Jak připravit děti na návrat do školních lavic? Odpovídala Tereza Berková

Chat je uzavřený06.05.2020 15:00

Tereza Berková.

Rodiny s dětmi silně zasáhla aktuální opatření a omezení nejen po organizační, ale i psychické stránce. Po konci období uzavření škol čeká děti další nová situace. Některé se do školních lavic a prezenční výuky budou vracet, některé zatím ne. Otazníků okolo organizace je mnoho a na některé bohužel odpovědi neznáme. Můžeme spolu ale řešit, jak dětem tuto matoucí situaci co nejlépe předat a jak jim pomoci se v ní zorientovat. Co může dětem pomoci, aby zvládly tolik změn? Na co myslet ve chvíli, kdy se budou do škol vracet? Co dělat, když jiné děti budou nadále pokračovat v online výuce? Co mohou dělat rodiče a pedagogové? Ptejte se Terezy Berkové. Host bude odpovídat ve středu 6. května od 15:00.

Mgr. Tereza Berková je dětská a rodinná terapeutka v poradně Vigvam, organizaci pracující s rodinami, ve kterých někdo zemřel. Zároveň působí jako poradenský pracovník na základní škole Square v Praze. S dětmi pracuje od roku 2009, kdy začínala jako lektorka programů všeobecné prevence na základních školách a oblasti prevence se následně věnovala intenzivně do roku 2019. Dále se věnuje vzdělávání pedagogů a dalších odborníků z poradenských pozic ve školství. Ráda podporuje a posiluje kvalitní prevenci, aby v jejím důsledku bylo terapeutické práce co nejméně zapotřebí. Je absolventkou výcviku v integrativní rodinné terapii a frekventantkou výcviku v terapii dětí a dospívajících.

Chat

  • Milada K.

    Dobrý den, z domácího vyučování už docela šílíme a všichni se těšíme, až se zase vše vrátí k normálu. Může být pro děti návrat do školy po takové době náročný i přesto, že se těší?

  • Host chatu

    Dobrý den, Milado, děkuji za dotaz. Je skvělé, když se děti na návrat těší a tahle energie jim může hodně pomoct návrat zvládnout. Některé děti mohou mít obavy o to, jak budou při návratu fungovat kamarádské vztahy, jestli bude všechno stejné jako dřív, nebo mohou mít starosti, jak bude probíhat výuka, nebo mohou být celkově úzkostné ze všech probíhajících změn. Zároveň je úplně klidně možné, že pro jiné děti návrat do školy nebude nic, co budou významněji prožívat a budou s tím úplně v pohodě a pak není třeba v tom hledat obtíže. Prožívání dětí se hodně odvíjí od atmosféry školy, od jejich temperamentu a emocionálního ladění a předchozích zkušeností. Pokud tedy vaše děti nemají s návratem žádné obtíže, je to super a moc vám to přeju! Tereza

  • Jitka Nováková

    U syna online vykuka vůbec neprobíhá, makáme jak o život, ale moc nám nejde psaní ani počítaní. Nevím, jak reagovat až nastoupí do školy, má hodně přísnou učitelku. Jsme rádi, že to zvládne vypracovat, na tož řešit krasopis. Zároveň je syn hodně živý, jak s ním pracovat po návratu do školy, kdy bude muset najednou 4 hodiny sedět v lavici? Bude asi nadšený z kamarádu a soustředění nebude zrovna nejlepší.
    Děkuji

  • Host chatu

    Dobrý den, Jitko, děkuji za dotaz, vnímám v něm několik otázek a také z něj cítím velkou únavu. Mrzí mne, že máte takovouhle zkušenost a že vám dává současná výuka na dálku takhle zabrat. V tom, jak děti prožívají domácí výuku se hodně promítají nároky učitelů a jejich naladění, zároveň tomu může hodně pomoct, když doma dostanou ujištění, že se svět nezboří, když to teď ve škole nepůjde úplně jako na drátkách. Pokyn MŠMT, který školy dostaly hovoří o tom, že hodnocení práce žáků po návratu do školy nemá být primárně zaměřeno na sběr podkladů pro hodnocení na vysvědčení. V tomto směru tedy vidím možnost, jak se se školou domlouvat. Chápu, že to nemusí být úplně snadné, ale moc bych Vás chtěla podpořit v tom, abyste se paní učitelky ptala, jak plánuje postupovat v hodnocení práce žáků a vstupovala tak se školou do dialogu. Co se týká nevybouřené energie, to je téma samo o sobě. Školám je obecně doporučováno trávit s žáky co nejvíce času venku. V doporučujícím materiálu, který jsme vytvářeli s kolegyní pro zvládnutí krize plynoucí z náhlých ztrát (a který bude záhy distribuován do všech škol a bude k dispozici na webu MŠ Bambíno a ZŠ Square) věnujeme velkou část i tomu, jaké pohybové aktivity s dětmi dělat. Toto jsou však možnosti, které má škola a bude fajn, pokud je využije. Z pozice rodiče určitě podporuji co možná nejvíc času trávit venku, nechávat děti vybít energii jim příjemným způsobem, snažit se je nezahlcovat po návratu ze školy hned povinnostmi, ale nechat je nejprve „odfrknout“. Myslím, že víc z pozice rodiče udělat nemůžete, velká část v tomto směru opravdu leží na škole. Držím palce, aby návrat syna proběhl co nejlépe a aby si moc užil znovushledání s kamarády! Tereza

