Jak poznat správný domov pro seniory a jak jim být správnou oporou? Odpovídala Simona Bagarová

Chat

• Libuše Malá

  Dobrý den,
  
  chtěla bych se zeptat, podle čeho bych měla vybírat ten spravný domov pro seniory? Rodiče už mám v pokročilém věku a budu muset zanedlouho řešit, jak se o ně dále postarat?
  
  Děkuji.

• Host chatu

  Dobrý den, mluvte spolu a řešte situaci otevřeně a společně! Odpovězte si na otázku, zda je domov pro seniory rozhodnutím rodičů nebo „nutnost“. Pokud je to „nutnost“, odpovězte si, proč už nemohou být doma? Co nezvládají? Není zde jiná možnost, jak situaci řešit? Třeba za pomoci domácí péče, pečovatelky atd.? Jako první bych Vám doporučila udělat si jasno v tom, jaké všechny možnosti máte a zeptat se rodičů, co oni chtějí. Internet, návštěva místního úřadu a zdejší sociální pracovnice, rozhovory s přáteli, kteří podobnou situaci řešili, to všechno vám může pomoci. Je velice důležité mít opravdu dostatek informací o všech možnostech. Pokud se ukáže, že řešením je domov pro seniory, vybírejte tak, aby splňoval vaše a především představy a potřeby rodičů. Zvažte také, jak daleko zařízení je, abyste je pohodlně zvládali navštěvovat. Zjistěte si pokud možno reference a zajděte se tam podívat i s rodiči, třeba i víckrát, ať víte, jak tam funguje běžný denní režim. Určitě dejte na první dojem! Jsou ochotní? Věnují se vám? Odpovídají konkrétně na vaše dotazy? Ptejte se, jak zařízení funguje, jaká je tam strava, jaký program. Nebojte se jít do detailů, řešíte místo, kde mají rodiče žít! Nehledejte rychlá, ale plnohodnotná řešení, jednou se vám to vrátí :-) A co možná nejčastěji si pokládejte otázku, chtěla bych to takhle pro sebe? Držím palce, ať najdete to nejlepší řešení.SB

• Zdena P.

  Dobrý den paní Bagarová, jaký je váš názor na současnou situaci v oblasti následné péče? Všichni známe děsivé historky z tzv. eldeenek..... Každý ve svém okruhu blízkých nějakou takovou má. Lepší se to podle vašeho názoru? Dá se s tím vůbec něco dělat? Sestry nejsou, maji nízké platy, často jsou vyhořelé.
  Díky

• Host chatu

  Dobrý den, i pro mě byla dlouhou dobu eldénka synonymem místa, kam se chodí zemřít a bohužel v mnoha případech tomu tak je. Na druhou stranu vždy se dá něco dělat a hlavním předpokladem je mít osvícené vedení, které změny a rozvoj chce. Změny, které realizuji v mělnickém Centru následné péče, iniciovalo právě zdejší vedení. Stejně tak platy zaměstnanců jsou zde pravidelně navyšovány. To je rovina, kterou může řešit nemocnice. Pak je ale rovina, kterou může ovlivnit pacient a jeho blízcí. Ptát se na možnosti, dožadovat se dialogu, nebát se zeptat a znát svá práva a možnosti je nesmírně důležité. Jen tak můžete být se zařízením rovnocenným partnerem se vzájemným respektem. V Centru následné péče se o takový postoj snažíme. Samozřejmě měnit systém po desítkách let nesmírně náročné, ale děláme první kroky. Ať už je to multidisciplinární tým, změna systému porad a předávání informací, pravidelné dny v týdnu, kdy je možné navštívit bez objednání naši sociální pracovnici a poradit se s ní. To všechno se děje. Důležité je pravidelně si odpovídat na otázku: „Můžeme to dělat lépe?“ a vždy si na ní odpovědět ano. SB

• Jarka P.

  Píšete že pracujete v Mělníce v Centru následné péče. Pro jaké lidi je určeno? Jak se tam o ně staráte? Jaká je ta změna, o které píšete? Bydlim za Mělníkem tak by mě zajímalo co se tam změní.

