Nevíte si rady, jak získat více energie, přestat kouřit, zhubnout či restartovat svůj život? Odpovídal Jakub Červenka

Chat je uzavřený14.12.2020 13:00

Profesionální kouč Jakub Červenka.

Nevíte si rady, jak získat více energie, přestat kouřit, zhubnout či restartovat svůj život? Myslíte si, že se vám věci nedaří a chtěli byste to změnit? Jak najít sílu a motivaci ke změně? Je vůbec dobré dávat si novoroční předsevzetí?
Odpovídal kouč Jakub Červenka v pondělí 14. prosince 2020.

Jakub Červenka je profesionálním koučem a lektorem již přes 10 let. Jeho práce je zároveň koníčkem, který ho baví a naplňuje. Pomáhá lidem zbavovat se toho, co je trápí. Jeho klienti často chtějí něco změnit, stojí před velkou výzvou nebo hledají způsob, jak pozvednout kvalitu svého života. Sám si prošel řadou problémů, ať už finančních či zdravotních, ale i psychických. Začal se proto sám vzdělávat prostřednictvím knih, koučingů, terapií, kurzů i workshopů. Chtěl být inspirací pro svoje děti, začít žít plnohodnotně a šťastně. A to se mu povedlo. Nastartoval ve svém životě motor pozitivních změn, díky kterému ví, že další roky budou ještě lepší.

Chat

  • SOD

    Co si myslíte o vegetariánství a veganství?

  • Host chatu

     Když to lidé dělají dobře, tak, že jim nic v jídelníčku nechybí, je to super. A tím něčím samozřejmě nemyslím maso :-), ale když jsem začínal s vegetariánstvím já, tak jsem v podstatě jenom vyloučil maso a masné produkty, ale nijak jsem se o výživu nestaral a pak jsem často jedl spoustu „dobrůtek“ protože jsem byl brzy po jídle hladový. Ale když si na tohle dáte pozor, věřím, že je to zdravý způsob stravování.

  • DENMARK

    Zabýváte se i užíváním psychofarmak?

  • Host chatu

    Ne, nejsem lékař, takže žádné léky nepředepisuji. Ale musím se přiznat, že si myslím, že je v dnešní době nadužíváme, slýchám od svých klientů a kolegů už i o 10-12 letých dětech, která berou antidepresiva nebo alespoň prášky na spaní. 

Podle mě je to tím, že jsme jako společnost ohromně zpohodlněli a otupěli. Chceme okamžitá řešení, která nám pilulky zdánlivě nabízejí. Určitě jsou situace, kdy je podávání psychofarmak nezbytné, ale tenhle trend je na vzestupu. Žijeme v nejblahobytnější době, alespoň v západní společnosti a stále více a více lidí bere antidepresiva.. myslím, že jsme zapomněli na svou duši a práci na sobě jsme vyměnili za pohodlí.

  • Lovacoop

    Každý Nový rok si dávám předsevzetí , že už si nebudu dávat žádné předsevzetí, protože žádné nikdy nedodržím.Je to předsevzetí?

  • Host chatu

     :-) To je podobné, jako když (myslím že to byl Jára Cimrman) říkal, že je takový ateista, až se bojí, že ho za to pán Bůh potrestá.

Ale jinak s tím nedodržováním předsevzetí nejste bohužel výjimka, statistiky ukazují, že přes 90 % lidí předsevzetí nedodržuje déle než 6 týdnů. Je to tím, že neumíme pracovat s tím, jak se měnit. Většinou „to lidé napálí“ a pak nemají sílu pokračovat, protože se vyčerpají. Neumí pracovat se svojí vnitřní motivací… je celá řada důvodu, proč to nefunguje, mluvím o tom ve svém posledním webináři, můžete se na něj podívat na mých stránkách, hned na úvodní stránce je na něj odkaz. (Muz20)

  • Radek

    Dobrý den.
    Neumím si představit, že ve svých 56 letech bych dokázal něco zásadního změnit ve svém životě.Mládí je pryč, do důchodu kdoví kolik let...Změnit práci? Nikdo už by mě v tomto věku nechtěl a mohl bych ztratit jistotu příjmu. Tak se vše točí pořád dokola -práce, příprava na další den, pobavit se s potomky, trochu se nekvalitně vyspat a na druhý den totéž...
    Co bych měl změnit, fakt nevím. Chtělo by to nějaký impulz, ale jaký?

  • Host chatu

     Radku, ten impulz vždycky musí vyjít zevnitř vás, protože jakákoliv motivace z vnějšku se časem vypotřebuje a pak nefunguje. To jsou takové ty věty typu „měl bych“ nebo „musím“ - když to člověk sám opravdu nechce, nejde to. 

