Jak rozvíjet osobní potenciál a být dobrým příkladem svému potomkovi? Odpovídala Mgr. Šárka Kučerová

Chat

• Marta z Ostravy

  Nejsem zrovna moc inteligentní ani pohledná. Kde můžu najít nějaký záchytný bod k budování sebedůvěry?

• Host chatu

  Dobrý den, Marto. Děkuji za otázku. Toto je hodně zakořeněná myšlenka v naší společnosti – pocit, že naše hodnota spočívá ve vzhledu, úspěchu, inteligenci, … Ale když se nad tím zamyslíme, kde by v takovém případě bylo to měřítko? Kdo má právo určit, že takto a takto chytrý či pohledný člověk má hodnotu a jiný ne? Hodnotu máme všichni jako lidé stejnou, bez ohledu na to, co jsme dokázali či jak vypadáme. Důležité však je, zda tomu věříme, nebo ne. Nízká sebedůvěra většinou pramení z toho, že jsme v minulosti slýchali slova, která tuhle skutečnost (že máme hodnotu bez ohledu na cokoliv) popírala. Možná stojí za to zamyslet se, kde toto přesvědčení, že musíte být „inteligentní a pohledá“ vzniklo. A vůbec – kdo říká, že nejste? Krása ani inteligence nemají měřítka – i když se je lidé snaží uměle vytvořit. Každý člověk má něco, za co si může sám sebe vážit. Zkuste to najít!! Držím palce! 😊

• Janka

  Dobrý den,
  
  mám třináctiletou dceru a v poslední době s ní není řeč. Vím, že je to pubertou, ale nevím si s ní rady. Pořád má v ruce telefon a brozdá na sociálních sítích, kde si prohlíží celebrity a mně přijde, že se s nimi srovnává a pak je protivná, protože samozřejmě nemá všechny ty věci, které "mají" lidé na sociálních sítích. Nevím, jak jí vysvětlit, že tam vidí jen to, co ti dotyční chtějí, aby bylo vidět, ne skutečnou realitu. Vždycky mě ale odbude s tím že já tomu nemůžu rozumět, tak vlastně končí všechny naše debaty. Poradíte mi prosím, jak s ní komunikovat, aby mě poslouchala?

• Host chatu

  Milá Janko. Je vidět, že Vám na dceři velmi záleží a že se pro ni snažíte být co nejlepší matkou. To, co popisujete, je v tomto věku velmi časté. Vaše dcera je v období, kdy hledá, kdo vlastně je, a snaží se „nějak zapadnout“, být uznána a oceněna ze strany okolí. Z toho důvodu hledá vhodný vzor, který by mohla následovat. Všichni ale tušíme, že tím většina celebrit většinou není. Komunikace s dospívajícími vyžaduje hodně trpělivosti a pevné nervy!! Doporučuji pročíst si tuto příručku pro rodiče Projektu sebedůvěry Dove. Je v ní spousta cenných tipů, jak porozumět, čím Vaše dcera právě prochází, jak s ní komunikovat i jak ji podpořit v budování důvěry v sebe sama. Věřím, že najdete společnou cestu! :) http://bit.ly/projekt_sebeduvery

• Johana

  Máte nějaký návod, jak se naučit mít ráda?
  Děkuju

• Host chatu

  Milá Johano. Jednoznačný návod bohužel neexistuje. Kdyby existoval, čekárna u psychologů by byla poloprázdná... :) I když to málokdo dokáže přiznat na hlas, většina z nás tuto otázku řeší. Často se setkávám s tím, že lidé mají ve skutečnosti strach mít sami sebe rádi. A to proto, že jim jako malým bylo říkáno, že je to něco škodlivého, že se stanou pyšnými či egoistickými. Opak je však pravdou. Lidé, kteří si váží sami sebe, dokáží skutečně milovat i ostatní. Egoismus je naopak důkaz, že má dotyčný nezdravý vztah k sobě a nemá pocit, že byl měl nějakou hodnotu. Začněte přemýšlet nad tím, co děláte, když Vám na někom záleží. Snažíte se mu udělat radost, že? Naslouchat, co by potřeboval, co by ho potěšilo, jak se zrovna cítí,... Zkuste to samé aplikovat i na sebe! Zkuste se ptát té Johanky uvnitř, co by právě potřebovala, co by jí udělalo radost, více si naslouchat. Každý den se zkuste nějak potěšit a najít, za co jste ten den vděčná. Je dokázáno, že vděčnost obecně zvyšuje pocit spokojenosti a štěstí v životě. Udělejte si každý večer chvíli pro sebe a zamyslete se a ideálně i zapište tyto "malé vděčnosti". Nejdřív se možná budou týkat spíše událostí okolo Vás. Postupně však zařaďte i minimálně jednu, která se týká přímo Vás, Vašeho těla, Vaší osobnosti. Zjistíte, že jste například vděčná Vašim nohám, kolik kilometrů ten den ušly :) Nebo nějaké stránce Vaší povahy, díky které jste rozzářila den dalším lidem. Ze začátku toto cvičení možná zabere chvíli, než na něco přijdete. Vydržte však a uvidíte, že s rostoucí vděčností za sebe sama a život, který máte, bude růst i kladný vztah k sobě. Držím palce! :)

