Po dva měsíce, co federální agenti provádějí v Minneapolis razie proti imigrantům, se Ana, Carlos a jejich syn Luis zamykají doma. Cítí se uvězněni. Žaluzie v domě této mexické rodiny zůstávají celý den zatažené a dveře jistí kovová tyč, aby se nedaly vypáčit.
Ve městě, kde federální agenti tento měsíc zastřelili dva americké občany, žijí už přes deset let. Druhé funkční období prezidenta Donalda Trumpa proměnilo jejich americký sen v noční můru, píše agentura AFP.
"Je nelidské takhle žít, jako vězeň ve vlastním domě," řekla matka rodiny, přičemž agentura u ní použila místo skutečného jména pseudonym Ana a ke stejnému kroku se uchýlila i v případě Anina muže a syna. Sedmačtyřicetiletá žena má čtyři děti. Luis teď zůstává s ní doma, protože se narodil v Mexiku.
Ostatní tři děti už jsou rodilí Američané, ale pokaždé, když opouštějí dům, má o ně strach. "Bojím se, že i když jsou (američtí) občané, nebudou respektováni a že je mohou odvést kvůli barvě jejich kůže," řekla třesoucím se hlasem.
Podívat se tak do fast foodu na konci ulice, sní chlapec
Děti vědí, že musí poslat zprávu, než přijdou domů, jinak se jim dveře po zaklepání neotevřou. Patnáctiletý Luis touží chodit ven stejně jako jeho bratři a sestra. Sní o tom, že jednou bude chodit do fast foodu "hned na konci ulice - až se situace zlepší". "Teď je to blízko a zároveň tak daleko."
Jakmile skončí jeho online výuka, Luis se ponoří do hraní střílečky nazvané "Half Life", často s ní tráví i pět hodin denně. "Je to jediná věc, díky které zapomenu na to, co se děje," zamumlal.
Jeho otec Carlos kvůli současné situaci rodiny zuří. Živí se instalací žulových desek určených například pro kuchyňské linky a za žádosti o víza pro svou rodinu zaplatil téměř 11 000 dolarů (přes 225 000 korun) na právních poplatcích. Celý proces se ale táhne už téměř tři roky.
Absurdní situace
On i Ana mají pracovní povolení. Ale ozbrojení maskovaní agenti, které Trumpova administrativa vyslala do města, se o tento dokument nezajímají. Před zatčením nebo deportací už nechrání. "Dají vám pracovní povolení, ale to vám neumožňuje legálně zůstat v této zemi. Jak je to možné?" ptá se Carlos.
"Když jsme si uvědomili, že Trump odstranil ochranu (týkající se pracovního povolení) před deportací, měli jsme pocit, jako by nás podvedl," dodal třiačtyřicetiletý muž. "Nemyslím, že si to zasloužíme. Neudělali jsme nic špatného. Nejsme zločinci."
V době militarizovaných razií, ke kterým se uchylují dvě federální agentury prosazující Trumpovu tvrdou politiku - konkrétně Úřad pro imigraci a cla (ICE) a Úřad celní a hraniční ochrany (CBP) - panuje mezi lidmi strach ze špatného zacházení. V hlavních baštách demokratů - Minneapolis, Los Angeles a Chicagu - maskovaní agenti zintenzivnili razie v ulicích, při nichž se zaměřují na pracující lidi.
Dřív to bylo jiné, strach neměli
Podle Carlose byla situace během Trumpova prvního funkčního období jiná a neměl pocit, že by se musel schovávat, protože operace byly cílenější. Během prvního funkčního období současného šéfa Bílého domu byli deportováni dva lidé, které znal. "Jeden byl zapletený do obchodu s drogami, druhý bil svou ženu," podotkl Carlos.
Zatímco operace v Minneapolis pokračuje, vyvstávají otázky, kolik nevinných lidí bývá při raziích zadrženo. V Los Angeles, během nárůstu podobných operací loni v létě, statistiky ukázaly, že více než polovina imigrantů zadržených při raziích neměla žádný trestní záznam.
Sny dětí proti snům o návratu do Mexika
Carlos a Ana, která pracuje částečně jako kuchařka nebo pokladní, obvykle měsíčně vydělávali 6000 dolarů. Od prosince však nemají žádný příjem. Aby mohli zaplatit lednové nájemné ve výši 2200 dolarů, půjčili si od přítele 1500 dolarů.
Jak si poradí další měsíc, netuší. Modlí se za to, aby federální agenty lovící imigranty ve státě Minnesota poslali někam jinam. "Co když to nikdy neskončí?" přemýšlí zároveň Carlos. "Prezident má před sebou ještě tři roky, tři roky jsou dlouhá doba." Ana mezitím přiznává, že si někdy představuje návrat do Mexika. "Jediné, co mě tady drží, jsou sny mých dětí."