Cítím z toho, co píšete, také trochu vnitřní konflikt - na jedné straně se ptáte, co dělat jinak, ale pak píšete, že mládí je pryč, ztráta jistoty… jako byste měl přesvědčení, že to nejde jinak. 

I když je to trochu smutné, z praxe vím, že nejčastěji funguje jako motivace bolest. Pokud se vám nelíbí, jak žijete, tak se na to zaměřte. Uvědomte si, že když se nezměníte, nic se nezmění a to, co popisujete teď, bude vaše realita ještě dalších X desítek let. 

Je to strašidelná představa? Bolavá? Tak prima. Nejsem sadista, ale tohle může být ten impulz. Většinou setrváváme v něčem, kde nám není dobře, protože nejsme zvyklí myslet dlouhodobě, plánovat na delší období. 
 Takže pokud si odpovídáte, že tak, jak žijete teď, je pro vás nevyhovující, opravdu si to uvědomte. Uvědomte si tu bolest z toho, že takhle prožijete celý zbytek života. A co tedy uděláte proto, aby to bylo jinak? Jaká jedna věc, když se změní, ovlivní zásadně kvalitu vašeho života? Je to práce? Vztah se ženou? S dětmi? Nezkoušejte změnit všechno najednou, to je recept na selhání. Najděte tu jednu největší, nejdůležitější věc a na tu se zaměřte. 

Změnit se můžete kdykoliv, znám příběhy i lidí, kteří komplet změnili svůj život v důchodu. Jde jen o pozornost a vnitřní motivaci, skutečnou touhu.


  • Karolína

    Na rodičovské se dvěma malými dětmi se těžko bere energie,zvlášť když partner nepomáhá a upřednostňuje svoje zájmy. Jsem na děti i domácnost prakticky sama,věčně unavená,podrážděná. Co s tím? Bourat rodinu nechci,ale žít takto taky ne. Díky za radu.

  • Host chatu

     Karolíno, děkuju za vaší odvahu tohle sdílet. Obávám se, že to, co popisujete, je realita ve spoustě domovů. Většinou je to o tom, že lidé berou vztah jako samozřejmost. Zamilují se, mají děti,… všechno běží tak nějak samospádem, až najednou vedle sebe žijí dva spolubydlící, namísto manželů a milenců. Příchod dětí do vztahu je jedna z nejnáročnějších zkoušek vztahu.

Co s tím je námětem desítek knih a seminářů, takže tady mě napadá doporučit jen to, abyste zkusila partnerovi vykomunikovat, jak se cítíte tak, aby vás opravdu slyšel a pochopil. Vím od sebe, že když mi partnerka něco říká podrážděná nebo rovnou naštvaná či vzteklá, můj mozek automaticky řeší jen to, jak situaci přežít a co nejrychleji z ní zmizet a trvalo mi roky se naučit neutéct a nebouchnout za sebou dveřmi. John Gottman (za mě světový TOP psycholog na téma vztahů) ve svých knihách nabádá ženy, aby se vyhnuly „ostrým nástupům“. 

Samozřejmě, že to není celé, vy jste zodpovědná jen za 50 % vztahu a pokud partner nebude chtít, nic s tím neuděláte. Ale pokud mu bez vzteku a výčitek řeknete, jak co cítíte, co vám chybí, co potřebujete, zvyšujete tím šanci, že vás uslyší.

Dobré řešení také může být partnerská terapie, ale i tady záleží na partnerovi, dost často mají bohužel muži pocit, že „oni žádný problém nemají“, tak proč by někam chodili. V takovém případě je potřeba říct, že jste nešťastná a že takto dál už nemůžete / nechcete žít, aby váš partner pochopil závažnost situace.

Víc takhle na dálku poradit asi nemohu. Držím vám palce!

  • M.

    Kdysi jsem závodně běhal,ale s věkem a dětmi jsem ztratil chuť i motivaci. Tloustnu,to mi vadí,ale k pohybu se nedonutím. Co dělám blbě?

  • Host chatu

     Podle mě „děláte blbě“ to, že se nutíte. To většinou dlouhodobě nefunguje. Já vůli přirovnávám ke svalu, který se unavuje a vyčerpává - nejen tím, že „musíte běhat“, ale používáte ho ke spoustě činností během dne. 

V normálním provozu to ještě jakž-takž jde, ale ve chvíli, kdy přijde nějaké náročnější období, člověk třeba hůř spí, má stres v práci nebo ve vztazích, “volní sval“ se unaví a pak člověk jako první osekává to, co není nezbytné.

 Proto je dobré si přerámovat třeba to běhání - není to povinnost, ale zdroj, zábava, relax. Pak nemusíte běhat maratony, ale jít se na 20 minut proběhnout je fajn výsledek. Neděláte to, protože musíte (to stojí vůli), ale protože si jdete vyčistit hlavu. Odpočinout. 

