Necelé dva roky po skončení osmileté války Iráku s Íránem v srpnu 1988, která si vyžádala na milion obětí, se tehdejší irácký diktátor Saddám Husajn rozhodl pro další vojenské dobrodružství. Kvůli údajně svévolnému snižování ceny ropy Kuvajtem vpadl Irák před 35 lety, 2. srpna 1990, na území svého jižního souseda, vyhnal vládnoucí rod Sabahů, dosadil tam loutkovou vládu a Kuvajt připojil ke svému území jako svou 19. provincii. Irácká okupace Kuvajtu ale trvala jen sedm měsíců a vedla k jedné z největších vojenských konfrontací od druhé světové války. Během války v Perském zálivu v lednu a únoru 1991 byl Irák z Kuvajtu vytlačen, Saddám ale svržen nebyl. Odstranit se ho podařilo až během americko-britské invaze do Iráku v roce 2003.
Samotná agrese proběhla nebývale rychle. Ve dvě hodiny po půlnoci místního času 2. srpna 1990 vpadlo na 100.000 iráckých vojáků do Kuvajtu, za čtyři hodiny byla obsazena metropole Kuvajt a další den celá země. Irák do bojů kromě letadel a vrtulníků nasadil i čtyři elitní divize Republikánské gardy: dvě obrněné (Chammurapiho a Medinská), jednu pěší (Nabukadnesarova) a jednu mechanizovanou (Tavalkalna). Při invazi, kterou Irák odůvodnil "žádostí mladých kuvajtských revolucionářů", kteří údajně svrhli tamní vládu, zemřelo na 700 osob. Uprchnout se podařilo kuvajtské vládě emíra šajcha Džábira Ahmada Sabaha; zabit byl například jeho bratr šajch Fahd Ahmad Sabah.
Irák prohlásil Kuvajt za svou 19. provincii a do čela tamní vlády dosadil "přechodnou svobodnou vládu" pod vedením Saddámova zetě, plukovníka Alá Husajna Alího (ten byl v 2000 odsouzen za velezradu k trestu smrti, v 2001 mu byl trest změněn na doživotí). Z Kuvajtu uprchlo až 400.000 Kuvajťanů a několik tisíc občanů dalších států.
Rada bezpečnosti OSN přijala již v noci 2. srpna rezoluci č. 660, která Irák vyzývala k "okamžitému a bezpodmínečnému stažení" z Kuvajtu, a o čtyři dny později rezoluci č. 661 o sankcích proti Iráku, ve které zakázala všem členům OSN s agresorem obchodovat a poskytovat mu finanční pomoc či zbraně. To ovšem Bagdád nebral na vědomí. Invazi odsoudil celý svět včetně například Ligy arabských států, jen vedení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) ji přivítalo. Řada států - mezi nimi i SSSR a Čína - zavedla proti Iráku sankce.
Na poplach začal bít zejména tehdejší americký prezident George Bush. Požádal Saúdskou Arábii o povolení vyslat americké síly na ochranu tamních ropných polí. Král Fahd souhlasil, čímž začala operace Pouštní štít. Do ní se do ledna 1991, kdy začala samotná válka v Zálivu, zapojilo 690.000 spojeneckých vojáků z 28 zemí a její součástí byla i československá protichemická jednotka.
Po dalším vyhrocování situace a odmítnutí Iráku stáhnout se z Kuvajtu zahájili spojenci 17. ledna 1991 operaci Pouštní bouře, ve které byl Kuvajt do 28. února osvobozen. Ve válce zahynulo přes 145.000 osob. Kuvajtský emír se do vlasti vrátil 14. března 1991.
V dalších měsících se Kuvajt musel potýkat s hořícími ropnými studněmi, které zapálili iráčtí vojáci: celkem jich hořelo 732, dohašeny byly v listopadu 1991 (uvádělo se, že tehdy shořela předválečná produkce Kuvajtu a Iráku dohromady). V roce 1993 bylo dokončeno vytyčování společné hranice a o deset let později ukončila činnost Pozorovatelská mise OSN (UNIKOM), která 12 let střežila demilitarizované pásmo mezi Irákem a Kuvajtem.
V prosinci 2002 (krátce před invazí na jaře 2003) se Saddám za okupaci Kuvajťanům omluvil, o dva roky později udělalo totéž palestinské vedení. Diplomatické styky mezi Irákem a Kuvajtem byly navázány až v červnu 2004 a první návštěva kuvajtského premiéra v Iráku od invaze se uskutečnila až v lednu 2011.
Irák poté koncem června 2013 vyplatil Kuvajtu poslední reparace. Rada bezpečnosti OSN jednohlasně schválila rezoluci, která uznávala úplné vyrovnání Bagdádu s Kuvajtem. Celkově Kuvajtu prý Irák zaplatil na válečných reparacích 41,2 miliardy dolarů (asi 866,9 miliardy korun).
