Bratři Mašínové a Milan Paumer tvrdí, že pokladník Josef Rošický z podniku Kovolis, kterého zastřelili, byl milicionář a komunista. "Nesmysl a lež, nebyl v milici ani ve straně,“ říká Josef Kučera, od roku 1951 kolega pokladníka Rošického v mzdové účtárně.
Než se skupina bratří Mašínů prostřílela Německem, operovala na českém území. Usmrtila dva policisty a pokladníka, postřelila hasiče. V místech, kde ke střetům došlo, se o tom podnes vedou vášnivé diskuse. Také ve středočeských Čelákovicích se rozhořela válka slov. Občas hodně drsných. "Kdyby ti vrazi padli do rukou místním, tak je ještě dneska oběsí na kandelábru. A to premiér vrahy ještě vyznamená, je mi na blití!“ nadává na adresu mašínovských odbojářů pětasedmdesátiletý Josef Hanžlík.
Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata vylákali 28. září 1951 z čelákovické stanice SNB pod záminkou dopravní nehody tamního policistu Jaroslava Honzátka. Odzbrojili ho, svázali a vrátili se s ním na stanici. Ukradli několik samopalů, pistole a střelivo. Omámili ho chloroformem, načež spoutaného a bezvládného muže podřízli dýkou. Ludvík Skružný, historik Městského muzea v Čelákovicích, považuje akci za legální přepadení. "Byl to třetí odboj, potřebovali zbraně, tak si je někde museli opatřit. Považujeme snad za vrahy partyzány nebo výsadkáře, kteří spáchali atentát na Heydricha?“
Z budovy muzea vychází sekretářka Květa Slezáková. "Zákeřně zabíjet, to není nikdy dobré. Honzátko ten den ani neměl sloužit, ale to vám lépe vysvětlí babička mého muže,“ říká a vytáčí číslo příbuzné. "Službu měl mít můj manžel, Jan Schneider. Na poslední chvíli mu do toho něco vlezlo a poprosil o záskok Honzátka,“ vypráví hlas na druhé straně.
Celý článek přináší pondělní vydání časopisu Týden.
Foto: Jan Schejbal
