Skokan Richard Schallert před čtvrtstoletím pod mamutem v Harrachově prohlásil: „Létat dál než sto devadesát metrů by se nemělo. To už je nebezpečné.“ Týž muž je dnes trenérem českých skokanů a míní: „Dovedu si představit i tři sta metrů. Všechno se změnilo.“
Někdejší výrok přinesl časopis Stadión v reportáži z mistrovství světa roku 1983, dnešní odpověď zaznamenal TÝDEN před Světovým pohárem v letech na lyžích. (Článek měl uzávěrku v pátek, pozn. red.) Rozhovory pořídil stejný redaktor v tomtéž hotelu, ale i ten se změnil. Dřív se jmenoval Junior, nyní nese moderní anglický název Fit and Fun. Richard Schallert si ostříhal dlouhé vlasy, jeho vrásky jsou hlubší, ale pořád je to tichý klidný muž. V křesle na hotelové chodbě pózuje fotoreportérovi a zamýšlí se: „Tenhle sport se jmenoval lety už tehdy, ale lety to ještě nebyly. Spíš pády. Padali jsme z velké výšky a ve vysokých rychlostech. Šlo o krk.“ (Viz Stopa k medaili)
Ano, o krk opravdu šlo. Zvlášť v Harrachově, kde se při šampionátu v roce 1983 létalo až deset metrů nad terénem. Kanaďan Horst Bulau chtěl překonat světový rekord Rakušana Koglera (180 metrů) už při tréninku, ale skončil v nemocnici. V závodě se pak svěťák podařil Pavlu Plocovi. Rodák z Harrachova dolétl před davem šedesáti tisíc šílících diváků na značku 181 metrů. Autor se tehdy Schallerta zeptal, zda by se na mamutích můstcích mohlo jednou létat čtvrt kilometru daleko, a mladík zvolal: „To snad proboha ne! Skákat dál než tady by bylo čirým bláznovstvím.“ Budiž připomenuto, že dnes je světový rekord 239,5 metru. Fin Ahonen skočil roku 2005 v Planici 240 metrů, jenže upadl.
Kde se vývoj zastaví? Po této otázce se Schallert pousměje, že nechce dělat stejnou chybu podruhé. Nakonec však vyřkne číslo. Až prý se sejdeme po dalším čtvrtstoletí, mohli bychom se bavit o třech stovkách metrů.
Na nájezdovou věž mamutího můstku se od západu sune šedý mrak. Na Čertovu horu, zvanou Čerťák, začíná krápat. Stanislav Slavík řekne: „Tři neděle bylo krásně, můstek je perfektní a teď nám tu dřinu překazí přecházející fronta. To je k zbláznění.“ Od roku 1983 se na místním mamutu skákalo osmkrát, jen třikrát počasí dovolilo závod dokončit.
Celou reportáž přináší nové vydání časopisu Týden.
Foto: Robert Sedmík