Nebo jestli k běhání tenhle postoj nedokážete najít, protože to máte spojené s vrcholovými výkony a dřinou, třeba vás napadne něco jiného, kde nebudete mít takový nárok na sebe.

  • Marcela Č.

    Dobrý den, mám skoro 50.
    Asi před rokem jsem změnila jídelníček, snažím se žít aktivně (pravidelný sport, pohyb v přírodě, jak to jde). Přes veškerou snahu se cítím unavená. Samozřejmě rozumím tomu, že věk hraje roli... je ale nějaký recept, jak na to i když už nám není 20?

  • Host chatu

    Zdravím vás, Marcelo, kolik má člověk ovlivňuje celá řada věcí, takže takhle „od stolu, na dálku“ nevím, co přesně sedí na vás. Ale věk určitě není to hlavní. Je spousta aktivních seniorů a naproti tomu spousta vyčerpaných „mlaďochů“, takže je potřeba se podívat jinam než do rodného listu.

Píšete, že jste změnila jídelníček a hýbete se, což je určitě skvělý základ. Budu tedy vycházet z toho, že jíte dobře a hýbete se přiměřeně, tedy ne tak, že se vyčerpáváte. 

Pak mě napadají ještě 3 oblasti, na které by bylo dobré se podívat - spánek a stres a pak třetí, která souvisí se stresem, ale není to jen o tom, je hůře definovatelná. Tou oblastí je celková spokojenost, prostě to, jak se člověk cítí.

Asi mi dáte za pravdu, že v depresi člověk nevstává plný energie a chuti do života. Věřím tomu, že když jsme nešťastní nebo ve velkém stresu, nemáme energii, protože ji neustále pálíme přemýšlením, jak z toho ven a nebo se zaměřujeme na věci, které nás trápí a to nám také neslouží. 

Cestou je tedy začít hledat čas na to, abychom mohli dělat věci, které si opravdu užíváme, baví nás a naplňují - to nás lidově řečeno nabíjí. Zkuste si hledat čas jen pro sebe a své koníčky, odpočinek a zábavu.

A pak také spánek. Na mám blogu mám článek o spánku a typech, co dělat, jak zlepšit jeho kvalitu - spát v chladu, v úplné tmě, vyhýbat se záření obrazovek před spaním.


  • Petr Melichar

    Hezký den,
    jaké máte prosím zkušenosti s odvykacími centry kouření?

    Domníváte se, že jsou vůbec nějaké způsoby, kromě osobní vůle úspěšné?
    (náplasti, léky, terapie atd...)

  • Host chatu

    Dobrý den, když jsem přestával sám kouřit, žádné centrum jsem k tomu nepoužil a moji klienti také ne - asi jdou buď za mnou nebo do nějakého takového centra, takže o tom, jak fungují, nic nevím. Ale obecně si myslím, že používat vůli ke změně / odnaučení se čehokoliv není vhodné. Vůle se může vyčerpat, jak jsem už psal v předešlé odpovědi. Daleko efektivnější je pochopit, co nás vede k našim zlozvykům, pochopit spouštěče. Ve zkratce nás motivují jen 2 věci: snaha vyhnout se bolesti nebo získat potěšení. Do hloubky o tom mluvím ve webináři, můžete se na něj podívat zdarma na mé stránce. Když se nechcete sám se sebou prát, je důležité poznat, co vám kouření dává a přepsat si vevnitř ten spoj, nahradit to potěšení nějakým jiným a naopak si spojit kouření s nějakou bolestí. Přirozeně se vyhýbáme bolesti, proto se naučte kouření vnímat jako bolest a odnaučíte se kouřit.

Abych dal vtipný příklad: od malička nesnáším sterilovanou červenou řepu, protože mě do ní ve školce tak nutili, až se mi z ní udělalo zle. Do dnes, když jí cítím, utíkám. Když jste poprvé kouřil, asi jste si také neřekl mňam!, ale naučil jste se, že vám to něco dává a tak jste překonal odpor a spojil si kouření s potěšením. Tenhle spoj změňte a budete volný.

  • Pepa

    Dobrý den, co se stane, když za Vámi přijde člověk v pokročilé fázi závislosti na alkoholu? Co bude cílem Vaší intervence? Vyléčit ho sám, nebo ho poslat za odborníky?

    Děkuji, J.

