Belgický král Philippe, který v pondělí 5. května navštíví Českou republiku, je sedmým králem od vzniku Belgie v roce 1830. Zemi vládne od 21. července 2013, kdy po 20 letech na trůnu ze zdravotních důvodů abdikoval jeho otec Albert II. Philippe má pověst plachého muže a belgický tisk v minulosti kladl otázku, zda by nebylo lepší ho v nástupnictví přeskočit a posadit na trůn jeho dceru Elisabeth.
Philippe, který se narodil 15. dubna 1960, je nejstarším dítětem krále Alberta II. a královny Paoly. Jeho dětství poznamenal nešťastný vztah jeho rodičů. Studoval na jezuitské koleji v Bruselu, na benediktínské univerzitě v Loppemu a v britském Oxfordu a Stanfordu, kde absolvoval politické vědy. Složil také několik zkoušek na vojenské akademii, získal kvalifikaci stíhacího pilota a licenci pilota vrtulníku. Ještě jako princ byl jmenován generálmajorem pozemního vojska a letectva a kontraadmirálem námořnictva.
Převážně Vlámové mu vytýkají, že je nudný a upjatý a introvertní, chybí mu srdečnost a rozšafnost jeho otce. Philippe si část Vlámů popudil již v roce 2004 rozhovorem, ve kterém řekl, že nepřipustí, aby krajně pravicová strana Vlámský zájem rozbíjela Belgii a byl také označen za diletanta, když při návštěvě Jižní Afriky pronesl dvakrát stejnou řeč.
V červnu 2020 se král Philippe jako první belgický panovník omluvil za násilí, krutosti a ponižování, kterých se zástupci jeho země dopouštěli v době koloniální nadvlády v Kongu. "Rád bych vyjádřil své hluboké politování nad minulými ranami, jejichž bolest nyní ožívá kvůli diskriminaci, která je stále přítomna v našich společnostech," uvedl v dopise, který zaslal prezidentovi Félixovi Tshisekedimu u příležitosti 60. výročí nezávislosti Konžské demokratické republiky. Při své návštěvě Kinshasy v červnu 2022 oznámil, že Belgie chce do Konga vrátit umělecká díla ukradená v koloniální době za vlády krále Leopolda II.
V prosinci 1999, až ve svých 39 letech, se Philippe oženil s belgickou terapeutkou a psycholožkou Mathilde d'Udekem d'Acoz, jejímž otcem byl hrabě Patrick d'Udekem d'Acoz. Královna Mathilde je mezi lidmi mnohem oblíbenější než její o 13 let starší manžel. Blondýnka s neustálým úsměvem na rtech si belgický národ získala svou vřelostí, přirozeným šarmem i elegancí. Mají dcery Elisabeth a Eléonoru a syny Gabriela a Emmanuela.
Belgický král bude v České republice na návštěvě po téměř čtvrtstoletí. Philippův otec, Albert II. s chotí Paolou navštívil Česko na tři dny v říjnu 2000, sešel se s tehdejším prezidentem Václavem Havlem a jeho manželkou Dagmar či dalšími ústavními činiteli. Navštívil také Ostravu. Byl prvním belgickým králem, který do Česka zavítal. V Praze byl Albert již deset let předtím, když ještě vládl jeho bratr, v rámci ekonomické mise.
Dnes již devadesátiletý Albert II., mladší syn krále Leopolda III. a královny Astrid, rodem švédské princezny, usedl na trůn začátkem devadesátých let po náhlé smrti svého staršího a bezdětného bratra, který jako král Baudouin I. vládl zemi 42 let. Původně se uvažovalo o Albertově nejstarším synovi Philippovi. Po Badouinově skonu v roce 1993 však Belgie zažila šok: korunní rada vybrala Alberta, jenž byl pravým opakem svého uvážlivého staršího bratra. Jistou nekonformnost jeho ostře ironických promluv a záliby v rychlých autech však hravě vyvážily Albertovy vynikající schopnosti diplomatické. A těch je panovníkovi v jazykově a národnostně rozdělené Belgii opravdu třeba.
Ceremoniální roli "krále Belgičanů," jak zní oficiální titul panovníka, navíc Albert II. přesáhl svým mimořádným přehledem o belgické hospodářské situaci. Reprezentoval novou generaci evropské šlechty, která má větší zájem o ekonomiku a otázky životního prostředí než o etiketu. Díky svým schopnostem značně pomohl hospodářství své země úspěšnými zahraničními misemi. Současně zůstal Albert II. věrný svému stylu "praktického a sportovního muže", který nemá právě v oblibě protokolární záležitosti. Přízeň veřejnosti si získal hlavně díky upřímnému zájmu o každodenní strasti svých poddaných.
V belgické konstituční monarchii, podobně jako v nizozemské, švédské, norské či lucemburské, král nemá prakticky žádnou moc, lidé ho však milují, a proto monarchie přetrvává. Ve národnostně hašteřivé federální Belgii navíc král funguje jako tmel, záruka jednoty země, jako jediná skutečně "belgická" instituce.
