Jak se vyrovnat se smrtí blízkých a co říkat dětem? Odpovídala Sylvie Stretti

Chat je uzavřený29.08.2018 09:00

Sylvie Stretti.

Každý z nás jistě zažil smrt někoho blízkého. Jak smrt přijmout, vyrovnat se s ní? Co říkat či neříkat dětem? Kdy a kde hledat odbornou pomoc? Na to a další otázky vám odpoví Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka poradny Vigvam, jež realizuje pomoc dětem a jejich rodinám, kterým někdo blízký zemřel. V poradně pracují metodou krizové terapie. Ta je inspirována modelem, kterým pracují ve švédské  Erica Foundation. Osobně, naživo se se Sylvií Stretti i ostatními terapeuty můžete setkat 8.9.2018 na Indiánském dnu s Vigvamem, což je akce pro celé rodiny v usedlosti Landronka v Praze. Host odpovídá ve středu 29. srpna od 9.00.

Sylvie Stretti, ředitelka, zakladatelka a terapeutka poradny Vigvam. S dětmi pracuje od roku 2002, kdy začínala formou asistence u dětí s mentálním a kombinovaným postižením, dále pracovala jako krizový intervent  a intervizor Linky bezpečí nebo jako rodinný terapeut. V současnosti působí jako vysokoškolský pedagog se zaměřením na přímou sociální práci, dále jako krizový intervent, intervizor v soukromé mateřské školce Bambíno a pracuje s dětmi i dospělými v poradně Vigvam. Vystudovala psychosociální studia v kombinaci s teologií a je absolventem výcviků v krizové intervenci, dále komplexního výcviku v systemické rodinné terapii.

Chat

  • Pavlína

    Dobrý den, co říct v případě smrti v rodině malým dětem? Jak jim smrt vysvětlit?

  • Host chatu

    Dobrý den, hodně záleží jak malé děti máte na mysli. Společnými znaky pro všechny jsou jendoznačné informace např. "babička/táta zemřel". Je dobré nechodit okolo a neříkat věty typu: "že táta odešel, usnul" apod. Tím bychom si zadělali na další porblémy, protože není zřejmá ta definitivnost smrti. Je vhodné pak vyzvat děti aby se ptaly, co je napadá a odpovídat na otázky, které je zajímají. Je dobré i malý dětem vysvětlit co smrt znamená. Že všechno živé (člověk i zvíře) se narodí a žije a smrt je součástí toho životního koloběhu. Lze si vzít k ruce nějakou pohádku, knihu o které se lze bavit a přiblížit dětem téma smrti. Lze využít klasické pohádky (např. Popelka, Sněhurka), nebo jsou i tématické: pro školkové děti a 1.-2. třída např. Návštěva malé smrti, Když dinosaurům někdo umře, Myši patří do nebe...pro starší např. Bratři Lvi srdce, ale třeba i Harry Potter). Důležité je mluvit v souladu s rodinnými hodnotami, protože otázky: "kde teď tedy zemřelý je?" přijdou. Tedy pokud hovořím např. o nebi, je pro dítě důležité, že odpověď je v souladu s Vašimi hodnotami a vírou a pokud z Vašeho pohledu po smrti je nic, černo, tak mluvit o nebi je neautentické a dítě to pozná. A místo aby vás to spojilo a mohli jste společně mluvit, tak to může oddalovat. Lze se i v tu chvíli poradit, na krizových linkách (mimo telefonu mají i chat), nebo např. u nás v poradně Vigvam či dalších poradnách (při hospicech, Dlouhá cesta apod.) Děkuji za otázku Sylvie Stretti

  • Lucie

    Co se bude dít 8.9. v Landronce? Ráda bych přišla s rodinou, ale bojím se, aby ten den nebyl třeba moc depresivní.