  • Host chatu

    Dobrý den Josefe, to by asi záleželo na individuálním případu, motivaci a stavu konkrétního člověka. Nikdy jsem takového klienta neměl. Ale představuju si, že kdyby to byl opravdu těžký případ, asi by mi přišlo nejbezpečnější, aby ten člověk šel do léčebny, aby zlomil ten fyzický návyk a potom bychom spolu mohli pokračovat ve spolupráci s nějakým psychologem / terapeutem. Myslím, že člověk se stane alkoholikem z nějakých vážných důvodů, z nějaké velké nespokojenosti se sebou, se světem a proto bych rád, aby nám někdo pomáhal rozkrýt a vyléčit tyhle hluboké rány a bolesti.

Pokud by ten člověk nechtěl jít do léčebny, stejně bych si přál, abychom spolupracovali s nějakým terapeutem, nerad bych něco zanedbal.

  • Lubka

    Chtěla jsem se zeptat, kolik stojí Vaše služby Děkuji Lubka

  • Host chatu

    Lubko, záleží které máte na mysli. Když se potkáváme osobně, tak za konzultace beru mezi 1000 - 1500 Kč / hod, ale pokud s klientem usoudíme, že mu moje práce může pomoct a nemůže si dovolit tolik zaplatit, hledáme cesty a individuální ceny, aby peníze nebyly překážkou toho, že se sebou chce člověk něco dělat, že potřebuje pomoct V kurzech je můj čas a práce v porovnání s osobními konzultacemi levnější, protože v nich je více platících lidí, proto i když kurz trvá několik týdnů, stojí také jen pár tisíc.

  • Kamila

    Dobrý den. Na Vašich stránkách píšete o webinářích a kurzech, které pořádáte. Jak to vůbec funguje v praxi a co všechno k tomu je potřeba? Je to časově náročné?

  • Host chatu

    Dobrý den, Kamilo, ta otázka je dost široká, tak nevím, jestli odpovím přesně, na co se ptáte, ale na webinář nepotřebujete nic, než počítač / chytrý telefon a připojení k internetu, případně tužku a papír, abyste si mohla napsat, co vás zaujme nebo si udělat nějaké cvičení. Časově se snažím dělat webináře kolem hodiny, někdy trochu kratší, někdy delší.

A co se týče kurzů, tak tam je to stejné. Internet a něco, na čem si přehrajete video-lekce a přednášky. Také ke kurzům dělám soukromé skupiny na facebooku, protože je podle mě ohromně důležité se podporovat a sdílet své úspěchy i překážky s lidmi, kteří jsou na stejné vlně. To nám pomáhá dosahovat našich cílů. Takže facebookový účet je výhoda, samozřejmě moje kurzy si kupují i lidé, kteří tohle nevyužívají a jsou spokojení, ale podle mě to stojí za to dát skupině šanci.

Časově kurzy náročné nejsou - máte možnost si kdykoliv, i po skončení kurzu, přehrát záznamy všech lekcí, takže můžete jít svým tempem.


  • KK

    Skutečně mi chcete říct, že se díky vašim kurzům může změnit člověk, kterému je přes 50?

  • Host chatu

    Ano, ale nechci, aby to vyznělo, že co dělám, je všelék. Není. Hlavní myšlenka koučingu, se kterou se ztotožňuju, je to, že klient má všechny zdroje v sobě a já jako kouč mu k nim pomáhám hledat cesty. 

Věk není překážka změn. Chci věřit tomu, že i ve svých 60 budu schopný měnit sebe a své názory tak, jak to vidím i u některých lidí kolem sebe. Znám třeba paní, která se stala jogínkou v 64 letech. Na druhou stranu, znám mraky lidí, kterým je kolem 30 a nic se sebou nedělají. 

Je to vždy otázka motivace, touhy, ochoty snít a jít za svým snem. Je to otázka našich vnitřních vzorců a omezujících přesvědčení. Pokud třeba někdo věří, že vydělávat dobré peníze se poctivě nedá, tak pro něj bude těžké dobře vydělávat. Stáváme se tím, čemu věříme nebo tím, čeho se bojíme. Prostě proto, že tomu věnujeme pozornost. Je to stejné, jako když budete řídit auto a budete se celou cestu dívat do škarpy namísto na cestu. Je velká pravděpodobnost, že zanedlouho budete ve škarpě. 

Já nikomu nenabízím žádná instantní řešení a zázraky, změnu života o 100% do měsíce. Někteří lidé se možná dokážou změnit přes noc, ale to neumím zařídit. Ale pomáhám lidem měnit jejich nastavení, jejich víru o sobě. A když se to stane, tak pak se mohou dít „zázraky“, třeba takové, že i v 50 někdo začne sportovat, změní stravu, práci, změní své chování ve vztahu…


  • Jana B.

    Hezký den, plánujete se nějak dál ještě rozvíjet? Budete pořádat i něco dalšího? Děkuji za odpověď. Ať se daří.

