Nebyla to nejhorší tragédie na fotbalových stadionech, do historie ale 29. květen 1985 vstoupila jak den, kdy zemřel fotbal. Na stadionu Heysel v Bruselu se tehdy hrálo finálové utkání Poháru mistrů evropských zemí (PMEZ) mezi Liverpoolem a Juventusem Turín. Asi hodinu před začátkem zápasu - za přihlížení šokovaných fanoušků na stadionu i milionů lidí u obrazovek - napadli britští chuligáni italské fanoušky. Následná bitka a zřícení části tribuny si vyžádaly 39 obětí a více než 400 zraněných.
Dějištěm dramatu se stala tribuna Z, která sousedila se sektorem anglických "rowdies" a která byla určena pro neutrální fanoušky. Lístky se na ni prodávaly jen v Belgii, ale na černém trhu je skoupily italské cestovní kanceláře pro fanoušky Juventusu. Oba tábory, které oddělovala jen bariéra z pletiva, se začaly nejprve provokovat házením kamenů a liverpoolští chuligáni poté přelezli bariéru a zaútočili s pomocí tyčí a dalších "zbraní" na příznivce Juventusu.
Napadení fanoušci Juventusu neměli jinou možnost útěku než pokusit se přelézt do dalšího sektoru přes betonovou zeď. Ta se však pod náporem lidských těl zřítila a pod jejími troskami zahynula většina z 39 obětí, mezi nimiž bylo 32 Italů, čtyři Belgičané, dva Francouzi a jeden fanoušek ze Severního Irska. Nejmladší oběti bylo 11 let. Bez ohledu na masakr se zápas odehrál, neboť pořadatelé se obávali, že jeho zrušení by vyvolalo další vlnu násilností.
Kapitáni obou týmů požádali fanoušky před výkopem o klid, přesto i v průběhu utkání příznivci Juventusu podnikli několik menších "odvetných akcí". Italský klub nakonec díky proměněné penaltě Michela Platiniho zvítězil 1:0 a po utkání slavil premiérový triumf v nejprestižnější soutěži. To, že se zápas odehrál, ale i Platiniho radost po proměněné penaltě, ve světe vyvolaly velkou vlnu kritiky. Hráči se bránili tím, že o ničem nevěděli.
Podle soudu za tragédii mohli britští chuligáni
Za hlavního viníka tragédie byli označeni britští "rowdies", z několika stovek jich ale skončilo za mřížemi pouze 14. Většina z nich už měla v minulosti kvůli výtržnostem na fotbale potíže se zákonem. V 80. letech z Anglie přicházely každoročně zprávy o fanouškovských výtržnostech, které Britové později začali "vyvážet" v rámci pohárových utkání na kontinent. Pokřik "Brusel, Brusel" se poté stal symbolikou pro násilí mezi fotbalovými fandy.
Své vykonaly i špatný stav starého stadionu Heysel, kde se ten večer mačkalo zhruba 60 000 diváků, a podcenění situace ze strany organizátorů i místní policie, která kvůli nedostatečnému počtu prakticky neměla šanci zasáhnout. Z obviněných činovníků, odpovědných za bezpečnost, dostali podmíněné tresty jen tajemník belgického fotbalového svazu a kapitán četnictva. Až po šesti letech sporů se pozůstalí dočkali odškodnění od UEFA a Belgie.
Kvůli fotbalu rezignovala i belgická vláda
V Belgii situace vedla k vládní krizi. Ministr vnitra tak dlouho odmítal podat demisi, až odstoupili koaliční liberálové. Konaly se předčasné volby, aby se poté stejní partneři ve vládě zase sešli. Pár dnů po tragédii, kterou v televizi sledovaly miliony šokovaných diváků po celém světě včetně Československa, potrestala UEFA anglické kluby vyřazením ze všech pohárových soutěží. Zákaz byl nakonec zrušen po pěti letech, Liverpool si na další start v Evropě musel počkat ještě o rok déle.
Na ostrovech pak tehdejší premiérka Margaret Thatcherová dala pokyn k zahájení boje proti násilí na stadionech. "Britští fanouškové uvrhli zemi do hanby a ostudy," odůvodňovala tehdy tvrdou linii, která se však Británii vyplatila.
Chátrající stadion Heysel byl v roce 1995 téměř kompletně přebudován a přejmenován na Stadion Krále Baudoina. Ze starého stánku zbylo pouze průčelí, smutný květnový večer z roku 1985 už na místě připomíná pouze památník se jmény všech 39 obětí.
Oba týmy se znovu potkaly až po 20 letech ve čtvrtfinále Ligy mistrů v dubnu 2005. Příznivci Liverpoolu během zápasu rozvinuli transparent s italským nápisem amicizia (přátelství). Část Italů to odměnila potleskem, jiní se odvrátili k nápisu zády. Liverpool, v jehož dresu nastoupili i Milan Baroš a Vladimír Šmicer, Ligu mistrů nakonec vyhrál.
