Zápis hraní amatérského divadla v Česku na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva výborem UNESCO je velmi prestižní. Ukazuje nejen na význam tradice, ale především na to, že ochotnické divadlo má smysl a že se o něm ví i v zahraničí. Shodli se na tom předseda Amatérské divadelní asociace Jakub Pilař a Petra Richter Kohutová z Národního institutu pro kulturu.
Pilař se v indickém Dillí účastní zasedání výboru UNESCO pro zachování nemateriálního kulturního dědictví. Podle něj si zápis celá amatérská komunita zaslouží a pocity jsou úžasné.
"České amatérské divadlo je výjimečné především kontinuální činností, která u některých souborů přesahuje více než 200 let. Důležitá je ale samozřejmě současnost. Amatérské divadlo je živá a pulzující součást naší kultury," uvedl Pilař.
Kolik je českých ochotníků? Odhady říkají, že 100 tisíc
"Je to velmi prestižní záležitost. Dokazuje, myslím si, že amatérské divadlo má smysl, že se o něm ví nejen u nás, ale i v zahraničí, a že by bylo dobré amatérské, nebo klidně ochotnické divadlo, více podporovat," řekla Richter Kohutová, která v Národním institutu pro kulturu vede databázi amatérského divadla.
Amatérsky se divadlu v Česku podle dostupných údajů věnuje kolem 100 000 lidí, některé soubory mají i více než 300 členů. Ochotníci působí ve všech regionech. Komunita je přes konkurenci kamenných divadel silná v Praze s asi 600 živými soubory. "Na druhém místě je Jihomoravský kraj, kde je kolem 400 souborů. Pak je Středočeský, Moravskoslezský a Královéhradecký," uvedla Richter Kohutová.
Amatérských souborů je přes 3 500
Aktivních amatérských divadelních souborů je podle Pilaře v Česku přes 3500. "Jsou to často pevné skupiny přátel, které společně nejen tvoří divadelní inscenace, ale také společně jezdí na dovolené nebo divadelní přehlídky. Právě systém divadelních přehlídek, a to jak postupových tak nepostupových, je ve světě zcela jedinečným jevem," poznamenal Pilař. Vrcholem amatérské tvorby je Jiráskův Hronov, mezinárodní divadelní festival s téměř stoletou tradicí. Těší se veřejné podpoře.
Život z „ruky do huby“
Ochotníkům podle Richter Kohutové leckde pomáhají samosprávy, a to dotacemi nebo poskytováním prostor, někde však podpora silná není. "Ochotníci žijí z toho, co si vydělají, a samozřejmě do své činnosti investují. To je asi vlastnost všech ochotnických souborů," doplnila Richter Kohutová, podle níž by města, obce i kraje měly na ochotníky myslet.
Tradice amatérského divadla je natolik pevnou součástí naší identity, že není pochyb o jejím fungování v příštích desetiletích a snad i staletích, předává se mezi generacemi, dodal Pilař.
Myšlenka zápisu na seznam UNESCO se podle něj zrodila před deseti lety v bývalém Národního informačním a poradenském středisku pro kulturu. Z něho a z Divadelního ústavu se loni stal institut pro kulturu. Na nominaci amatérského divadla se začalo pracovat přibližně před třemi lety.