  • Host chatu

    Dobrý den, 8.9.2018 bude den pro děti, dospělé i celé rodiny. Bude tam Indiánská stezka (zábavné úkoly a hry), nějaké vyrábění díky Jeslím a školkám Bambíno, Improvizační divadlo, divadlo pro děti, workshop na téma smrti (který povede kolgyně Barbora Racková a nepůjde o nějakou tryznu a lze s ena něj přihlašovat přes náš FB), koncert tedy spousta zábavy pro všechny. Součástí bude i vzpomínka na všechny rodiny, které prošly poradnou VIgvam a každý může při tom i vzpoměnout na někoho ze svého okolí, kdo mu zemřel. Bude možnost s etam setkat i s našimi terapeuty, kdyby měl někdo nějaké otázky, zájem cokoli. Bude možné i přispět na provoz poradny zakoupením trika apod. Každý se může účastnit kterékoli části i všech. Sledujte náš FB, kde budou další aktuality přibývat. Děkuji za otázku Sylvie Stretti

  • DIS

    "Ta je inspirována modelem, kterým pracují ve švédské Erica Foundation." O co jde v tomto modelu?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za otázku. Jedná se o jakési pomezí krizové intervence a terapie. Vychází z aktuální krize způsobené smrtí blízkého člověka a využívá prvky krizové intervence (která vede k akutní stabilizaci) a přesahuje do terapie (využívá technik a dlohodobé terapeutické práce, která vede k přijetí smrti). Důležitou součástí je, že se pracuje s rodinou v jednom čase, v jednom místě najednou. Zároveň část sezení probíhá odděleně, aby děti i dospělí mohli jít svým tempem. S jednou rodinou pracují obvykle dva, ale někdy i tři terapeuti (např. každé z dětí může mít jiné potřeby, jiné tempo, nebo je mezi nimi velký rozdíl). Sylvie Stretti

  • DIS

    Měly by být děti informování o smrti již od neútlejšího dětství?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za otázku. Dle mé zkušenosti ano, protože i velmi malé děti (třeba 1,5 roku nebo 2) vnímají, že se něco děje. A pokud se s nimi nemluví, nemohou toho být součástí a jsou mimo. Což vede k jisté izolovanosti a osamocení, nemají se koho zeptat, nenapadne je to. A v budoucnosti může dojít k velkému strachu ze smrti, když se s ní setkají později (již bez takovéto "ochrany") mohou nastat velké emotivní reakce, které je těžké zvládnout, nebo smrt vytěsní jakoby nebyla...takové obranné mechanismy se sice v jistou chvíli zdají funkční, ale z dlouhodobého pohledu mohou mít devastující účinky pro další život. Z naší zkušenosti vyplývá, že i velmi malé děti jsou schopny smrt blízkého zpracovat a přijmout (ale svým tempem a jiným způsobem). Tolik se při práci s nimi nemluví, ale využivají se techniky, které z vnějšího pohledu mohou působit jako hra. Ale pro děti, zvláště ty hodně malé, je to bezpečnější. Sylvie Stretti

  • STOFM

    Měl by podle Vás člověk umírat doma, mezi nejbližšími?

  • Host chatu

    Dobrý den, díky za otázku. Myslím, že ta otázka má více úhlů pohledu, proto není jednoznačná odpověď. Pokud je to možné a přijatelné pro všechny strany (pečující, ale i pro samotné umírajícího), přijde mi to jako ideální varianta. Především z důvodu, že je možné společně trávit co nejvíce času, v prostředí bezpečném, známém. I sebelepší nemocnice, hospice má své limity (které jsou dány tím, že je to zařízení, které má svůj řád, svá pravidla bez kterých by to nešlo, ale je to neosobní i narušující prožívání zbylého času umírajícího a jeho blízkých), které mohou bránit uvolněnému prožívání zbylého času. Zároveň jsou limity i domácí péče, ne každý člověk unese, aby o něj po všech stranách pečovali blízcí a od personálu (je to náplní práce) jsou schopni pomoc přijmout. A limity mohou být i ze strany pečující rodiny, např. nemožnost časově, fyzicky, psychicky, ekonomicky péči zvládnout. Dle mého názoru je důležité při zvažování domácí péče o umírajícího o celé situaci mluvit se všemi stranami a hledat dohodu, která bude přijatelná pro všechny. Je to hodně filosická otázka a byla bych ráda, kdyby vedla k dialogu mezi lidmi na toto téma. Protože neexistuje jedna správná odpověď. Ale položení té otázky mi přijde velmi důležité obecně. Děkuji. Sylvie Stretti

  • BRKB

    Proč ten název Vigvam?