• Host chatu

  Dobrý den, Centrum následné péče je určené pro ty pacienty, kterým byla ukončena hospitalizace v nemocnici, ale nejsou prozatím schopni návratu do domácího prostředí. Zpravidla se jedná o pacienty z neurologie, chirurgie nebo interny. To, co je pro pacienty nejvíce patrná změna, je harmonogram dne, který je zaměřen na rozvoj soběstačnosti. Pacienty máme rozdělené na aktivní chodící, aktivní ležící a pasivní ležící. Pro každou skupinu jsou stanoveny jiné cíle, jiné postupy a jiná míra a druh rehabilitace. Každý pacient má zpracovaný individuální plán, podle kterého pak postupujeme. Na vše dohlíží koordinátorka zdravotně-sociální péče, která má za úkol dbát na komplexní a individuální přístup V neposlední řadě chceme více zapojovat rodiny. SB

• Jirina

  Dobry den, co je to následná pece? V čem přesně spočívá?

• Host chatu

  Dobrý den, následná péče nabízí primárně ošetřovatelskou rehabilitaci. Je tedy určena pro pacienty, které již není nutné hospitalizovat v nemocnici, ale zároveň nejsou dostatečně soběstační, aby se mohli vrátit do domácího prostředí. Následná péče tedy nabízí především ošetřovatelské a rehabilitační služby, které mají za cíl podpořit návrat pacienta domů tak, aby pacient mohl doma zůstat v péči rodiny případně domácí zdravotní péče. V našem Centru jsme se ale rozhodli, že chceme dělat i něco navíc a maximálně návrat domů pacientům ulehčit. Dochází k nám pravidelně sociální pracovnice, která individuálně řeší, jaké možnosti pacienti mají, o jaké služby nebo dávky mohou žádat. Aktivizační pracovnice zase s pacienty trénuje jemnou motoriku nebo paměť, začínají k nám chodit dobrovolníci z Maltézské pomoci, aby vnesli do zdravotnického prostředí běžný život. Zkrátka nechceme být jen následnou péčí, ale následnou péčí s přidanou hodnotou a laskavým a komplexním přístupem. Věřím, že se nám to brzo podaří, první kroky nasvědčují tomu, že ano. SB

• Tomas

  Zdravím. Jak dlouho muže člověk v centru následně pece zůstat?
  Děkuji
  Tomas

• Host chatu

  Dobrý den, lhůtu při příjmu stanovuje lékař, maximální rozsah je ale tři měsíce. Po jejich uplynutí je v případě potřeby možné požádat pojišťovnu o prodloužení až o další tři měsíce. Mělnická nemocnice ale provozuje i tzv. domácí péči. Ta je vhodnou podporou ve chvíli, kdy pacient například po třech měsících Centrum následné péče opouští, ale necítí se natolik jistý, aby zvládl každodenní sebeobsluhu a sebepéči sám. Domácí péče je proto určitou podporou, která dočasně a dle potřeb pomáhá pacientovi v domácím prostředí zvládat běžný chod domácnosti i péče o sebe samého. Je zcela individuálně nastavená a pacient sám určuje, co a kdy chce a potřebuje využívat. Domácí péči lze samozřejmě využívat, aniž by se jednalo o pacienta předtím hospitalizovaného u nás nebo v Centru následné péče. Je to vhodná alternativa pro ty, kteří nechtějí do domova pro seniory, ale zároveň už se o sebe nedokážou 100% postarat. SB

• SK

  Jak lze změnit původní povědomí veřejnosti o "eldéenkách" jako o místu, kam se chodívalo zemřít na povědomí o místu, ze kterého se lidé mohou vracet do života?

• Host chatu

  Těžko :-) Primárně jde o změnu myšlení a vnímání kvality života až do samotného konce, a to je to nejtěžší. Na jedné straně je nezbytné, aby sama zařízení o změnu stála a usilovala o ní a na straně druhé pak, aby kvalitu a změnu vyžadovali pacienti a jejich blízcí. Ti ale často netuší, jaké jsou možnosti, na co mají právo, jak a kde se na možnosti ptát a na straně druhé lékař a pacient často nejsou v ČR rovnocenní partneři. Vzájemný dialog a komunikace je tak o něco náročnější a jediná cesta je jít krok za krokem a snažit systém zlepšovat odspoda. V lednu jsem absolvovala stáž na Floridě, kde jsem navštívila několik zařízení a vrátila jsem se s pocitem, že všude je peněz hodně a málo, všude jsou lidé dobří a špatní, ale co se liší je přístup. Ten, který jsem zažila na Floridě, je o důstojnosti a respektu. Jsem přesvědčená, že to, jakou kvalitu sociálních služeb máme, takovou máme společnost. Těžko můžeme v našem nastavení očekávat, že budeme mít perfektní „eldéenky“. Každý musí začít změnu u sebe a uvědomit si, že společnost tvoříme každý z nás každý den tím, jak se chováme. Tohle vědomí odpovědnosti mi u nás chybí a proto některé služby vypadají tak, jak vypadají. Pokud se budeme snažit mít lepší společnost, budeme mít v důsledku i lepší "eldéenky" :-) SB

• DENMARK

  Jak obecně poznat správný domov pro seniory?

