GLOSA DNE: Hřebíky do rakve kapitalismu? Kdeže...!

Velká finanční krize sílí a kdekdo již tluče hřebíky do rakve kapitalismu. Marxova proroctví se naplnila, zpravují ti nejpřesvědčenější z levého spektra.

Oslavná troubení levice jsou ospravedlnitelná - ale jen zčásti. Krizi lze skutečně vidět jako selhání těch ze spektra pravého. Nikoli ale jako selhání kapitalismu. Opravdového kapitalismu. Opravdovým kapitalismem se přitom nerozumí "manažerský kapitalismus" ("manažerské centrální plánování"?) - ten, který v posledních desetiletích funguje ve velkých firmách a korporacích.

Klíčové selhání pravice pak spočívá v tom, že ve značné míře obhajovala právě manažerský kapitalismus, jenž vlastně kapitalismem není a má mnohem blíže k uspořádáním prosazovaným levicí.

Kdo je totiž nynější krizí zasažen nejvíce? Kolosální finanční ústavy a korporace, s jejichž akciemi se obchoduje na burze. Fannie Mae, Freddie Mac, AIG, všechny velké investiční banky - dnes již bývalá silná pětka Wall Streetu. Tyto firmy doplatily na způsob řízení - krizi je proto možno označit jako krizi vlastnické struktury.

Na burze upsané společnosti jsou zpravidla vlastněny nesmírným množstvím roztříštěných podílníků - drobných akcionářů. Tito lidé - často obyčejní smrtelníci spořící si na penzi - mají jen mlhavé tuchy, co s jejich penězi fondoví manažeři činí. Fondoví manažeři zase mají mlhavé tuchy stran toho, co právě řeší - často o dva kontinenty jinde - výkonné vedení kolosální korporace. No a výkonní šéfové nevidí do burzovních her, které na účet firmy rozehrávají klíčoví zaměstnanci finančních ústavů - samotní obchodníci s cennými papíry čili "tradeři". Výkonní šéfové obvykle vůbec nerozumí obchodům s deriváty a jiným lahůdkám dnešního komplexního světa financí.

Ekonomové to označují za problém "principál-agent". "Principál", skutečný vlastník majetku, nemá tuchy, co „agent" s oním majetkem vlastně provádí. Spoléhá se na marketinkové slogany, v lepším případě analyzuje modely rizika, jež jeho "agent" používá. Jenže i ty nyní totálně selhávají.

"Agenti", například právě ti zmínění "tradeři", hrají ruletu s obrovským množstvím cizích peněz a výkonní šéfově je královsky odměňují za výhry, za podstoupení rizika. To ústí i v kolosální „zapákování", čili nákupy cenných papírů na úvěr (vzpomeňme na lednový případ Jérôma Kerviela, „tradera" francouzské Société Générale, matky Komerční banky, jenž se „zapákoval" tak, že to banku stálo přes pět miliard eur na ztrátách). Tak lze dosáhnout nejvyšších výnosů, tedy i nejvyšších bonusů. Dokud se daří. Proto ty nesmírné odměny a platy „nejvýše položených" bankéřů - a to i těch, kteří investiční banky letos dovedli k fatálním pádům a krachům. Dařit se totiž přestalo, domeček z karet spadl.

Zajímavé je, jak si všímá britský ekonom Chris Dillow, že hedgeové fondy, relativně malé a uzavřené finanční společnosti, nejsou krizí zasaženy zdaleka tak jako velké kolosy. Manažeři hedgeových fondů jsou totiž kapitalisty opravdovými, nikoli „manažerskými": na burzách hrají s vlastními penězi a činí veškerá zásadní rozhodnutí. Proto méně riskovali. Proto teď přežívají.

ČTĚTE TAKÉ: Pražská burza rekordně propadla o 8,5 procenta

Nynější krize není krizí kapitalismu, není selháním trhu, je osudovým selháním „manažerského kapitalismu" a všech těch, již tento způsob řízení obhajují. Není náhodou, že to jsou právě manažerští kapitalisté, kteří nyní nejvíce žadoní o to, aby jejich chyby platili daňoví poplatníci. To je socialistické řešení. Manažerský kapitalismus je vskutku spíše socialismem, levicí - jen se navenek tváří býti pravým opakem. Až nynější krize odejde, bude tohle mnohem jasnější.

Manažerští kapitalisté budou po krizi převlékat kabáty a pravice zpytovat svědomí, že si tyto ideové antipody tak dlouho hřála na prsou.

Foto: AP