  • Host chatu

    Dobrý den, Jano. Díky za přání, ať se daří i vám! A teď k otázce: Jasně. Plánuju na sobě pracovat pořád dál a uvidím, co život přinese. Teď aktuálně se těším na nový online kurz o změnách, který spustím 10.1. do toho dávám hodně energie, chci v něm dát dohromady spoustu lidí, kteří se sebou něco opravdu udělají a pak se stanou inspirací pro své okolí, aby se sebou ti lidé také něco dělali. 

Tohle vnímám jako svoje životní poslání, pomáhat lidem snít a za svými sny jít, jakkoliv jsou ty sny bláznivé. Přijde mi jako největší tragédie dnešní doby, že jsme otupělí z jedné strany pohodlností a z druhé stresem. 

Když ale budeme snít, naplňovat své sny a touhy, budeme živí, nebudeme lhostejní. V takovém nastavení pak lidé budou pozornější i k ekologii, mezilidským vztahům,… myslím, že většina velkých otázek a výzev současného světa by se vyřešila, kdybychom jako jednotlivci byli živější, bdělejší, pozornější k životu. A tak se o to snažím svou prací zasazovat.

  • Martina R.

    Mám psychické problémy. Byla jsem i na léčení. Můj hlavní problém jsou nevyřešené vztahy s manželem a velká zodpovědnost, kterou na sebe kladu v práci. Snažím se na sobě pracovat, ale nedaří se mi.
    Dokázal byste mi poradit, jak dál... případně, kde znovu začít?

  • Host chatu

    Martino, vážím si důvěry, se kterou mi píšete, jen musím říct, že bez bližších informací vám mohu poradit jen obecně.

Píšete, že máte nevyřešené vztah s manželem a tíží vás velká zodpovědnost z práce. Proto řešení je samozřejmě vyřešit vztahy s manželem a přerámovat svůj postoj k práci a k tomu, za co cítíte zodpovědnost. To není nic nového, já vím. Ale co vám může pomoct je, když najdete odpověď na otázku, proč? 

Proč jste nevyřešila vztah s manželem? Nemůžeme tady řešit nic za manžela, tak se podívejte na vaši část toho příběhu. Co vám brání udělat změnu, tu situaci nějak vyřešit? Bojíte se rozvodu, konfrontace s ním, ztráty „starého známého“? Nevím, co to je, ale hledejte překážku, to, proč je pro vás milejší snášet nějaké nepohodlí a bolest, než s tím něco udělat. 

A stejně tak to bude s vaším vztahem k práci. Existuje obava, bolest, která je - alespoň ve vaší mysli a vašem prožívání větší, horší než to, jak vás vyčerpává zodpovědnost. Možná máte strach ze ztráty zaměstnání, možná z nedostatku peněz, ze ztráty respektu… nevím, ale zase, i tady je potřeba nejprve najít, co je ta horší věc, které se bojíte, tu nějak pochopit, ošetřit, osvětlit… a potom ji můžete překonat.

  • Hana P.

    Když se přihlásím do vašich lekcí, budu mít i nějaké výhody do budoucna? Děkuji.

  • Host chatu

    Hano, myslíte tím kromě pochopení mechanismů, jak se člověk mění a motivuje? :-) To je podle mě ta největší životní výhoda, co člověk může mít. Protože tohle je dovednost, kterou využijete všude, v práci i osobním životě.

I v přírodě platí, že přežije ten, kdo se umí nejlépe přizpůsobovat, adaptovat. Pokud se neumíme měnit, nejspíš náš život nebude tak plný a uspokojivý. 

Jinak nevím, na co se přesně ptáte.

  • Vladimir Marek

    Dobrý večer. Co když mi vaše „terapie“ nic nepřinese? Počítáte i s touto variantou? Děkuji za odpověď.

  • Host chatu

    Vladimíre, chápu, jak to myslíte, ale pro jistotu to napíšu: nenabízím terapie, nejsem terapeut. Pomáhám lidem objevovat jejich zdroje, jejich cesty k tomu, po čem touží. Také jim někdy pomáhám pokládat sám sobě otázky, na základě kterých zjišťují nebo si ověřují, co je pro ně skutečně důležité a co ne. Když tohle člověk ví, tak se mu lépe v životě rozhoduje.

Samozřejmě to, kdo jsem, jak pracuju, jak přemýšlím, jak mluvím, není pro každého, ale to většinou poznáme během prvního sezení, že si s klientem nesedneme, takže ve spolupráci nepokračujeme.

A v případě online kurzů to řeším tak, že mají moji klienti možnost získat zpět zaplacené peníze, protože jim kurz (nebo já) nesedne.