• Host chatu

  Dobrý den, otázka je, co si představujete pod pojmem správný. Myslím si, že nejlepší je jít se do něj osobně podívat, třeba i opakovaně. Vnímejte, jaká tam je atmosféra, jak se chová personál ke klientům, jak na vás působí klienti, jaký je zde denní režim a strava. Jak ochotní jsou pracovníci ve sdělování informací a jak moc se naopak zajímají o vaše potřeby. Nezapomínejte, že vy jste v roli klienta, který si službu platí a podle toho by se k vám zařízení mělo chovat. Měli byste být v rovnocenném vztahu a mít možnost si služby do určité míry nastavit dle potřeb. Pokud hledáte domov pro seniory pro své blízké, vybírejte ho společně. Mluvte spolu o tom, navštivte ho společně. Nehledejte pro ně bez nich. Hledejte si reference od známých, na internetu a dejte na to, jaký dojem ze zařízení máte. SB

• SK

  Co vše znamená ona vizuální i systémová proměna v Centru následné péče Nemocnice Mělník?

• Host chatu

  Dobrý den, mělnické Centrum následné péče nemělo, upřímně řečeno, příliš dobrou pověst a systém zde fungoval několik desítek let beze změny. Ani vizuální podoba nebylo něco, co by působilo příliš motivačně. Až s nástupem nového vedení nemocnice, které je osvícené, se začaly dít změny, které často nebyly o penězích, ale o chuti něco zlepšovat. Na pokoje pacientů jsme třeba dali kalendáře a každé ráno kroužkujeme, jaký je den a pacienti se nám tak orientují v čase. Zvelebili jsme společenské koutky, aby zde bylo příjemnější trávit čas. Ti pacienti, kteří mohou vstát z postele se ráno převlékají z pyžama nebo si sami připravují snídani. Jsou to možná drobnosti, ale ve srovnání s tím, že ve většině zařízení pacienti jen leží, jsou i tyhle drobnosti pokrokem, ze kterého máme radost. Chodit celý den v pyžamu nebo v domácím oblečení je neuvěřitelně rozdílné pro psychiku a vaše rozpoložení. Zkuste to někdy :-) Systémová proměna se týká nového, tzv.multidisciplinárního týmu, který je složen ze staniční sestry, fyzioterapeutky, aktivizační pracovnice, sociální pracovnice a každá ze svého úhlu nastavuje individuální plán pro pacienty. Jednoduše se dá říct, že více komunikujeme, více se zaměřujeme na individuální plánování, přistupujeme k péči více komplexně a začínáme zapojovat i rodiny, které jsou součástí celého procesu víc, než si mnohdy myslí. Chceme být maximálně otevření a maximálně podporující, aby se co možná nejvíce pacientů mohlo vrátit domů a situaci zvládli a byli na ní dobře připraveni oni i rodina. SB

• SK

  Off topic - jste podobná Miluši Bittnerové!

• Host chatu

  ...

• Justýna Nová

  Dobrý den, jaké jsou nejčastější chyby, které dělají pracovníci v těchto zařízeních? Jak se jich vyvarovat? Na co bychom se měřili zaměřit, když je náš příbuzný v takovém zařízení? Co naopak podle vás dělají špatně příbuzní?
  Děkuji.