  • Host chatu

    Dobrý den, protože Vigvam vnímám jako symbol bezpečí, má stěny, které ochrání a teplý oheň, který prosvítí tmu. Je to symbol bezpečí, naděje i útočiště, které tady je, když člověku není dobře. A když někdo blízký zemře, tak je to nabídka toho útočitě, kam lze přijít, hledat cestu a nebýt na to sám. Člověk, ať je sebesilnější, nemusí všechno unést a zvládnout sám! Díky za otázku Sylvie Stretti

  • Jan

    Dobrý den, je to už 10 let co mi zemřela maminka předčasně na rakovinu a stále se s tím nemůžu vyrovnat. Žil jsem jenom s ní, nikoho jiného jsme neměli, byl to pro mě uzavřený svět a přešlo od ní do mě všechno. I vztek a hluboký pocit nespravedlnosti, že za svou obětavost ji osud poslal do hrobu i vztek na muže, který se na ni vykašlal. Očekávala že se budu chovat jako muž i když muže nenáviděla a já neměl žádný příklad. Miluju jí i nenávidím, nevím, co si počít s vlastními emocemi a cítím se jakoby zakonzervovaný v té době kdy žila, nějak nemůžu začít žít jen svůj život bez ní, nemůžu se z toho dostat. Cítím vlastní blokaci v rozhodování, protože když se mám rozhodnout, přemýšlím co by řekla moje matka. Jak mám ze sebe tuhle ženskost dostat a přestat být už konečně zapouzdřený a frustrovaný? Co byste paní psycholožko poradila? Moc mě to svazuje a na okolí působím negativně.

  • Host chatu

    Dobrý den, Jane, moc si Vážím Vaší otevřenosti a děkuji, že jste to napsal. Z toho co píšete vnímám ty rozporuplné pocity a přijdou mi naprosto v pořádku. A zároveň si říkám, jak moc lze ten vztek i lásku s někým sdílet, protože je to hodně niterní záležitost. Moc ráda bych měla jednu kouzelnou radu, která by dokázala sejmout tu všechnu náročnost, kterou jste prožil (ať již v životě s maminkou a i teď po její smrti, i když je to 10let, ale pro Vás je to pořád živé). Myslím, že byste si zasloužil zase žít a někdy je k tomu třeba za někým jít, protože všechno člověk němůže zvládnout. Dle mého názoru by bylo prima využít spolupráci s terapeutem, který by Vás tou cestou provedl. Protože to jednorázovou radou ani setkáním projít nejde. Mohu nabídnout, pokud byste nám napsal na email: info@poradna-Vigvam.cz místo, oblast odkud jste, že bychom mohli najít vhodného terapeuta ve Vašem okolí. Děkuji ještě jednou, držím palce a věřím, že se dá jít dál, jen nastal čas to řešit s někým. Sylvie Stretti

  • Petra

    Jsem učitelka a loni jsme ve škole řešili situaci, že dětem (2. třída) zemřel spolužák. Udělali jsme takovou vzpomínkovou tabuli a někteří rodiče se zlobili, že je to depresivní. Co myslíte?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za dotaz. Myslím, že popisujete situaci, se kterou se setkáváme. Že školy se snaží v situaci smrti ve škole jak mohou. Zároveň vnímám, že téma smrti bývá ve školách otevíráno až v souvislosti, když se něco stane. Že někam zmizelo...pardon, trochu jsem zamudrovala obecně. Co se týká vzpomínkové tabule, přijde mi to jako prima nápad, jak se rozloučit z kamarádem a zároveň ho nechat součástí života i po jeho smrti. Spíše mne k tomu napadjí otázky, kde byla tabule umístěna (zda každému na očích a nedalo se jí vyhnout, nebo k ní bylo možné jít, když člověk chtěl?), co na ní bylo (zda vzpomínky, fotky, obrázky, nebo více zaměřená na smrt?), jak bylo o smrti mluveno s dětmi i rodiči (jak toho spalužáka co zemřel, nebo i ostatních spolužáků). Jsem moc ráda, že jste otázku položila a byla bych ráda, kdyby byla jedna z prvních v dialogu jak o tématu smrti mluvit ve školách. Sylvie Stretti

