma test provede, i když žádnou rodinnou anamnézu ve vztahu k té či oné nemoci nemáte. Běžně je tak možné zaplatit si testy na zjištění genetických vloh pro onemocnění, jako je cystická fibróza, fenylketonurie, dědičná trombofilie a další poruchy zapříčeněné mutací genů. Párům, které plánují založení rodiny, jsou určeny novorozenecké testy. Jejich cílem je snížit zdravotní ohrožení potomka. Zvláště v případech, kdy je velká pravděpodobnost, že jeden nebo oba budoucí rodiče mají dědičné předpoklady k některé genetické poruše.
Většinu zmíněných testů lze u jednotlivých firem objednat on-line. Firma pak zašle klientovi poštou pomůcku pro odebrání vzorku. Odebrané vzorky (stačí slina) pak klient odešle zpět do laboratoře. Výsledky jsou za několik dnů (u anonymních otcovských testů) nebo několik týdnů (u genografu).
Důkaz nevěry v nedopalku
Oblast genetických analýz skýtá obrovský potenciál pro další výnosné podnikání. Již nyní je na trhu k dostání „test nevěry" firmy DNAtest. cz: trochu připomíná práci soukromého detektiva či přímo kriminalisty. Klient, který pochybuje o věrnosti partnera, přinese předmět, na kterém uvázla podezřelá stopa. Může to být sklenice, kus oblečení, ručník, ložní prádlo... vlastně cokoli. V laboratoři se pak zkoumá přítomnost genetických stop. Pokud se zjistí, že vzorek obsahuje ženskou a mužskou DNA, může klient přistoupit ke druhému kroku - porovnání profilů vzorků DNA. Lze srovnávat třeba DNA ženy, která podezřívá svého partnera, s ženskou DNA nalezenou ve zkoumaném materiálu nebo třeba DNA přítomnou ve vzorku s DNA nalezenou na nedopalku od sekretářky.
Tento druh genetických testů však vyvolává pochybnosti. Například firma Geonomac podobné komerční využití kritizuje. „Podobné testy se neslučují s naším etickým kodexem," říká Benešová s tím, že DNA by neměla být prověřována bez souhlasu osoby, které vzorek patří. Pegner z DNAtest.cz si však (celkem logicky) nemyslí, že by služba byla neetická. „Vždy používáme vylučovací metodu. Klientovi, který si test objedná, nikdy není poskytnut profil cizí DNA. Nakládáme s DNA jako s citlivým osobním údajem."
Letos na podzim se firma DNAtest.cz chystá uvést na trh testy, které údajně dokážou v DNA zájemce objevit geny pro umělecké vlohy. Ani podobné analýzy nepovažuje konkurenční Genomac za seriózní. „Nejsou známy geny odpovědné za výtvarný talent," tvrdí Benešová. Takové testy se podle DNAtest.cz opírají o statistiky sestavené na základě výzkumu, v němž se porovnávaly sekvence DNA umělecky nadaných lidí. Podobné výzkumy však nemusejí být vůbec průkazné - ať kvůli nedostatečnému populačnímu vzorku nebo nedostatku kontrolních výzkumů. Nicméně i ředitel společnosti Genomac Marek Minárik připouští, že výzkum přináší něco nového takřka každý den. Představa, že velmoci budou moci rekrutovat sportovce pomocí DNA testů již od kolébky, tedy není úplně ze světa sci-fi.
DNA není kniha osudu
Medicína je jednou z oblastí, kde jsou dopady výzkumu na poli genetiky velmi citelné. Analýza DNA například umožňuje určit diagnózu ještě před vypuknutím choroby. Pokud test prokáže u pacienta například vysokou pravděpodobnost rakovinného onemocnění tlustého střeva, je možné předem chirurgicky zasáhnout a střevo vyjmout. U jiných chorob, třeba u genetické poruchy zvané Huntingtonova choroba, odhalí včasná diagnóza pacientovi pouze chmurné vyhlídky do budoucna, tedy že u něho neléčitelná choroba propukne a v jakém věku. Takových osudových genů však není mnoho. „Náš život není determinován a DNA nelze vnímat jako knihu osudu," říká biolog Jaroslav Petr. Své geny máme do značné míry pod kontrolou, a dědičné sklony je tak ve většině případě možné ovlivnit -třeba zdravým životním stylem.