• Host chatu

  Dobrý den, personál často sklouzne k automatizovanému chování. Pacienty přestávají vnímat jako osobnosti, ale vnímají je přes úkony, které mají udělat. Donést jídlo, léky, umýt apod. Ztrácí se lidský rozměr a sociální kontakt. A ze své praxe mohu říct, že není pravda, že by sestry a pečovatelky neměly čas. Každý si může najít pár minut denně na to, aby pacienta pohladil, chytil za ruku, prohodil pár slov. Ale předpokladem je, že je personál spokojený, doceněný a motivovaný. Tedy, pokud má zařízení dobré vedení, které se umí postarat o to, aby byl spokojený personál, jsou pak spokojení i pacienti. Samozřejmě je to náročná práce a je nutné předcházet vyhoření. K tomu slouží třeba pravidelné supervize (setkávání personálu s nezávislým odborníkem, kde se v bezpečném prostředí řeší, co nefunguje, s čím si personál neví rady atd.). Když jsem byla na stáži v Americe, byla jsem v hospici, kde byla kapacita 24 lůžek a zemřelo zde 24 lidí týdně. Personál každé pondělí na poradě přečetl jména všech, kteří předchozí týden zemřeli a o každém řekli hezkou vzpomínku. I to je způsob, jak si zachovat lidský rozměr v náročné práci. Co se příbuzných týče, setkávám se s tím, že umístit příbuzného do nějakého zařízení je vnímáno jako "problém vyřešen". Rodina si někdy neuvědomuje, že i nadále hraje důležitou roli v celém procesu. Využívání sociální služby je doplněním a ulehčením v péči o blízké, nikoliv nahrazením v plné míře. Nezapomínejte na to, co měli vaši blízcí rádi, mluvte s nimi, udělejte si na ně čas a ptejte se sami sebe: "Chtěla bych to takhle pro sebe?" Věřte, se že vám to jednou vrátí až vy budete v roli toho, kdo bude potřebovat péči druhých. Snažte se, aby vaši blízcí stárli důstojně, zaslouží si to. Pak jsou také příbuzní, kteří mají pocit, že vše musí zvládnout sami. Nemá ale smysl se strhnout. Plánujte vše tak, abyste si zachovali svůj život a zároveň byli oporou blízkým. Informujte se o tom, jaké možnosti a služby jsou a sestavte si třeba za pomoci sociálního pracovníka plán na míru vašim potřebám. To u nás bohužel moc nefunguje. Sociální pracovníci mají nálepku neochotných úředníků (a často to tak je) namísto těch, kteří mají poskytovat odborné sociální poradenství (i těch je dost) :-) SB

• Klára Příhodová

  Jsou nějaké zásady, jak by se mělo přistupovat k seniorům a péči o ně? Obecně my jako lidé, ale také co se týče zdravotnického personálu. Máte takové nějaké stanovené i u vás v Mělníce? Je zde něco naprosto klíčové, na co by se nemělo zapomínat?

• Host chatu

  Dobrý den, obrovským tématem je podle mého názoru důstojnost. Zapomínáme, že i senioři byli aktivní lidé v produktivním věku, mají za sebou nějaký životní příběh a zaslouží si, jako každý z nás, respekt a důstojné stáří. Respektujme jejich potřeby, snažme se je naplnit a neodsouvejme je na okraj. V mělnickém Centru nám v tomto pomáhá nastavení individuálního přístupu a komplexní pohled na život pacienta. Učíme personál vnímat pacienta jako konkrétního člověka, ne jako bezejmenného pacienta. A na co by se nemělo zapomínat? Nemělo by se zapomínat, že každý z nás bude jednou potřebovat péči druhých a není to problém někdy v budoucnu, je to tady a teď. Tím jak se nyní k seniorům chováme, takové podmínky a přístup budujeme i sami pro sebe. SB

• Vlad

  Dobrý den, chtěl bych se zeptat, kdy je vhodnější pro seniora byt v domě s pečovatelskou službou a kdy domov seniorů (domov důchodců). Zejména, jedná-li se o třetí stupeň závislosti na poskytované péči. Předem děkuji za odpověď.

• Host chatu

  Dobrý den, asi bych se na to dívala obráceně. Které z těchto zařízení lépe zajistí naše potřeby? Kvalita a přístup jsou v každém zařízení jiné. Vždy je nejlepší zajít do konkrétních zařízení, podívat se, jak fungují, probrat s nimi svou konkrétní situaci a zeptat se, zda a jak ji umí řešit a podle toho vybírat. Je to velmi individuální. SB

• Agáta

  Dobrý den,
  chtěla bych, aby moje maminka žila důstojně v nějakém zařízení následné péče, ale když jsem začala hledat, narazila jsem hned na dva problémy: nedostatek míst a neúnosně vysoké poplatky. Maminka má průměrný důchod a ani my si nemůžeme dovolit jí doplácet třeba 10 000 korun měsíčně. Kolik stojí pobyt u vás a je nějaká možnost zažádat o státní příspěvky na pobyty v domovech seniorů?
  Děkuji za odpověď

