Před pěti lety zasáhlo jižní Moravu ničivé tornádo, které si vyžádalo šest obětí a zanechalo za sebou spoušť v podobě tisíců zničených domů. Michal Vajčner, tehdejší velitel dobrovolných hasičů a dnes šéf hodonínské stanice, byl u prvních zásahů. V rozhovoru vzpomíná na chaos v radioprovozu, bezmoc v terénu i na děsivou sílu přírodního živlu, který dokázal odhodit autobus stovky metrů mimo silnici.
Rozsah katastrofy, kterou před pěti lety na jihu Moravy způsobilo tornádo, naznačoval podle hasiče Michala Vajčnera už počáteční zmatek v radioprovozu. K zásahu tehdy vyrazil jako jeden z prvních. Byly jen další a další žádosti o posily, řekl v rozhovoru Vajčner, dnes velitel hodonínské stanice hasičského záchranného sboru. Tornádo na jihu Moravy si 24. června 2021 vyžádalo šest životů a poničilo přes 1200 domů.
Vajčner do postižené oblasti tehdy vyjel nejdříve jako velitel dobrovolné jednotky ve Strážnici, vyslaní byli k nehodě autobusu. Cestou ale už začali tušit, že to nebude úplně standardní zásah. Uvedl, že už za jízdy k nehodě nastal zmatek v radioprovozu, který naznačoval rozsah katastrofy. "Bylo slyšet, že se děje něco, s čím jsme se ještě nikdy nesetkali. Hasičské jednotky hlásily resuscitace, pohřešované osoby a další a další žádosti o posily. A my jsme pořád jeli k té nehodě autobusu," popsal.
Když dorazili do Mikulčic, které byly jednou z obcí postiženích tornádem nejvíce, musel se od dobrovolné jednotky odpojit a přejít do role velitele čety profesionálních hasičů, tedy do své běžné pracovní pozice. Jeho úkolem bylo zmapovat rozsah škod a určit, jaké síly bude nutné povolat. "Už z prvních průjezdů ulicemi bylo jasné, že to zasáhlo desítky domů. Později se ukázalo, že jich jsou stovky. A stejně tak zraněných - už na první pohled bylo jasné, že jich budou desítky," uvedl.
Zásah komplikovala zničená infrastruktura. Silnice byly neprůjezdné, zasypané troskami, auty i kontejnery. "Bylo potřeba uvolnit příjezdové cesty, aby se tam vůbec dostaly další jednotky. A těch se během první hodiny sjely desítky," řekl Vajčner.
Největší nápor zraněných podle něj trval zhruba do půlnoci. "Pak jsme ještě dál mapovali ulice a kontrolovali domy, jestli v nich někdo nezůstal. Končili jsme tehdy kolem třetí čtvrté ráno," uvedl. Druhý den se na místo vrátil. A až tehdy na něj dolehla skutečná tíha události. "Teprve až za denního světla bylo vidět, co se tam vlastně stalo. Rozsah té katastrofy. Například ten autobus, ke kterému jsme původně vyjeli, byl hozený 300 metrů od silnice, až za železniční násep. To ukazovalo, jak obrovskou sílu to tornádo mělo," řekl hasič.
V dalších týdnech se jeho zásah přesunul do strategické fáze. Střídání týmů, rozdělení obcí na sektory, demolice, humanitární pomoc. "Byly to desítky a desítky hodin práce, kdy se něco řešilo," uvedl.
Po pěti letech vnímá událost jako zkušenost, kterou by už nikdy nechtěl opakovat. "Doufám, že to člověk zažije jen jednou za život. Ale ukázalo nám to, že integrovaný záchranný systém je připravený. A že i dobrovolní hasiči sami zvládli věci, které běžně řešíme ve třech nebo čtyřech jednotkách," uzavřel Vajčner.