  • Karel Praha

    Je vubec dobry napad, davat si novorocni predsevzeti? V dnesni dobe? Stejne to vetsinou nikdy nevyjde. Diky

  • Host chatu

    Karle, dobrý den a díky za otázku. Ono to většinou nevyjde, protože nás nikdo neučil, jak se měnit. Máme většinou představu, že se „to nějak děje samo, automaticky“ nebo že se musíme znásilňovat a přemáhat a změnu „urvat na sílu“. A ani jedno z toho není pravda. 

Nemáme představu o tom, jak funguje naše vnitřní motivace, jaké jsou ty principy, které stojí za naším jednáním. Už jsem to psal výše, za vším stojí mechanismus hledání potěšení, uspokojení a vyhnutí se bolesti. 

Jinak novoroční předsevzetí nemají podle mě žádnou speciální sílu, jen tu, že je to jedna z mála chvil v roce, kdy člověk rekapituluje a plánuje, co by chtěl - to je činnost, které bychom měli věnovat více času, ale protože to uděláme jenom 1.1. a pak už nevěnujeme naší změně pozornost, většina lidí selže. I vám doporučím, ať se podíváte na můj webinář, který najdete na mojí stránce (Muz20), tam to najdete víc vysvětlené a pokud budete chtít, můžete se přidat k mému novému kurzu a od 10.1. si s námi dát 10 týdnů o tom, jak svá předsevzetí zrealizovat.

  • Standa

    Existuje nějaká rada, jak mám udělat, abych novoroční předsevzetí ustál a dodržel to? Není to jen o silné vůli? Díky za radu.

  • Host chatu

    Stando, zdravím! Změny jsou o vůli jenom minimálně, spíše jsou o strategii. Podívejte se na otázky výš, tam o tom už píšu. 4 kroková metoda, kterou používám, se skládá z pochopení, že se můžeme změnit a přijetí odpovědnosti za to, že se nám to povede, to probouzí naši osobní sílu a kompetenci, potom je důležité situaci zanalyzovat, pochopit, proč se mi situace děje, kdy, co ji spouští a motivuje, potom tyto vzorce a spouštěče musíme vhodnými metodami přepsat a nakonec podle nových vzorců začneme žít tím, že se v situacích, kde jsme dříve měli tendence chovat způsobem, který měníme, držíme na pozoru, ptáme se, co chceme, připomínáme si svůj cíl a záměr, motivujeme se použitím principu bolesti a potěšení, o kterém jsem už psal nahoře.
Držím vám palce!


  • XY

    Přemýšlím o vašem kurzu… Ale nejsem o tom ještě na stopro přesvědčený. Dokážete mi napsat zkrátka ty vaše TOP výhody? Prostě proč do toho mám jít? Zkuste mne nalákat :))

  • Host chatu

    Lákat vás nechci - Pokud se chcete změnit, něco se naučit nebo odnaučit, slibuju, že se vám budu snažit pomoct na maximum, ale ta touha musí vycházet z vás. Když byste se do kurzu (nebo do své změny) pustil jenom proto, že vás někdo nalákal, nejspíš by vaše snažení brzy skončilo.

Ukážu vám metody, které fungují, které jsou osvědčené lety na zástupech lidí. Pomůžu vám pochopit, jak funguje motivace, jak zpracovat naše nevědomé sklony, které často sabotují naše rozhodnutí a stojí za našimi neúspěchy. 

A když se vám kurz se mnou nebude líbit, nebude vás nic stát, vrátím vám peníze. Takže máte nulové riziko a můžete jen získat. Ale pořád platí, že člověku nepomůže ani sebelepší kurz na světě, dokud se sebou opravdu nechce něco udělat, bez toho to prostě nejde. 
Pokud jste si schopný odpovědět „ano“ na otázku Opravdu se musím změnit?, tak pak jsem přesvědčený, že vám kurz bude k užitku.


  • Petra Z.

    Dobrý den, kde najdu nějaké detaily a instrukce k vašim kurzům? Máte třeba i nějaké akce nebo slevy?

  • Host chatu

    Hezký den, Petro! Na mých stránkách (Muz20) najdete všechny informace o mých kurzech. Do konce roku nabízím kurz o životních změnách s velkou slevou - podívejte se na webinář, kde můžete zjistit, jestli vám můj přístup sedí a můžete si kurz koupit zlevněný, ale ta akce platí jen do konce prosince.

  • Michal

    Jste si jistý, že mi nějaký váš kurz pomůže k tomu, abych přestal kouřit? Kouřím skoro 40 let a snahy přestat kouřit nikdy nevyšly...a to ani u lékaře...