• Honza

  Dobrý den,
  
  jak dětem pomoci vybudovat zdravou sebedůvěru, ale neudělat z nich namyšlené lidi?

• Host chatu

  Hezký den, Honzo. Děkuji za otázku. Je skvělé, že se nad tím takto zamýšlíte, protože hodně lidí na tuto druhou stranu mince zapomíná. Nejdůležitější je vždy vlastní příklad. Děti jsou jako houby. Nasávají všechno kolem sebe a vkládají to do života. Nejvíce se ohledně vztahu k sobě učí ve své rodině. Způsob, jakým s nimi komunikujete (ale i způsob, jak vnímáte sám sebe), jim říká, jakou mají či nemají hodnotu. Ve skutečnosti člověk se zdravým vztahem k sobě není namyšlený. Člověk se zdravou sebeúctou vnímá, že má určitou hodnotu, ale stejně tak dokáže tuto hodnotu vidět i u ostatních lidí, a podle toho se k nim chovat. Nesnažte se dětem říkat, že jsou nejlepší a všechno umí nejlépe. Tento "americký způsob budování sebedůvěry" k ničemu dobrému nevede. Učte je vidět, že mají hodnotu už jen tím, že existují. Připomínejte jim, že však stejnou hodnotu mají i ostatní. Učte je chovat se k sobě s úctou a respektem. Budou se pak takto chovat i k druhým. Oceňte úsilí a upřímnou snahu, které do něčeho vkládají spíše než výsledek. Díky tomu se nebudou bát přijímat v životě výzvy. Stejně tak jim ale ukažte, že je v pořádku dělat chyby a že se skrze ně můžeme učit. Pokud budou děti vidět, že nasloucháme tomu, jak věci vnímají a jaký na ně mají názor, budou schopni tak vnímat i ostatní. Vyrostou z nich lidé, kteří si váží jak sebe, tak ostatních, a nemají následně potřebu se nad nikým povyšovat.

• Ingrid K.

  Jak se popasovat s tím, že vám okolí předhazuje vaši nadváhu či ošklivost?

• Host chatu

  Milá Ingrid. Pokud žijeme v prostředí, kde nám někdo předhazuje něco, co nám není příjemné, je to hodně vysávající. ((Osobně bych asi takové lidi poslala do háje :) )) Často to však bývají ti nejbližší a nechceme jim ublížit, když vidíme, jak slova mohou bolet, že? Základ je vždy v tom, jaké hranice si sama v sobě nastavíte. Nemusíte od takového okolí distancovat fyzicky, abyste zabránila dalším útokům. Nejprve si sama v sobě srovnejte, co všechno jste ochotná tolerovat a co už ne. Klidně si to sepište na papír. Jaký způsob komunikace, jaké chování, jaké reakce ještě budete akceptovat, a co už Vás uráží. Teprve poté, co si tuto vnitřní hranici vytvoříte v sobě, okolí jí z Vás vycítí. Příště, až někdo něco takového řekne, ve Vás zabliká červené světýlko, které řekne, že tohle už je moc. Následně to můžete říct i navenek. S klidem, bez dalších útoků nebo oplácení řekněte, aby s Vámi takto dotyčný nemluvil, že je Vám to nepříjemné, že si to nepřejete nebo že Vás to uráží. Nejdříve tato reakce Vaše okolí nejspíš překvapí. Když to však zopakujete dvakrát, třikrát, pochopí, že s Vámi se takto nejedná, a začnou se k Vám chovat s větší úctou. Je potřeba nejdříve tuto úctu najít sám k sobě. Následně se tak bude chovat i okolí. Věřím, že to zvládnete! :)

• Klára

  Dobrý den,
  
  od dětství jsem byla terčem posměchu kvůli vzhledu. Nyní vypadám jinak, ale pořád mám velmi nízké sebevědomí a nevalné mínění o sobě samé. Co s tím?