  • DANA

    Dobrý den, bude pro děti o to náročnější prosedět ve škole celý den po tak dlouhé pauze? Měli bychom je na to nějak připravovat? Nemám pocit, že by jim to mělo dělat problém, ale bojím se, abych něco nezanedbala. Dana

  • Host chatu

    Dobrý den, Dano, děkuji za Váš dotaz. Pokud máte pocit, že Vaše děti téma návratu nijak extra neřeší, neprožívají, nepovažuji za nutné to s nimi extra probírat a problém jim tak vlastně podsunout. Jen bych se jich pro ujištění zeptala, jak se do školy těší a co si o tom myslí. Pokud u nich nebudete pozorovat nějaké znepokojení, tak bych je pouze sledovala, jestli se i nadále projevují stejně jako obvykle a nezdají se Vám více úzkostné, nebo se v jejich hře neobjevuje více agrese, strachu atd. Pokud by se toto objevovalo, pak bych s dětmi o jejich pocitech z návratu do školy začala více mluvit. Přeji, aby to pro děti bylo úplně v pohodě a návrat hladce zvládly, Tereza

  • Tatiana Lísková

    Milá Terezo, chtěla bych vás požádat o radu ohledně mé dcery. V online výuce je trochu ztracená, moc jí to nejde a chybí jí kontakt s vrstevníky i s paní učitelkou. Do školy se těší na kamarády, má ale hrůzu z toho, že je pozadu a jak to vše dožene. Myslím si, že to zvládne, ale nedokážu ji uklidnit a přivést na jiné myšlenky. Neměla byste nějaké tipy, jak jí pomoct? Předem moc děkuji. Táňa

  • Host chatu

    Dobrý den, Táňo, děkuji na Váš dotaz. Myslím na to, že obavy dětí, spojené s tím, jak budou zvládat výuku, jsou v dané situaci časté a pochopitelné. Přijde mi skvělé, že z pozice rodiče a s ní spojeným nadhledem vidíte, že dcera obstojí a zvládne to. Asi bych nedoporučovala její myšlenky od tématu odvracet, ale spíš bych s ní téma prošla – čeho se bojí, čeho se bojí nejvíc a pak bych spolu s ní vymýšlela kroky, které může podniknout, aby situace proběhla lépe. Díky vašemu nadhledu můžete udržet nadějeplnou atmosféru a zároveň ale i ukázat, že její prožívání uznáváte a nechcete ho zmenšovat. I velmi malé děti jsou schopné vymyslet plán, jak se mohou připravit a co mohou udělat, kdyby to nevyšlo (záchranná pojistka v podobě toho, za kým třeba mohou jít, když to bude fakt složité a nebude jim jejich plán fungovat). Tím, že děti dostanou situaci pod kontrolu a mohou ji mít ve svých rukách, zpravidla dochází k uklidnění a ke snížení napětí. Někdy se dětem i uleví už ve chvíli, kdy zjistí, že v jejich plánu nejsou obavy reálné. Že třeba samy při pátrání po tom, čeho se nejvíc bojí řeknou, že to ale vlastně asi nestane. Držím palce, aby povídání o strachu a způsobech, jak s ním naložit, bylo úspěšné a užitečné! Je to moc důležité téma a děkuji, že jste ho přinesla. Tereza

  • Marta z Ostravy

    Souhlasíš s názorem Pjér la šéze, že do školy neni ani potřeba chodit? Povidal to v jedné své přednášce na youtube.

