Nejvíce vydělají uchazeči v USA. Nejlepší kandidáty mají v Turecku. A i v exotických zemích jako Mexiko či Maroko chtějí hlavně experty do výroby, obchodu a financí, říká headhunter David Petrů, který lovil lidi na pěti kontinentech a dodal tam firmám stovky zaměstnanců.
Nedostatek lidí na českém pracovním trhu řeší většina firem, mnohé z nich ale hledají posily i do svých zahraničních poboček a provozů. Už více než čtvrt století jim s tím pomáhá headhunter David Petrů, šéf společnosti HILL International. Za tu dobu obsadil stovky pozic napříč pěti kontinenty – od Evropy přes Severní a Latinskou Ameriku až po Asii a severní Afriku. Mají pracovní trhy tak vzdálených zemí něco společného? Ano, bez ohledu na geografii firmy zoufale shánějí stejné typy lidí. „Nejčastěji hledáme obchodní nebo finanční manažery a ředitele výrobních závodů. Velký zájem je o vedoucí personalisty,“ říká Petrů. Rozdíly mezi kontinenty nejsou ani tak v typech pozic, jako spíše v požadavcích firem na konkrétní posty a v podmínkách, za kterých nabírají.
Bohatá Amerika, rozmanitá Evropa, překvapivě elitní Turecko
Nejvíce si vydělají manažeři ve Spojených státech, kde je obrovský trh, a vysoké platy jsou standardem. V Evropě je naopak pracovní trh výrazně roztříštěný. „Rakousko má čtrnáct platů ročně, ve Velké Británii můžete dát výpověď během pár dní, zatímco ve Francii je propouštění extrémně složité,“ popisuje Petrů. Španělsko zase vyniká vysokým odstupným.
Přesto zůstává největším trhem pro české lovce hlav právě Evropa. Zajímavé je, že ani v rámci Evropské unie nepanují v jednotlivých státech stejné podmínky, a to ani v zemích vzájemně sousedících. „Třeba když Belgičané hledají lidi v Nizozemsku, raději si k tomu najmou nizozemského dodavatele. Ty rozdíly jsou pořád velké,“ dodává Petrů.
Vedle Evropy roste význam i exotičtějších destinací. V Mexiku, Maroku nebo Indonésii firmy poptávají především experty pro průmysl – typicky ve strojírenství nebo chemii. A stejně jako jinde i zde hrají klíčovou roli finance a obchod.
Překvapení přicházejí v lokalitách, o kterých míváme ve střední Evropě dosti zkreslené představy. „Třeba Turecko. Kdo by čekal „balkánský“ přístup, byl by překvapen, jak jsou zde kandidáti extrémně profesionální. Často mají špičkové vzdělání z britských nebo amerických univerzit, na které se jim skládá celá rodina. Práce si velmi váží, jsou precizní, na všechny schůzky chodí zásadně o pět minut dřív a perfektně připraveni po všech stránkách. A jsou drazí,“ popisuje Petrů.
Každá země je jiná. Spolehněte se na místní znalce
Přestože se může zdát, že globální nábor je dnes snadnější než kdy dřív, realita je podle něj jiná. Každý trh má svá specifika – od pracovního práva přes zvyklosti až po inzertní kanály. Proto firmy často sázejí na prostředníka. „Výhodné je, když může zaměstnavatel komunikovat s jediným člověkem. Nemusí řešit smlouvy podle místního práva ani hledat správné kontakty v každé zemi,“ vysvětluje Petrů. Klíčovou roli hraje síť lokálních partnerů: ta by měla pokrývat maximální počet zemí a vždy mít v oblasti, v níž hledá zaměstnance, svého člověka. „Mnoho agentur tvrdí, že pokrývají celou Evropu, ale reálně vše zajišťuje jediný člověk, který sedí na centrále třeba ve Švýcarsku. Pak nábor samozřejmě drhne,“ říká Petrů s tím, že vybudovat partnerskou síť trvá i desítky let.
Pro Západ jsme stále Východ. Mění se to pomalu
Globální nábor také naráží na specificky české limity. Firmy z postkomunistické Evropy se stále potýkají s určitou nedůvěrou. „V západní Evropě jsme pořád vnímaní jako Východ. Proto mohou být například korporátní manažeři ze zahraničních centrál skeptičtí k nabídce z Česka. I zde si je potřeba prošlapávat cestu dlouhá léta,“ přibližuje Petrů.
Přesto zájem o mezinárodní nábor roste. Firmy si uvědomují, že bez něj se v některých oborech neobejdou. V podstatě ve všech oborech se dnes boj o talenty nevede jen mezi firmami, ale i mezi zeměmi a kontinenty.
Ostatně, globalizovaný svět práce může přinést nečekané zakázky i přímo v tuzemsku. „Patrně nejkurióznější pozice, které jsem za svou kariéru obsazoval, nebyly někde na druhém konci planety, ale v České republice. Jednou to byl obchodní manažer s korejštinou, podruhé specialista na matematické modelování výbuchů,“ uzavírá Petrů.
