Cestovatel Dan Přibáň se po sérii dokumentů o výpravách s vozy východoněmecké výroby trabant vrací na plátna kin na palubě obojživelného auta. Ve filmu s názvem Žlutou žábou do země modrého nebe představuje vůz Luaz 967 vyrobený v bývalém Sovětském svazu na území dnešní Ukrajiny, se kterým spolu s dalšími členy týmu absolvoval čtyřměsíční cestu z Prahy do mongolského Ulánbátaru dlouhou téměř 18.000 kilometrů. V českých kinech bude mít snímek premiéru 24. dubna.
Poprvé se málem potopili
Auto Luaz 967 působí podle posádky jako stroj na půli cesty mezi motorkou a traktorem zkřížený s pramicí. Nemá lodní šroub, ve vodě se pohybuje otáčením kol maximální rychlostí tří kilometrů za hodinu. Na pevnině dokáže jet podle posádky i osmdesátkou, ale je v něm takový hluk, že se cestující navzájem neslyší. Luaz byl původně určen pro výsadkové jednotky k evakuaci zraněných a zásobování první linie střelivem.
"Když jsme měli v Mongolsku s Luazy poprvé plout, bylo to jako na horské dráze. Děsíte se a současně těšíte na to, co bude dál. Pořádně plavat jsme tyto stroje viděli jen na internetu. Do té doby jsme s jedním z nich pluli jen jednou, pár desítek metrů rovně, a málem jsme se potopili," uvedl Přibáň.
Hurá do Mongolska
Hlavním cílem výpravy byl nejméně osídlený stát světa Mongolsko přezdívaný jako země modrého nebe a jeho fascinující poušť Gobi. "V Mongolsku jsme byli nejdéle ze všech expedicí, celé dva měsíce, půlku z naší čtyřměsíční cesty. Je to nejméně turistická země z těch, co jsme projeli. Mapy jsou jen orientační, což člověku dává v dnešní době úplně jiný rozměr cestování. Neznámé krásy Mongolska, příroda nedotčená globalizací – pro nás nekonečná svoboda," sdělil Přibáň.
Aktuální Přibáňův film divákům ukazuje nejen technický boj s vozidly a nevyzpytatelnými přírodními živly, ale také nechává nahlédnout i do režimů v zemích, kde cestovatelé projeli.
Tureckem, Íránem, Turkmenistánem, Uzbekistánem i Ruskem
Cesta za dobrodružstvím vedla nejprve do Turecka. Následoval Írán s litrem benzínu za korunu, Turkmenistán, jedna z nejméně přístupných zemí na světě s autoritativní diktaturou. V Uzbekistánu nastal oddychový čas, přes Kazachstán byla výprava nucena už v době války na Ukrajině vjet na nejkratší možnou dobu do Ruska, které je nutným tranzitem do Mongolska a kde je čekaly výslechy důstojníky ruské bezpečnostní služby FSB.
V minulosti Přibáň za 11 let ve žlutých trabantech projel celý svět. Přibáň se pro tento projekt inspiroval cestovatelem Františkem Alexandrem Elstnerem, který v první polovině 20. století projížděl Afrikou v aerovkách. Na první cestu se tříčlenná výprava vydala v roce 2007 v Trabantu 601 Kombi z roku 1986. Vzniklo pět filmových dokumentů - Trabantem Hedvábnou stezkou, Trabantem napříč Afrikou, Trabantem až na konec světa, Trabantem do posledního dechu a Trabantem tam a zase zpátky.