  • Host chatu

    Milá Marto, děkuji za zajímavý dotaz. Nevím, jaké argumenty Pjér pro svoje tvrzení měl, takže se k tomu nemůžu úplně adekvátně vyjádřit. Určitě na světě existují společenství, které školu jako instituci nemají a jejich děti prosperují velmi dobře. Pro mne je otázkou, jak tato společenství fungují a co dětem dávají. A pak potažmo, zda my taková společnost jsme a zda bychom uměli dětem zprostředkovat vše, co jim může nabídnout právě škola. Kromě samotného vzdělávání je škola nezastupitelná jako referenční skupina, kde se děti učí významných vztahovým dovednostem, jako je hledání vlastní role a identity, vztahování se k autoritě, vymezování se, tvorba přátelství a blízkých vztahů, dostávají se k širokému spektru názorů apod. V neposlední řadě školu vnímám jako výsostný prostor, kde může dítě dostat korekci toho, co získalo doma (např. když vyrůstá v domácnosti, kde se objevuje násilí apod.). Za sebe tedy musím říct, že práci pedagogů v naší společnosti vidím jako klíčovou a ráda bych, aby se jim dostalo většího uznání a prestiže, protože těch, kteří svoji práci dělají precizně a s velkou láskou, je opravdu mnoho. Díky za dotaz, který mě přiměl k netradiční úvaze 😊 Tereza

  • KS

    Zdravim, píšou jak budou muset děti do školy v roušce. Co si o tom myslíte.. Nebude to děti rozptylovat? Je reálný, aby tak celý vyučování vydrželi? Jak jim to máme vysvětlit když nechtěj ?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za dotaz, tohle je otázka, kterou si asi bude klást mnoho rodičů. Myslím, že je fér říct nahlas, že roušky nejsou zrovna nejpohodlnější věc a že je přirozené, že se dětem nelíbí. Dobrou zprávou je, že děti roušky nebudou muset mít po dobu vyučování v lavicích, ale „pouze“ po dobu přestávek a volného pohybu po škole. Pro lepší vysvětlení nutnosti nosit roušku doporučuji velmi zdařilou pohádku od dětské psycholožky a terapeutky Mgr. Kláry Veselské O Zlém draku Koroňákovi, která je určena pro menší děti (které by právě s nošením roušky mohly mít potíž) a kde je rouška krásně vysvětlena. Pohádka je k dostání na FB, případně je možné napsat mail přímo autorce, který lze snadno dohledat na internetu. Případně nabízím pohled jedné holčičky z druhé třídy, která mi o rouškách říkala, že se do školy těší, protože uvidí, jaké roušky mají kamarádi a bude jim moc ukázat, jaké má ona. Je tedy možné to uchopit i jako přednost, na kterou je možné se těšit a být zvědavý. Přeji, ať se podaří roušky vysvětlit, a tak snáz přijmout, Tereza

  • Aneta Charouz

    Dobrý den, mám dotaz trochu mimo školy, snad to nevadí… Dceři chybí kamarádky, vídáme se jen s jedněmi známými a to hodně málo. Jak v ní podpořit „naději na lepší zítřky“ a zbavit smutných myšlenek?

  • Host chatu

    Dobrý den, Aneto, děkuji za váš dotaz, zvládání smutku je nelehká disciplína a asi neznám nikoho, kdo by si ji užíval. Myslím na to, že když chceme děti přinést na jiné myšlenky, tak to na ně někdy může působit tak, že nedáváme dostatečnou váhu jejich smutku, který zrovna zažívají a v dobré víře říkáme věci jako „čas všechno zahojí“, „nesmutni, bude líp“, „běž se radši proběhnout, ať přijdeš na jiné myšlenky“ a podobně. K tomu nás nezřídka vede to, že bychom jejich smutek chtěli vyřešit, nějak ho z nich sejmout a zařídit, aby se měly dobře. Bohužel tohle není vždycky v našich silách, a ač bychom chtěli, děti před nepříjemným prožíváním nemůžeme uchránit. Zároveň tyhle snahy dospělých mohou být dětmi vnímány jako nedostatek pozornosti a důvěry k tomu, co zrovna prožívají. Za sebe bych doporučila si popovídat právě o tom smutku/ stýskání – jak to dcera zažívá, jaký ten smutek je, jestli se někdy zvětšuje a někdy zmenšuje a jestli ho třeba nechce nakreslit. Výborná pomůcka na tohle je film V hlavě. Už tohle „jednoduché“ sdílení, bývá velmi silný nástroj a děti získají víc energie i k jiným emocím, protože už na smutek nemusejí být samy. Posléze můžete vymýšlet, co rádi děláte – spolu nebo každá sama, pro lepší náladu, případně, jak kontakt s kamarády lze nahrazovat v současné době. Nicméně celkově doporučuji v první řadě smutek nechat proběhnout, dát mu prostor a věnovat se mu, je to i skvělá investice do budoucna k porozumění vlastním emocím. Držím na to moc palce! Tereza

