V Beninu, kolébce náboženství vúdú, se víra a politika vzájemně ovlivňují již desítky let. Někdejší diktátor Mathieu Kérékou se nejprve snažil tradiční náboženství potlačit, nakonec však právě vyznavači Vodúnu přispěli k jeho politickému pádu. V roce 1991 prohrál volby, které sám vypsal, a země se poté vydala cestou demokracie spojenou i s postupným smířením s vlastním duchovním dědictvím, napsala agentura AP.
Kérékou získal moc mimo jiné tím, že zakázal praktiky takzvaných čarodějů, jejichž vliv považoval za ohrožení své autority. Poslední slovo ale nakonec měli vyznavači vúdú.
Opoziční lídr Nicéphore Soglo, který Kérékoua porazil, následně vúdú – v Beninu známé jako Vodún – rehabilitoval jako součást národního dědictví a zdůrazňoval náboženskou toleranci. Kérékou se k ní později sám přihlásil, když v roce 1996 uspěl v dalších volbách.
O 20 let a tři prezidenty později je Benin jednou z demokratických opor západní Afriky, regionu, kterému se kvůli vlně vojenských převratů od roku 2020 přezdívá pásmo pučů. Prezident Romuald Wadagni byl do úřadu uveden 24. května po skončení mandátu Patrice Talona, který dokončil dvě funkční období.
Do určité míry odráží demokratický vývoj země i odolnost náboženství Vodún, které dokázalo vzdorovat Kérékouově autoritářské vládě až do jejího konce. Politikovo selhání ve volbách podle věřících i odborníků ukázalo, že žádná moc nemůže zcela potlačit víru, která je v této společnosti hluboce zakořeněná.
"Návrat k demokracii znamenal i uznání tradičního náboženství," uvedl nejvyšší představitel Vodúnu Daagbo Hounon Houna II. "Kérékou uznal, že africká náboženství si zaslouží respekt."
Kérékou nebyl běžný prezident. Jako major armády tehdejší Dahomské republiky (dnešního Beninu) se v roce 1972 chopil moci vojenským převratem a nastolil marxisticko-leninský režim. Jeho politika znárodňování však ke konci studené války přispěla k hospodářskému kolapsu. Sílil tlak na změnu, mimo jiné ze strany katolické církve, během Národní konference v roce 1990.
Toto období se neslo i ve znamení potlačování vúdú. Vodún byl pro Kérékoua symbolem zaostalosti, přestože on sám využíval služeb duchovních poradců, tzv. maraboutů. Kněží byli zatýkáni a svatyně mizely kvůli stavebním projektům, což vyvolávalo odpor věřících.
Podle vyznavačů vúdú se Kérékou stal terčem kleteb a začal se obávat, že bude proklet nebo zasažen magickou silou. Hledal proto ochranu i u různých náboženských směrů.
"Byl pod velkým tlakem a v některých částech země se nemohl objevit," uvedl bývalý poslanec Léon Bani Bigou, který byl kdysi jeho poradcem. "Právě to ho přimělo přehodnotit vztah k tradičnímu náboženství."
Kérékou, původně vychovaný jako katolík, se později hlásil k islámu pod jménem Ahmed Kérékou a nakonec přijal evangelikální křesťanství. Podle odborníků to mohlo být i z pragmatických důvodů.
Dnes se přibližně polovina ze 14 milionů obyvatel Beninu hlásí ke křesťanství. Přesto je Vodún podle mnohých prvním náboženstvím všech Beninců.
Vodún je animistické náboženství, jehož vyznavači věří v duchovní síly přítomné v přírodě – v kamenech, řekách i stromech. Obřady zahrnují obětování zvířat, zpěv, rituální zaklínání a transové tance. Kolébkou Vodúnu je město Ouidah na pobřeží Guinejského zálivu, které bylo v minulosti významným centrem obchodu s otroky. Právě zde sídlí i nejvyšší duchovní vůdce Houna II. "Vůdci tradice se nikdy nebáli odporovat mocným, ani za cenu velkých obětí," uvedl Houna II. "Čím víc se na jejich víru útočí, tím silnější se stává."
Kérékou patřil mezi řadu afrických poválečných vůdců, kteří se snažili nahradit tradiční náboženské autority vlastní mocí. Nakonec ale neuspěl a později své postoje zmírnil. I proto je v Beninu někdy nazýván chameleonem.
Podobné snahy o vytvoření kultu osobnosti byly patrné i v sousedních zemích. V Togu Gnassingbé Eyadéma budoval obraz zachránce národa a vládl od roku 1967 do roku 2005. V tehdejším Zairu (dnešní Kongo) se Mobutu Sese Seko prezentoval jako božský vůdce s mimořádnou mocí, který vládl téměř 30 let.
Kérékouova porážka v roce 1991 byla prvním případem v západní Africe, kdy byl úřadující prezident sesazen ve volbách. O pět let později se vrátil jako demokraticky zvolený prezident. V roce 1996 podpořil vznik Národní rady vúdú a od té doby se 10. ledna v Beninu slaví Den vúdú jako oficiální svátek. V roce 2001 už aktivně oslovoval i vyznavače vúdú během kampaně v Ouidahu.
V tamních svatyních lidé dodnes přinášejí obětiny a modlí se za štěstí, zdraví nebo práci. Poutníci také procházejí k památníku, který připomíná oběti transatlantického obchodu s otroky. I tato temná historie je podle místních spojena s příběhem odporu a přežití.
Haitské vúdú, které z Vodúnu vychází, přežilo podobné potlačování i v Karibiku, kde bylo dlouho stigmatizováno.
"Vúdú je život," uvedla kněžka Dossavi Yovo. "Kdo ho chce praktikovat, musí mu být plně oddán."