  • Lukáš

    Kamrádka řešila s dětmi náhlou smrt táty (autonehoda) a dostala tip od babičky, aby jim řekla, že byl nemocný. Jsou takové milosrdné lži k něčemu?

  • Host chatu

    Dobrý den, Děkuji za dotaz. Na ineternetu se dá dohledat spoustu takových "dobrých rad". A než odpovím, zeptala bych se, toho kdo to poradil, co by ta lež vlastně měla přinést? Zda zmírní ten fakt, že táta zemřel? Zda se spíš dítě nenaštve, proč to nevědělo? Proč mu nevěřili? Proč lhali? Milosrdná lež člověku zadělá spíše na problémy. Musí si pamatovat co komu řekl, zajistit, aby se to dítě nedozvědělo jinde - což do detailu zajistit nelze. A každá lež vytváří propast, kdy místo toho, aby lidé, kterým někdo zemře mohli společně truchlit, vztekat se, tak přemýšlí o tom co říci, komu a jak. Tedy, jak říká s oblibou má kolegyně Barbora Krčmářová: "Když jsou děti dost velké na to aby se jim takové věci, jako smrt blízkého, děly, jsou i dost velké, aby se s nimi mluvilo!" a já dodávám přímo, pravdu a jediné čemu se přizpůsobit je zralost a schopnosti dítěte, aby dostalo informace, kterým rozumí. Díky moc. Sylvie Stretti

  • Martina

    A jak malými dětmi je možné o smrti mluvit?

  • Host chatu

    Dobrý den, více jsem již odpovídala výše. Dle mé zkušenosti lze mluvit s dětmi již velmi malými (1,5-2 roky). Záleží na jejich schopnostech a možnostech. Ale i takhle malé děti by meli vědět, že jdyž někdo zemře, že už nepřijde. A pokud budu o zemřelém mluvit, tak dotazy z jejich strany budou přicházet, jak budou růst. A je to v pořádku. Když je ze sdělení vynechám, je pravděpodobné, že prostě se o zemřelém člověku moc mluvit nebude, jakoby nebyl a tedy ani dotazy nepřijdou. Sylvie Stretti

  • Barča

    Co říci dětem, když třeba kamarád se zabije?

  • Host chatu

    Dobrý den, děkuji za dotaz. Napadá mě co myslíte slovy: "se zabije"? Zda máte na mysli nehodu nebo sebevraždu. Ale v obou případech je dobré s dětmi mluvit na rovinu a dá se předpokládat, že budou mít spoustu otázek, možná i zloby, nepochopení. Dle naší zkušenosti je těžké mluvit o smrti blízkého (i kamaráda) a pokud došlo k sebevraždě, je to ještě těžší, protože ti nejbližší se mohou dostat do určité izolace, protože mluvit o sebevraždě je těžší. Ale i v tomto případě je důležité s dětmi mluvit na rovinu, bavit se o všech jejich otázkách, nápadech. Lze je i nasměrovat na krizovou linku, kde mohou o všem mluvit. A stejně tak dospělí se mohou poradit třeba na krizových linkách. Děkuji Sylvie Stretti

Foto: archiv

Autor: - red -




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 48/2018 najdete >




Týden

Instinkt

Sedmička

Faktor S

Exkluziv

Interview

Sedmička křížovky

Sedmička křížovky XXL

Sedmička Naše životy

Týden Historie

TV Barrandov

Kino Barrandov

Barrandov Plus

Barrandov News


Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.