  • Petra

    Dobrý den, trochu nevím jak začít. Před měsícem mi zemřela neteř, sestřenice(11) mé dcery (12), ne COVID, ale v týhle době. Byli si hodně blízké, chodily spolu do školy a dcera má obavy jít do školy, neví co ji čeká... Jak jí mohu pomoci, když ani mně není dobře... Děkuji

  • Host chatu

    Dobrý den, Petro, vážím si Vašeho dotazu a odvahy, kterou asi stálo ho takhle veřejně napsat. Moc mě mrzí, co se vám stalo a navíc v téhle komplikované době. Děti, které prožily smrt blízkého mají obtíže se svou přítomností ve škole i za běžných okolností, takže plně chápu, že Vaše dcera má obavy nyní do školy vstoupit. S ohledem na celou situaci a její náročnost bych Vám chtěla nabídnout, abyste zavolala k nám do Poradny Vigvam, kde můžeme společně po telefonu vymyslet plán, jak pro dceru vstup do školy udělat co možná nejsnazší v rámci možností. Číslo je 606 160 646 a má kolegyně je u telefonu každý den. Opatrujte se, Tereza

  • Míša

    Jak moc se máme ve škole učit...jak dlouho jsme se neviděla s kamarády a nechci teď furt něco psát. Díky

  • Host chatu

    Zdravím Míšo, chápu, jak to myslíš..stalo se toho za poslední dobu hrozně moc a nebyla v tom žádná možnost se s kamarády potkat, normálně se vidět a probrat to, co by jeden chtěl. A k tomu si představuju, že té práce na doma taky nebylo málo. Moc bych ti přála, aby vám ve škole dali čas na „rozjezd“ a mohli jste nejprve strávit nějaký čas spolu jako třída, než se vrhnete na učení. Napadá mě, že bys ale mohla zkusit o to ve škole poprosit, navrhnout to – že by to pro tebe bylo důležité a že by ti to i pomohlo se později lépe soustředit na výuku. Myslím, že je důležité jít postupně, krok za krokem a ne na tu výuku hned skočit..ono to proste do hlavy nejde moc dobře, když se člověk potřebuje řešit něco jiného .. a kamarádství je fakt důležitá věc. Ještě si říkám, že kdybys to celé ještě chtěla probrat s někým dospělým a podrobněji to naplánovat a zrovna nikdo v tvém okolí nebyl volný, tak je možnost to probrat s lidmi, kteří pracují na Lince Bezpečí – číslo je 116111, volá se tam zadarmo, můžeš kdykoliv a dá se s nimi v pohodě mluvit o všem. A můžete dát hlavy dohromady. Držím ti moc palce, aby se to povedlo! A kdyby to z nějakého důvodu vůbec nevyšlo, tak ti moc přeju, aby sis aspoň o to víc užila přestávky a chvilky volna mimo výuku, které můžeš s kamarády sdílet! Tereza

  • Alice

    Přemýšlím, že návrat do škol bude i hodně těžký i pro učitele? Jak bychom jim to mohli my, rodiče, usnadnit? Aby se nezbláznili, vždyť učit online, teď najednou ve škole i online to musí být náročné! Je mi jasné, že to tak nedělají všichni a jsou i učitelé (co jsem slyšela z okolí), kteří se dětem za celou dobu ani neozvali a jen posílalai maily z úkoly. Ale je jich hodně, co do toho dali maximum ze sebe!

  • Host chatu

    Dobrý den, Alice, moc děkuji za Váš dotaz a musím říct, že jen ho číst mě moc potěšilo! Vážím si toho, že přinášíte otázku z perspektivy pedagogů, protože podívat se na situaci očima někoho jiného není snadná věc a už vůbec ne v době, jako je teď, kdy má většina rodičů práce až nad hlavu. Z toho, jak učitele potkávám, tak myslím, že jedna z nejlepších věcí, které pro ně můžete udělat je, když jim o tomhle řeknete. Když každému, jehož práce si vážíte, napíšete, nebo osobně řeknete, co na něm oceňujete a co podle Vás dělá skvěle. Řada z nich teď pracovala ještě víc než obvykle, osvojili si tolik nových dovedností a dřeli jako nikdy a v médiích o tom ale bohužel není slyšet. A jestli pedagogům něco schází, tak je uznání a ocenění od veřejnosti, a přitom si ho fakt zaslouží! A když se jich u toho ještě zeptáte, zda jim jako rodiče můžete nějak pomoct, tak Vám možná řeknou něco konkrétního, ale vážně věřím tomu, že největší pomoc od Vás bude tahle oceňující reakce. Ještě jednou děkuji za to, že jste tohle téma přinesla, vážím si toho! Tereza

  • SK

    Vy jste pro to aby se děti vracely do škol radši později, nebo aby se vracely již teď?