• Host chatu

  Dobrý den, narazila jste bohužel na ty dva největší problémy, které v této oblasti jsou. Mělnické Centrum následné péče je zdravotnické zařízení, jehož služby jsou hrazeny pojišťovnou. Je ale určeno jen pro pacienty po hospitalizaci, nejedná se o dlouhodobou pobytovou sociální službu. Bohužel prakticky všude se částky pohybují minimálně okolo 15.000 měsíčně. Doporučila bych Vám navštívit místní úřad, sociální odbor, popsat jim svou situaci a pokud budete mít štěstí na ochotnou sociální pracovnici, jistě vám pomůže zorientovat se v tom, zda máte nárok na nějaké příspěvky, případně, jaké další možnosti řešení situace máte. Držím palce. SB

• Ramona

  Příjemný večer,
  chtěla jsem se zeptat, jak je to s možnostmi pobytů v rodině, když bude můj dědeček umístěn v domově seniorů. Je možné si ho vzít třeba na měsíc v létě na chatu, kde se o něj rodina postará? Nezanikne mu právo na místo v zařízení?
  
  Děkuji

• Host chatu

  Dobrý den, domov pro seniory je sociální služba, kterou si platíte. Jste klientem, který by měl být pro zařízení rovnocenným partnerem a mít možnost nastavit si služby co možná nejlépe pro své potřeby. Klienti mají volný pohyb jak v budově, tak mimo ni, je to sociální, ne zdravotnické zařízení! Návštěvy v rodině proto nejsou problém. Je možné, že budete muset platit i ten měsíc, kdy tam nebudete, ale to za společně strávený čas na chalupě, jistě stojí :-) Případně existují sociálně odlehčovací centra, která umožňují tzv. odlehčovací pobyty. Je možné do nich umístit blízké až na tři měsíce, pak se ale vrací domů. Jedná se tedy spíš o doplňkovou službu v případě, kdy jste schopni se o příbuzného postarat a jen občas potřebujete „vypnout“ nebo odjet na dovolenou. Tato zařízení nabízí pobyty od jednoho dne do tří měsíců. SB

• Olivie Šťastná

  Dobrý večer, jsou nějaké novinky v oblasti následné péče, nějaké nové přístupy? Jak už tady bylo psáno, všichni známe eldeenky, kde pacienti jen leží a skoro nic se s nimi nedělá. Maximálně nějaké základní potřeby. Jaké aplikujete u vás v Mělníce?
  Děkuji.

• Host chatu

  Dobrý den, obecně je zde pozvolná snaha zvyšovat kvalitu služeb, ale vždy je to o lidech. V mělnickém Centru následné péče se na pacienta díváme v širších souvislostech. Zmiňovala jsem multidisiciplinární tým. Ten je složený ze staniční sestry, která se soustředí na zdravotní stránku pacienta, dále je v něm fyzioterapeutka, která se soustředí na rehabilitaci, aktivizační pracovnice zase hledá cesty, jak čas v našem zařízení pacientovi zpříjemnit, sociální pracovnice pomáhá pacientovi a jeho rodině zorientovat se v tom, jaké mají další možnosti. Vše řídí koordinátorka zdravotně-sociální péče. Máme tak komplexní pohled a komplexní přístup. Naším cílem je vracet pacienty do života a to se nepovede, pokud budou jen ležet. Každý pacient má individuální plán, každý pacient je pro nás opravdu konkrétní člověk se svým příběhem a potřebami. Důležitá je pro nás komunikace s rodinami, učit je, že i oni jsou součástí procesu léčení. Neříkám, že už vše funguje na 100%, změna po tolika letech je opravdu složitá, ale první pokroky už vnímáme a věřím, že do konce roku bude vše fungovat naplno. Za úplnou novinku, jejímuž rozvoji v ČR bych se ráda věnovala, je přístup Namasté Care, který vytvořila moje přítelkyně Joyce Simard, od které se postupně učím a absolvovala jsem na toto téma stáž v USA. Jedná se o smyslovou stimulaci pacientů s demencí, ale funguje i pro pasivně ležící pacienty s jinými diagnózami. Jako první zařízení tohoto typu u nás s metodou začínáme v Mělníku. Metoda je založená na smyslové stimulaci pomocí vůní, hudby, doteků, masáže rukou, dialogu. Je to mimořádné silné, někdy i dojemné, jak ležící pacienti, kteří takový dotek nezažili měsíce nebo roky, reagují. Navíc zavedení takového přístupu mění kulturu celého zařízení a mění vztah personálu k pacientům a je důkazem toho, že vždy se dá něco dělat. To je poselství, které chceme u personálu posilovat. SB