Jednoduše odmítla vstát ze svého místa v autobuse. Jenže to bylo na americkém jihu v padesátých letech, ona byla černoška a její místo žádal muž bílé pleti. Stalo se tak 1. prosince 1955 v místním autobuse na tradiční cestě této černošské švadleny ze zaměstnání v Montgomery ve státě Alabama. Odvážná zarputilost Rosy Parksové jí vynesla zatčení a pokutu 14 dolarů. A také rozpoutala hnutí, které skončilo výrazným zlepšením postavením černochů v Americe.
Svým chováním Parksová totiž porušila tehdejší segregační zákony, kterým se také občas říkalo Zákony Jima Crowa, což bylo kdysi hanlivé označení Afroameričanů. Podle nich se oddělovalo místo ve společnosti pro černé a bílé. Lišily se stát od státu a například v autobuse museli "barevní" sedět vzadu. Když už nebylo jinde místo, byli povinni uvolnit své sedadlo bělochovi. A to byl i případ dvaačtyřicetileté Parksové, která odmítla výzvu řidiče, aby své místo uvolnila. Dostala pokutu 14 dolarů a byla zatčena.
Vcelku nenápadný incident zažehl první masový černošský protest proti segregačním zákonům. Uvěznění Parksové vyvolalo mezi místními černochy nevoli. Předáci vyzvali k hromadnému bojkotu autobusů v Montgomery. Vůdcem protestu se stal tehdy ještě neznámý baptistický kazatel Martin Luther King, pozdější nositel Nobelovy ceny za mír. Bojkot znamenal pro místní dopravní podnik značný pokles tržeb, černoši totiž tvořili většinu cestujících. Protest nakonec trval 381 dní a skončil poté, co Nejvyšší soud prohlásil v roce 1956 rasovou segregaci za protiústavní.
Vzedmutá vlna černošského hnutí kulminovala v roce 1964 přijetím Zákona o občanských právech, který zakazoval rasovou diskriminaci ve veřejných prostorách a v zaměstnání a garantoval použití federálních sil k vynucení desegregace. Postupně bylo desegregováno několik tisíc škol, veřejných zařízení od bazénů až po restaurace. Pro černošskou populaci se otevřely dříve nepředstavitelné možnosti ve státní správě, bankách, obchodních domech i v řadách kvalifikovaného dělnictva.
Samotná Rosa Parksová přišla po autobusovém incidentu o práci a jinou nemohla sehnat. Pod lavinou výhrůžek a zastrašování se s manželem Raymondem odstěhovala do Detroitu. Tam začala pracovat v úřadu demokratického kongresmana. Ve městě se stala váženou osobou a byla po ní pojmenována ulice a střední škola.
V roce 1992 o svém protestu prohlásila: "Tenkrát jsem nevstala, protože jsem cítila, že mám právo, aby se mnou zacházeli jako s ostatními cestujícími. Tento způsob chování jsme trpěli už dost dlouho." Za svou osobní statečnost získala "matka moderního hnutí za občanská práva", jak Parksové začali přezdívat, mnoho prestižních ocenění. V roce 1996 jí například tehdejší americký prezident Bill Clinton udělil Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní vyznamenání v USA. O tři roky později časopis Time Parksovou zařadil mezi dvacítku nejvlivnějších osobností 20. století.
Legendární akt odporu černošské švadleny věrně dokumentuje Knihovna a Muzeum Rosy Parksové v Montgomery, otevřené v listopadu 2000. Uchovává mimo jiné video s rozhovorem, jež předcházel zatčení: "Tak vstanete konečně?" ptal se řidič autobusu. "Ne," odvětila Parksová. "Propáníčka, to vás budu muset nechat zatknout," zlobil se řidič. "To klidně udělejte," odpověděla Parksová.
Rosa Louise McCauleyová se narodila 4. února 1913 v alabamském Tuskegee. Pro nemoc v rodině musela přerušit střední školu, ale po svatbě s Raymondem Parksem v roce 1932 ji dokončila. Její manžel zemřel v roce 1977, Parksová pak 24. října 2005 ve věku 92 let. Autobus, v němž tato statečná žena odstartovala hnutí vedoucí ke zrovnoprávnění černošského obyvatelstva v USA, není v Montgomery, ale uchovává ho Muzeum Henryho Forda v Dearbornu v americkém státě Michigan. V 70. letech byl vyřazen z provozu, muzeum ho objevilo a získalo v roce 2001, a vystavilo ho o rok později.
