Česká filharmonie (ČF) pod vedením hlavního hostujícího dirigenta Jakuba Hrůši v Rudolfinu nabídne ve světové premiéře skladbu Canto Pavla Zemka Nováka. Na třech koncertech 24. až 26. dubna dále zazní Koncert pro klavír a orchestr a moll Edvarda Griega a Vokální symfonie Vladimíra Sommera, kterou filharmonie uvede ve spolupráci s Pražským filharmonickým sborem, mezzosopranistkou Markétou Cukrovou a vypravěčem Martinem Myšičkou. Informoval o tom mluvčí ČF Luděk Březina.
"Při kompozici Canta jsem nemyslel na žádný zpívaný text," komentoval sedmašedesátiletý skladatel, pedagog a hobojista vznik nové kompozice. První impulz mu poskytl nový klášter klarisek v brněnských Soběšicích. "Jednou jsem šel odpoledne okolo a zaslechl chorál s neumělým kytarovým doprovodem, i ženský zpěv byl krásně neučesaný," podotkl Pavel Zemek Novák, jehož skladby se více než dvacet let téměř každoročně uvádějí na Mezinárodním festivalu současného umění s duchovním zaměřením Forfest Kroměříž.
Griegův Koncert pro klavír a orchestr a moll provede norský klavírista Leif Ove Andsnes, který v Praze s ČF vystoupí poprvé. "Byl jsem poměrně plachý a nejistý kluk z norského venkova," vzpomínal jeden z nejvyhledávanějších klavíristů současnosti Leif Ove Andsnes na své klavírní začátky. Ve svých patnácti letech se setkal s českým klavírním pedagogem Jiřím Hlinkou, který od sedmdesátých let působil v Norsku a u něhož Andsnes později studoval na konzervatoři v Bergenu.
"Hlinka byl vášnivý člověk, pro kterého byla hudba otázkou života a smrti. Otevřel mi mnoho cest – z každé hodiny jsem odcházel s obrovskou motivací posouvat se dál a při hraní jsem se cítil stále jistější," uvedl Andsnes i v souvislosti s nácvikem Griegova klavírního koncertu, který poprvé nastudoval právě pod Hlinkovým vedením.
Griegův klavírní koncert má v historii ČF své pevné místo – orchestr jej provedl už více než čtyřicetkrát. Poprvé ho nastudoval Hanuš Trneček v roce 1902 a zazněl také při obou návštěvách Edvarda Griega v Praze, v letech 1903 a 1906.
Vokální symfonie patří k nejzásadnějším dílům Vladimíra Sommera a představuje jeden z vrcholů české poválečné hudby. Dílo se pohybuje na pomezí symfonie, kantáty a oratoria a vyznačuje se dramatickým tahem, ostrými kontrasty i mimořádnou zvukovou imaginací. Sommer dokončil Vokální symfonii v roce 1958, její uvedení se však z různých důvodů zpozdilo. Světová premiéra zazněla až 12. února 1963 v podání Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK pod taktovkou Václava Neumanna. ČF dílo poprvé uvedla v roce 1964 na Pražském jaru s Karlem Ančerlem a od té doby skladbu nastudovala ještě dvakrát – v roce 1992 opět s Václavem Neumannem a v roce 2003 s Ondřejem Kukalem.