  • Host chatu

    Michale, musíte si být jistý hlavně vy, že to opravdu chcete! :-) 
Já jsem si jistý, že ty metody, co lidem ukazuju, jsou funkční a účinné, změnil jsem se pomocí nich sám (také jsem mimo jiné přestal kouřit), pomohly tisícům lidí po celém světě.. Také jsem si jistý, že udělám vždy maximum, abych všechno všem účastníkům kurzů vysvětlil a pomohl, ale odpovědnost za úspěch ostatních lidí si vzít nemůžu, nemám moc za nikoho jednat a rozhodovat. Snažím se lidi inspirovat a ukazovat jim, že je to možné, aby se rozhodli oni sami. Aby v sobě probudili touhu, která říká MUSÍM! PROSTĚ TO MUSÍM DOKÁZAT! A když v sobě tohle najdou, tak pak je to už jen otázka používání nějakých chytrých strategií.

Takže to, kde byste měl začít je se ptát, jestli opravdu chcete přestat. Protože 40 let si dokazujete, že ne. Nevěřím, že existuje větší síla, než síla záměru a odhodlání. Ale zdá se, že jste ho neměl. Určitě znáte ze svého života situace, kdy jste si řekl, že už něčeho máte dost a pak jste prostě šel a změnil jste to - ať už to byla práce, bydlení, něco ve vztahu. Prostě jste se rozhodl a šel jste za tím.

Já, nebo mně podobní lidé, vám pomohou hledat vaše důvody, proč se měnit, budeme vám ukazovat, že je to možné. Ale nikdo to rozhodnutí nemůže udělat za vás.


  • Dobrý den. Váš web se jmenuje Muž 20. Proč? Je jen pro muže? Nebo nabízíte i něco jiného? Díky za info.

  • Host chatu

    Dobrý den, ono správně je to Muž 2.0, jako verze dva nula. Je to taková hříčka, která má odrážet to, že se můžeme neustále stávat lepší verzí sebe sama. To je něco, čemu věřím a na čem se neustále snažím pracovat, připomínat to sobě i svým klientům. A protože ten web je můj, snažím se inspirovat svým životem a svou proměnou, proto se jmenuje Muž 2.0. i když lepší by asi bývalo bylo člověk 2.0, protože web není jen pro muže - i když jedna oblast ano - kromě tématu změn pracuji i s mužskou sexualitou.

Ale jinak pracuji i se ženami a třeba ten zmiňovaný kurz o změnách je unisexový, mohou se ho účastnit muži i ženy.


  • Anna

    Poradil byste mi, jak se donutit dodržovat všechny zásady pro zhubnutí? Nabrala jsem skoro 30 kilo za pár let, vím, jaký mám mít jídelníček, pohyb, režim, ale nikdy s tím nevydržím. Začínám pořád dokola, ale vždy to po pár dnech nebo týdnech vzdám. Vím, že mi chybí pevná vůle. Jak to napravit, abych už konečně zhubla a žila zdravěji?

  • Host chatu

    Dobrý den Anno, základem je se do ničeho nenutit a nedělat věci přes sílu, použitím vůle. Tenhle způsob většinou nefunguje. Píšu o tom ve více otázkách, tak se prosím podívejte i na ty ostatní, najdete tam část odpovědi i pro sebe.

Doporučím vám tedy to stejné - najděte, proč jíte tak, jak jíte a proč neděláte, co byste chtěla dělat. Jednoduchý vzorec, který lidé v sobě mají, pokud se jim nedaří dělat něco, o čem tvrdí, že chtějí, je takový: touha po změně < než bolest, kterou si představují, že budou změnou zažívat. Jednou z takových bolestí je třeba „jen“ ztráta potěšení, kterou vám jídlo dává. 

Naprosto zásadní je tedy změnit ten zaběhaný vzorec, který má člověk v hlavě. Když jsem smutná = dám si něco dobrého. Když se mi nedaří = dám si čokošku. … Máme v sobě spoustu takových vzorců a rovnic. Je potřeba je rozpoznat a pak postupně měnit.

Druhá věc, co vám můžu doporučit, jsou tzv. Kaizen krůčky - to je metoda, v rámci které člověk dělá opravdu mini změny. Takže třeba ve vašem případě nezkoušejte „jíst zdravě“, to je jednak moc obecný a druhak moc velký cíl. Ale dejte si třeba cíl typu: Do konce ledna budu jíst 2 zdravé svačiny týdně a ideálně i to, co to bude (například jablko, nějaký bílý jogurt,…). Takový cíl je dost malý, aby nezpůsobil stresovou reakci a bolest, relativně jednoduše ho splníte, ale zároveň, až se vám to povede, získáte tím sebedůvěru, protože budete vědět, že to zvládáte, že jen za jeden měsíc děláte nějakou konkrétní věc, kterou jste ještě před měsícem nedělala. A pak přidáte. Třeba zbylé svačiny v týdnu, jednu večeři týdně… tohle si musíte nastavit sama s ohledem na to, abyste si byla jistá, že to zvládnete, že to není moc velký krok.