Diagnostiku na základě DNA a RNA lze aplikovat v různých fázích. Trpí-li někdo některou dědičnou poruchou a plánuje rodinu, lze využít preimplantační diagnostiky (ještě před otěhotněním). Pár, ačkoli může počít přirozenou cestou, zvolí metodu umělého oplodnění. U každého oplodněného embrya se pak provede odběr buňky, která se odešle na DNA analýzu. Výsledky testů ukážou, které embryo je zdravé. Takové zákroky provádějí specializovaná pracoviště 1. a 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Genetická informace se v některých případech kontroluje i u vyvíjejícího se plodu. „Pokud je těhotná žena starší 35 let, dělá se automaticky test na chromozomální poruchu zvanou Downův syndrom," vysvětluje Milada Kohoutová z Ústavu biologie a lékařské genetiky. Z novin jsme se proto mohli dovědět, že potomek poslankyně Lucie Talmanové a premiéra Mirka Topolánka Downovým syndromem trpět nebude.
Díky genetice nastává také velký posun v oblasti léčby. Zkoumání DNA různých nádorů může přinést odpovědi na otázky, proč se někdy jejich léčba daří, jindy ne. První praktické úspěchy zaznamenala i v genové terapii. Do organismu nemocného člověka je vpravena genetická informace, která má opravit diagnostikovanou chybu v buňce. „V praxi se podařilo vyléčit pacienta s dědičným rozpadem kůže," popisuje biolog Jaroslav Petr. „Existují však i selhání. Pacienti léčení genem pro nápravu poruchy imunitního systému dostali leukemii a jeden dokonce zemřel." Obrovský potenciál pro léčbu nejrůznějších chorob představuje metoda takzvaného vypínaní genů. Vypnutím genů životně důležitých pro původce onemocnění bude možno léčit řadu nejen infekčních onemocnění.
Budoucnost patří genetice
Vypadá to, že výzkum, tlak farmaceutického průmyslu a poptávka veřejnosti dají do pohybu trend individuální medicíny. „Přístroje umožní v horizontu desetiletí sekvenování genomu během několika dnů za cenu 1000 amerických dolarů," říká Stanislav Kmoch z Ústavu dědičných metabolických poruch. Dnes se cena takového testu pohybuje kolem 20 milionů dolarů a jeho trvání se počítá na měsíce. Možnost porovnávat všechny odchylky DNA u různých jedinců zlevní, zrychlí a upřesní výzkum, především ale dostupnost a úplná znalost genetické informace odstartuje revoluci v medicíně. „Dispozice ke vzniku onemocnění budou určovány v preklinickém stadiu a vyjadřovány v podobě xkrát zvýšené nebo xkrát snížené dispozice k rozvoji onemocnění oproti jeho populační frekvenci," říká Kmoch. Snadná dostupnost vyšetření, jakým je resekvenování lidského genomu, ovšem přinese vedle pozitivních dopadů - prevence, včasná diagnostika, cílená léčba - také rizika. Pokud z lidského genomu bude možné vyčíst, k jakým chorobám má jedinec genetické vlohy, otevírá se spousta etických otázek. Jak s takovými údaji budou nakládat například pojišťovny? Nebudou vyvíjet tlak, aby genetické vyšetření bylo součástí pojisté smlouvy a ovlivňovalo výši pojistného? „Vzniká velká a zásadní otázka, jak bude odborná společnost a hlavně veřejnost na tuto revoluci v medicíně připravena a jak se s ní s vyrovnáme," uzavírá Kmoch.
Jedna ku pěti stům miliard
Analýza genetického materiálu změnila i práci kriminalistů. Ti mohou díky stopám DNA odhalit i pachatele činů, které se staly před mnoha lety. V lednu roku 1990 opustil dvacetiletý recidivista Jaroslav Gančařík díky velkorysé prezidentské amnestii věznici na Borech. Na konci dubna se objevil na tancovačce v Klučově u Českého Brodu. Nejspíše právě tam si vyhlédl oběť. Pořádně se opil a kolem půlnoci vešel do domku, kde bydlela osmnáctiletá Ivana Kudláčková se svou matkou a o čtyři roky starší sestrou. Dveře byly odemčené a v předsíni ležely čtyři nože, které tam zapomněl místní řezník. Gančařík všechny tři ženy ubodal. Nejmladší znásilnil.