• Host chatu

  Hezký den, Kláro. Často se rozumem snažíme sami sebe o něčem přesvědčit, ale pokud tomu skutečně nevěříme, většinou se dostáváme stále do stejných kolejí. Podobné je to i s tím, když v dětství slyšíme zraňující slova, která podkopají naši sebedůvěru. Tyto rány se ozývají i v dospělosti, kdy logicky víme, že jsou věci jinak. Jeden ze způsobů je začít "analyzovat", která slova a urážky to v nás způsobily. Ne vždy ale tohle pochopení vede k řešení. Spíš než pitvání se v minulosti, zkuste začít znovu. Přemýšlejte nad tím, jak se sama k sobě chováte, jak si sama sebe vážíte, a zkoušejte k sobě přistupovat s větší láskou, pochopením a respektem. Dovolte si být taková jaká jste. Hledejte, čeho si na sobě můžete vážit a být za to vděčná. Důležité je, pokud na sobě začneme takto pracovat, abychom u toho vydrželi a snažili se v tom dodržet určitou pravidelnost. Zvolit si každý den určitý čas, kdy se budete věnovat sobě, hledat, čeho si na sobě vážíte, udělat si radost apod. A nejen to. Velmi často se setkávám s tím, že ta největší rána se nakonec pro dotyčného stala způsobem, jak objevit svůj pravý potenciál. Je mnoho lidí, kteří svoji slabinu proměnili v silnou stránku. Zkuste se na to podívat z tohoto úhlu. Všechny tyto oblasti, kde jsme byli zraněni, ve skutečnosti ukazují na to, co je pro nás v životě důležité. Možná díky tomu najdete kdo doopravdy jste :) Najdete svoji jedinečnost :)

• Jana

  Bojím se, že má dcera problém s přijmem potravy.. už několik dní s námi společně nejedla, jídlo si bere vždy k sobě a několikrát jsem ji nachytala jít od záchodu s talířem v ruce.. dceři je 14, co vím, tak právě prožívá první lásku a bohužel asi ně opětovanou.. nechce se mnou o tom, mluvit takže nevím, ale chtěla jsem od vás poradit nějaké triky, jak s dcerou navázat komunikaci, i když mě odstrkuje?

• Host chatu

  Milá Jano. Mrzí mě, že tímto v rodině procházíte. Pro Vás jako rodiče to musí být hodně stresující a bolestivé vidět, že se Vaše dcera nějak trápí a něco takového v sobě řeší. Vaše dcera má štěstí, že má matku, které na ní tolik záleží. V tomto případě čím víc "tlačíme na pilu", tím to problém jen zhoršuje. Spíše než řešit jídlo se k ní snažte přiblížit jako někdo, kdo jí naslouchá a je tu pro ni. Nedávat jí rady a pocit, že je kontrolována. Spíše vědomí, že Vám na ní záleží. Někdy je pro dívky v tomto věku obecně těžké komunikovat o citlivých tématech. Můžete zkusit formu dopisů, které jí budete psát, a dávat jí tak najevo, že Vám na ní záleží a jste tu pro ni. Podívejte si i do této příručky pro rodiče Projektu sebedůvěry Dove. Je zde spousta tipů na komunikaci s dospívajícím i jak jim pomoci budovat zdravý vztah k sobě. Držím Vám palce! http://bit.ly/projekt_sebeduvery

• Klára

  existuje nějaká univerzální pomůcka, jak pracovat na své sebedůvěře? v dětství jsem byla cvalík a párkrát jsem se nevyhnula poznámkám o špekounovi ... samozřejmě si to v sobě nesu dodnes, mám nevysvětlitený pocit méněcennosti, i když si dovedu logicky zdůvodnit, že pro to není důvod, ale vnitřně se stejně cítím bídně a nejsem schopná se hnout z místa.

• Host chatu

  Milá Kláro. Univerzální pomůcka bohužel neexistuje. Důležité však je, nedávat si práci na sebedůvěře jako nějaký cíl, který musím splnit, a mít od sebe velké očekávání, jak hned musí být vše perfektní. Pravá sebedůvěra není o tom, že si připadám jako dokonalá a nikdy o sobě nemám sebemenší pochybnosti. Ve skutečnosti je to o vztahu k sobě, kdy si dovolím být takový, jaký jsem. Dokážu si přiznat, že mám nějaké silné stránky, ale i nějaké slabší. Dovolit si to. Dokázat být i tak za svůj život a sebe sama vděčná. Začněte tím, že se k sobě budete chovat s větší úctou a respektem. Přemýšlejte a ptejte se sebe sama, co právě potřebujete, co by Vám udělalo radost. Nečekat, až Vám to dá okolí, ale dokázat se sama ocenit. To, na co se zaměřujeme, to roste. Spíše než řešit, v čem jsem nedostatečná nebo horší než ostatní, dělejte věci, které Vás baví, které Vám jdou, které Vám dělají radost. Zkuste pozorovat, jaký slovník ve spojení se sebou používáte. Řekla byste to samé i člověku, na kterém Vám záleží? Chovejte se k sobě tak, jak byste se chovala k někomu, koho máte opravdu ráda. Uvidíte, že už jen taková malá změna přinese velké výsledky! :)