  • vojta r.

    vubec mne nebavi muj soucasny život. nelibi se mi v praci. nelibi se mi moje bydleni. nemam zadnou pritelkini. s rodici se nebavim. nechci takto dal zit. chci se mit dobre. co mam delat?

  • Host chatu

    Vojto, v podstatě se mě ptáte, jak změnit celý váš život :-) takže děkuji za vaši důvěru.

První věc je začít zaměřovat pozornost směrem, co si přejete, po čem toužíte. Ve vašem životě je teď spousta věcí, které se vám nelíbí. Co by se vám líbilo? Začněte snít a toužit. Bez touhy a snů je náš život jako auto bez benzínu. Všechny potřebné součástky jsou tam, ale moc si ho člověk neužije.

Takže probuďte touhu, najděte nějakou vášeň, sen, něco, co potřebujete, abyste žil s vděčností a radostí. Jak by vypadal váš život, kdybyste mohl změnit cokoliv? Kde byste bydlel, co byste dělal, jaké byste měl vztahy s rodiči, jak byste žil s přítelkyní? Vykreslete si sen co nejbarvitěji a věnujte tomu snění každý den aspoň chvíli. 

A pak se zaměřte jenom na jednu věc, protože spolehlivý recept, jak selhat, je chtít změnit všechno najednou. Najděte jednu jedinou věc, která udělá největší efekt, říká se tomu Paretův princip. 

Jaká jedna věc, jedna oblast, kterou když změníte, ovlivní maximálně váš život? Bude to změna bydlení? Práce? Vztah s rodiči? Najdete si vztah? 

A až budete mít tuhle jednu věc, ale opravdu jenom jednu, rozdělte ji na malinké zvladatelné kroky a na ty si dejte dostatek času. Třeba pokud bude hlavní změna práce, nejprve si uvědomte, co byste chtěl dělat a zase sněte. Nekoukejte jen na inzeráty, ale sněte, co byste chtěl dělat. Pak si udělejte seznam toho, co pro takovou práci potřebujete umět. Máte dost kvalifikace a vzdělání? Zkušeností? Jestli ne, je potřeba začít pracovat nejprve na tom. A tak dále. Když rozdělíte jakoukoliv věc na sérii menších a malých, je to hračka. Ale pokud člověk chce vyřešit nějakou obří věc najednou, ochromí ho ta nálož do té míry, že člověk nakonec neudělá nic. 

Takže váš úkol: SEN - 1 věc - malý krok v té jedné věci.


  • Markéta Čechová

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli se Vám stalo, že se díky Vám někdo zbavil závislosti, ale za nějakou dobu se k ní zase vrátil?
    Děkuji a přeji hezký den.

  • Host chatu

    Dobrý den Markéto, nejprve chci říct, že nepracuji vyloženě s nemocnými lidmi typu těžká závislost na drogách nebo alkoholu. Přestože ty principy, které člověk musí používat, jsou stejné ať jde o zbavení se cigaret nebo sladkostí, tenhle typ klientů nemám. Jak jsem odpovídal už výše, nebránil bych se spolupráci se závislým člověkem, který by byl rozhodnutý (sám, ne donucený) se léčit, ale chtěl bych s ním spolupracovat i s pomocí psychologa, abych si byl maximálně jistý, že ten člověk si například není nebezpečný.

Ale jinak co se týče míry úspěšnosti, tak ta záleží hlavně na tom, jestli se klientovi podaří změnit vnitřní vzorce a způsob, jakým se sebou člověk pracuje i v krizových situacích.

Někdy se lidé změní trvale, někdy je krize přehodí do starých kolejí, ale znají způsoby, jak z nich zase vyskočit. Měl jsem třeba klienta, který byl dlouholetý kuřák, několik let nekouřil, pak přišel rozvod a velký stres a začal znovu kouřit. Na několik měsíců. A teď už zase nekouří, takže ten příběh má happyend. :-)

Zpráva, kterou chci lidem předávat, je ta, že mají moc se měnit, že ji má úplně každý. A že když se to nepovede jednou, dvakrát, třikrát, je potřeba jen vytrvat. 

Moc hezký příklad je s učením se chodit. Víte, kolikrát se vám to nepovedlo, kolikrát jste spadla, než jste začala chodit? A pak kolikrát jste spadla, než jste začala běhat?

Vzdáváme se většinou předčasně, kdybychom se učili chodit s přístupem, který máme jako dospělí, tak se do dnes většina lidí plazí :-) Stačí vytrvat a pak je možné cokoliv.


Foto: archiv

Autor: - red -




Časopis Týden

Předplaťte si časopis Týden

V čísle 08/2024 najdete >




Týden

Sedmička

Interview

Instinkt

TV Barrandov

Kino Barrandov