Pachatel otřesného zločinu unikal spravedlnosti dlouhých třináct let. Během nich se stihl dvakrát oženit, narodili se mu syn a dcera. Hodně pil, občas kradl, ale až v roce 2003 ho policisté zatkli jako podezřelého ze série znásilnění v okolí Brna. A odebrali mu vzorek DNA. Naštěstí v té době už skoro dva roky fungovala národní databáze genetických vzorků a kriminalisté rutinně srovnávali nové případy se vzorky nasbíranými na místě činu u starších, nevyřešených případů.
„Nevěřím, že bych něco takového udělal, nemůžu zabít ani kuře, natož tři ženský. A co se týče těch znásilnění, udělal jsem to vždycky, když jsem byl ožralý či pod vlivem drog," hájil se Gančařík. Soud měl ale v tomto případě lehké rozhodování: shoda DNA obžalovaného se spermatem nalezeným v Klučově byla stoprocentní, možnost omylu dle expertů z Kriminalistického ústavu menší než jedna ku pěti stům miliard. Gančařík dostal za trojnásobnou vraždu 16 let a tři měsíce, když se k tomu přičte trest za čtyři znásilnění, měl by za mřížemi strávit 25 let.
„Tato kauza, odhalení vraha Báry Němečkové z Kmetiněvsi, identifikace pachatele granátového útoku v Praze na Příkopech a ztotožnění všech šesti obětí tsunami v Thajsku, to jsou asi naše největší úspěchy," říká Martin Krátký, šéf dvacetičlenného týmu, který v pražské Bartolomějské ulici analyzuje genetické stopy a spravuje Národní registr DNA.
Mrzák je přezdívka pražského důchodce Vladimíra Štěpánka, který od roku 1999 nastražil sedmnáct podomácku vyrobených bomb; mimo jiné v nemocnici ve Vysočanech, na železničních tratích a na dalších frekventovaných místech. Díky analýze DNA detektivové věděli, že všechny útoky má na svědomí jeden člověk. „Udělali jsme stěry z jeho rukavic, nástrojů, kterými řezal koleje, a z podobných předmětů," vysvětluje genetik. Když byl Štěpánek o Vánocích 2003 detektivy přistižen, jak líčí další nálož u Teplic nad Metují, probodl si hrdlo. Po několika dnech zemřel. Kriminalisté už měli díky vzorku jeho krve, který do Prahy dopravil ještě ten večer policejní vrtulník, jistotu, že dopadli toho pravého.
Spolehlivě zafungovala analýza DNA také při hledání vraha třináctileté Barbory Němečkové z Kmetiněvsi u Kladna. Při pitvě se pod nehty na její levé ruce našly kožní buňky jiného člověka. Vyšetřovatelé odebrali vzorky slin sedmi stovkám mužů z okolí a začali je jeden po druhém srovnávat s nalezenou biologickou stopou. Uspěli až po několika měsících práce u vzorku číslo 632 - z vraždy byl usvědčen o rok starší spolužák oběti.
Skoro jako v detektivce
„Každý, kdo se pohybuje na místě činu, za sebou zanechává biologický materiál. Když mluví, odlétají mu od úst kapičky slin, na všem, čeho se dotkne, ulpívají kožní buňky, vypadávají mu vlasy... Jde jen o to, tyto stopy najít," naznačuje možnosti analýzy DNA Martin Krátký.
Loni on a jeho kolegové pracovali na čtyřech tisícovkách případů a zkoumali asi jedenáct tisíc vzorků. Letos čekají ještě o polovinu více práce. Vyšetřovatelé žádají genetiky o pomoc nejčastěji v případech vražd a znásilnění, ale třeba i při hledání zlodějíčka, který vykrádá sklepní kóje. Nepříliš často chtějí analýzu DNA detektivové z hospodářské kriminálky. I když i tady může být metoda užitečná: umožňuje zjistit, kdo třeba manipuloval s příslušnou listinou. To se hodí i při pátrání po autorech vyděračských dopisů.
Skutečná procedura vyhodnocování genetických stop se kupodivu příliš neliší od postupu, který znají diváci televizních detektivek. „Metoda, systémy i přístroje tam bývají popsány docela věrně. Hlavní rozdíl je v tom, že filmaři to celé musejí ukázat ve zkratce. Ve skutečnosti trvá analýza nejméně šest, spíše osm hodin, je-li vzorek v perfektní kvalitě. A nejde to urychlit," vysvětluje vedoucí oddělení genetických expertiz Krátký.