  • Host chatu

    Dobrý den, díky za váš dotaz. Otázka návratu dětí do škol v sobě nese hodně pohledů na věc a bohužel nejsem schopná se podívat optikou epidemiologů a dalších odborníků z oblasti zdravotnictví. Ty samozřejmě stojí na prvním místě. Ze svého pohledu vnímám, že by bylo dobře, aby se děti vrátily do školy před prázdninami, aby mohly školní rok, který byl tak nečekaně přerušen, nějak důstojně dokončit a uzavřít otevřenou kapitolu. Výrazněji v tomhle myslím na děti, které jsou letos v nějakém typu přestupového ročníku – předškoláky, páťáky, deváťáky, maturanty. Konec jedné etapy a přestup do jiné není jen otázkou uzavření znalostí, ale také je rituálem, který nám pomáhá se v životě orientovat. Díky tomu pak můžeme lépe chápat, že po přestupu se ocitáme jinde, máme jiné povinnosti, možnosti a očekává se od nás něco jiného. Stejně tak bych návrat dětí do škol přála i učitelům, aby měli možnost děti zase vidět a sdílet spolu, jak ji bylo v době karantény a jak se jim dařilo, když se učili na dálku. Nemalá řada pedagogů v poslední době předvedla obrovské výkony a moc bych jim přála, aby mohli mít přímou reakci od dětí. Tereza

  • DENMARK

    Je to podle Vás velký problém, že děti nechodili letos kvůli koronaviru do školy?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za otázku. Věřím tomu, že děti v letošním roce zameškaly mnoho učiva. Stejně tak jsem ale přesvědčena i o tom, že mnoho pedagogů dokázalo děti naučit novým dovednostem a znalostem i na dálku. Stran výuky tedy obavy nemám a věřím, že se ledasco dá dohnat. Kde však obavy mám, je to, jak děti současnou situaci nedobrovolné izolace prožívají a co se v nich odehrává, a také co se v nich bude odehrávat po jejich návratu do školy. Celou současnou situaci, vnímám jako celoplošnou krizi, kterou jsme všichni více, či méně zasaženi. Proto si myslím, že je důležité, abychom nyní my dospělí, kteří s dětmi pracujeme, věděli, co dělat a co můžeme nadále čekat. Krize má své náležitosti a principy, jak s ní pracovat. Z tohoto důvodu jsme s kolegyní vytvořily pro pedagogy materiál, kterým se mohou řídit a který bude v příštím týdnu k dostání na webech MŠ Bambíno a ZŠ Square a zároveň bude distribuován do škol. Jistě budou děti, které budou v pohodě a situace se jich výrazněji nedotkne. Stejně tak je tu velké množství dětí, které jsou citlivější, mají větší potřebu stability a bezpečí a toto pro ně může být vysoce náročné. Tereza

  • SOD

    Které dítě by se podle Vás mělo vrátit do školy už teď, a které radši později?

  • Host chatu

    Dobrý den, díky za otázku, popravdě si nejsem jistá, jestli na ni umím dobře odpovědět. Upřímně bych byla nejraději, kdyby se do škol mohly vrátit všechny děti a mohly si zažít bytí v kompletním kolektivu a znovu se setkat s kamarády. Škola i školka je něco, co znají, co dětskému životu dává řád, přehlednost a děti zde mají prostor, který má hranice a je pro ně srozumitelný. Je to druhý prostor kromě rodiny, kde toto mohou zažívat a je důležité, aby toto znali. Bohužel okolnosti nejsou takové, aby to bylo možné a je tedy nutné se řídit bezpečnostními normami. Pokud by rodiče zvažovali, zda dítě do školy poslat, nebo ne, určitě bych do diskuze přizvala i dítě a vyslechla si jeho názor a vzala bych ho jako jeden z platných aspektů pro rozhodování. Díky, Tereza

Foto: archiv

Autor: - red -




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 16/2020 najdete >




Týden

Sedmička

Exkluziv

Interview

Sedmička křížovky

Sedmička křížovky XXL

Sedmička Naše životy

Týden Historie

TV Barrandov

Kino Barrandov

Barrandov Krimi

Barrandov News


Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie. Více informací najdete ZDE.