• Otmara

  Jsem matka samoživitelka, mám jediného syna a rok od roku na něm vidím, jak mu otec chybí.. ráda bych mu tátu "nahradila", ale nevím, jak to udělat. dokážete mi poradit, jak bych mohla synovi pomoct, i když z pozice matky otce nenahradím? synovi je deset let. děkuju

• Host chatu

  Hezký den, Otmaro. V prvé řadě Vám chci říct, že před Vámi smekám, protože zvládnout roli matky samoživitelky je nesmírně náročné. O to víc, když se ještě snažíte udělat to nejlepší pro syna a vynahradit mu vše, co by mu mohlo chybět. Někdy se matka snaží být zároveň otcem. Sama však víte, že to úplně nejde. Spíše než to, najděte v okolí někoho, kdo by pro syna mohl být mužský vzor. Může se jednat o dědečka, strýčka, kamaráda,... někdy takovou roli zastane i trenér fotbalu nebo vedoucí ve skautu. Důležité je, aby syn viděl, co to znamená být mužem. I když nebude s dotyčným neustále v kontaktu, už jen to, že bude mít možnost s ním čas od času podniknout nějaké aktivity a popovídat si "klučičím způsobem", mu pomůže v budování zdravé identity do budoucna.

• SK

  Přísná morálka, striktní úcta k zákonům - je to důležité ohledně tématu, jak být příkladem svému potomkovi?

• Host chatu

  Dobrý den, morálka a úcta k zákonům je rozhodně důležité téma. Otázka však je, co to znamená přísná morálka a striktní úcta k zákonům v praxi. V tomto směru se přístupy rodičů liší a je těžké určit, co je akorát a co už je moc. Většinou se do výchovy totiž prolíná, jak dotyčný rodič tuto oblast vnímá. Z psychologického hlediska mohu říct: Morálka a úcta k zákonům ano, hranice ano, důslednost v jejich dodržování ano - ALE! Důležité je slovíčko pružnost. Pokud v rodině chybí vzájemný respekt a úcta jeden k druhému (s čímž se někdy pojí i fakt, že je třeba hranice posunout), možná sice docílíme toho, že bude dítě zákony a příkazy dodržovat v naší přítomnosti, jakmile však dostane volnost, může udělat opak, aby si dokázalo možnost svobodné vůle. Spíše než bezhlavé dodržování pravidel je důležité pochopení a vzájemná komunikace o tom, proč je dané pravidlo důležité. Vhodné je i jejich společné tvoření. Rodiče nemusí být ti, kteří vždy jen přikáží, co dělat či ne, ale domluvit se s dětmi na pravidlech společně. Pokud bude mít dítě pocit, že je jeho názor brán vážně, zvýší se jeho pocit zodpovědnosti a následně i dodržování věcí, u kterých si bude vědom, že jsou z hlediska hodnot důležité.

• DENMARK

  Co křesťanské desatero - hodí se do tématu, jak být dobrým příkladem svému potomkovi?

• Host chatu

  Desatero je rozhodně jedním ze základních pilířů naší společnosti. Pro někoho spíše podvědomě, pro jiné zcela vědomě vzhledem k jeho původu. Rozhodně se týká zásadních hodnot, které bychom dětem měli vštěpovat. Co bych však ráda dodala, z mého pohledu spíše než starozákonní forma "oko za oko", je vhodná, jak sám uvádíte, ta křesťanská, která je založena i na hodnotách vzájemné lásky, respektu a úcty k člověku. Pokud se snažíme dětem předávat takové hodnoty, je vždy důležité, abychom to nedělali formou suchých příkazů a zákazů, ale pomoci jim porozumět, proč je daná oblast důležitá a jak s jejich životem souvisí.

• ANTI

  Jistě je dobré mít rád sám sebe, ale jak nesklouznout k egoismu a narcismu?

• Host chatu

  Dobrý den. Ve skutečnosti egoismus a narcismus nepramení z přehnané lásky vůči sobě, ale pocitu, že jsem nedostatečný, že nemám žádnou hodnotu. Z toho důvodu se dotyčný snaží "povýšit" nad ostatní a tím si dokázat, že za něco stojí. Zdravý vztah a úcta k sobě k egoismu nevedou. Pokud věřím, že mám vnitřní hodnotu, která není závislá na uznání a ocenění zvnějšku, dokáži tuto hodnotu vidět a ocenit i u druhých.