Kriminalistický technik stopu na místě činu opatrně zabalí a pošle do Bartolomějské. Tam se předmět doličný zdokumentuje a zaeviduje, aby s ním nebylo možné neoprávněně manipulovat, a putuje do místnosti zvané ohledovna. Ze zakrváceného trička či třeba z nedopalku cigarety odeberou biologický materiál, tedy lidské buňky.
Z nich se izoluje samotná DNA; existuje na to, pět nebo šest zavedených postupů podle povahy biologického materiálu. Pokud je vzorek poškozený, například protože ležel dlouho na slunci či ve vlhku, je celý proces složitější. Déle trvá také v případě izolace DNA z kosterních pozůstatků, kdy se může protáhnout i na několik měsíců.
Na molekule DNA zkoumají čeští experti šestnáct míst, i když podle mezinárodních standardů jich k jednoznačné identifikaci stačí osm. Všechny úseky jsou vybrané z takzvaných nekódujících oblastí - není tedy možné se z nich o původci DNA dovědět nic než jeho pohlaví a skutečnost, zda se vzorek shoduje či neshoduje se srovnávaným materiálem. „Určitě by se vyšetřovatelům hodilo, kdybychom mohli určit třeba barvu očí, vlasů či jiné dědičné znaky. Ale naše zákony nám to neumožňují a zatím na to ani neexistují spolehlivé metody," vysvětluje Krátký.
Šestnáct zkoumaných úseků DNA se pak v laboratoři zmnoží metodou polymerázové řetězové reakce a obarví se fluorescenční barvou. Pak se vloží do přístroje zvaného sekventátor, který podle délky analyzuje zmnožené úseky DNA polyformismů - tedy oněch šestnácti míst, kde se strukturou molekuly člověk od člověka liší. Prvním výstupem je barevný graf, z vrcholů („peaků") jednotlivých křivek se odečte samotný DNA profil: soubor šestnácti dvojic čísel. Ten se pak porovnává s profily uloženými v Národním registru DNA. Příslušný expert napíše znalecký posudek, srovná DNA profily stop i podezřelých a případně počítá, jaká je pravděpodobnost jednoznačné identifikace. Soud pak musí rozhodnout, jestli expertizu jako důkaz uzná. „Samozřejmě by nás zajímalo, jakou mají naše posudky úspěšnost, ale zpětná vazba od soudů nám chybí. Takže se o výsledku naší práce kolikrát dovíme až z novin," říká Krátký.
Čarodějové I. kategorie
V Národním registru DNA je teď uloženo kolem 20 tisíc genetických profilů, z toho tři čtvrtiny od obviněných, obžalovaných a odsouzených lidí a čtvrtina ze stop, kterým dosud schází „majitel". Je to přísně chráněný počítačový CODIS, který používá FBI i většina forenzních laboratoří po celém světě. „Vše je několikanásobně zabezpečeno, přístup do systému má jen několik zaměstnanců z oddělení genetiky a několik expertů na krajských pracovištích," říká ředitel Kriminalistického ústavu Emil Vančo. Vymazat z databáze profil DNA může jen jeden důkladně prověřený a proškolený pracovník, jehož identitu ústav z pochopitelných důvodů tají.
Databáze se přitom rychle rozrůstá; loni v květnu zákonodárci povolili odběry ústních stěrů za účelem získání DNA profilu všem obviněným, obžalovaným i odsouzeným, a to i proti jejich vůli. Navíc se v odebírají vzorky obětem a podezřelým z trestných činů. Ty se ale mohou pouze jednorázově porovnat s databází, nesmějí se do ní trvale ukládat. Letos v červnu pak skončil hromadný odběr vzorků od patnácti tisíc pachatelů úmyslných trestných činů v 35 věznicích. Jejich zpracování potrvá zřejmě několik let a je pravděpodobné, že se při něm přijde na další pachatele pozapomenutých vážných zločinů. „Nenabrali jsme na to žádné čerstvé síly, oddělení si s tím náporem musí poradit ve svém současném složení. Není jednoduché získat genetiky pro policejní práci, když jim soukromé firmy nabízejí několikanásobně vyšší výdělky. To ale neznamená, že zaměstnáváme čaroděje druhé kategorie," chválí své lidi ředitel Vančo.
Autor: Jaroslava Synáčová, Petr Kočí
Foto:PROFMEDIA
