Izraelské ministerstvo zahraničí odsoudilo plány Kanady ohledně uznání Státu Palestina. S kritikou se připojil také americký prezident Donald Trump, který prohlásil, že kvůli plánu uznat Palestinu bude těžké uzavřít s Kanadou obchodní dohodu.
Carney totiž ve středu oznámil, že jeho země má v úmyslu uznání Palestiny prohlásit na zářijovém Valném shromáždění OSN - za předpokladu, že palestinská samospráva splní určité podmínky.
Jak to ale ve skutečnosti je s uznáváním palestinského státu? Podle údajů palestinského ministerstva zahraničí palestinský stát uznává 148 členských zemí OSN (z celkem 193 států) a Vatikán, tedy zhruba tři čtvrtiny států světa. Stejný počet udává také například katarská televize Al-Džazíra, údaj ale je někdy zpochybňován. Na seznamech je totiž například i Česká republika, která přitom Palestinský stát stejně jako většina zemí západní Evropy a Spojené státy neuznává.
Česko se v seznamu „uznávajících“ zemí ocitá i přesto, že "nezávislý palestinský stát" uznalo v listopadu 1988 bývalé Československo. Podle českého ministerstva zahraničí ovšem "k uznání palestinského státu ze strany ČR nedošlo".
Jak je to s Palestinou?
Seznam zemí uznávajících Palestinu se rozrostl loni na jaře o několik karibských států (Trinidad a Tobago, Bahamy, Jamajka či Barbados) a v květnu také o Irsko, Norsko a Španělsko, krátce poté následovaly Slovinsko a Arménie. První zemí Evropské unie, která palestinský stát uznala, se stalo v říjnu 2014 Švédsko, kde žije početná palestinská komunita.
Palestinský stát nyní neuznávají Spojené státy, Kanada, většina západní Evropy, Austrálie, Japonsko nebo Jižní Korea. V poslední době však v souvislosti s událostmi v Pásmu Gazy několik zemí Západu nebo Kanada oznámily, že by jej mohly v budoucnu uznat.
Minulý týden francouzský prezident Emmanuel Macron oznámil, že jeho země uzná existenci Státu Palestina, měla by tak učinit v září na zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku. Tento týden se pro uznání Palestiny vyslovily s podmínkami také Británie a Kanada.
Britský premiér Keir Starmer řekl, že pokud izraelská vláda nepřijme zásadní kroky k ukončení otřesné situace v Pásmu Gazy, uzavření příměří a dosažení trvalého míru, uzná Británie v září existenci Státu Palestina. Současně zdůraznil, že vzkaz teroristům z Hamásu se nezměnil. Palestinské hnutí podle něj musí ihned propustit všechny rukojmí, souhlasit s dohodou o příměří, odzbrojit a akceptovat, že se nebude podílet na budoucí vládě v Gaze.
Kanadský premiér Mark Carney budoucí uznání podmínil závazkem palestinské samosprávy k reformám, včetně zásadních změn její vlády a uspořádání parlamentních voleb v roce 2026, na nichž se nebude smět podílet teroristické hnutí Hamás. Další podmínkou je demilitarizace palestinského státu. Palestinská samospráva spravuje Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy ovládá teroristické hnutí Hamás.
České „zamini“ uznání Palestiny popírá
Na stránkách českého ministerstva zahraničí se píše: "Uznání vyhlášení palestinského státu (v roce 1988 – pozn. redakce) byl politický akt poplatný tehdejší politice a uspořádání mezinárodních vztahů. Palestinský stát nesplňoval podmínky státnosti podle mezinárodního práva, čehož si byla československá vláda plně vědoma."
Mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake loni řekl, že "Česko dlouhodobě podporuje naplnění palestinských státotvorných ambicí v rámci dvoustátního řešení. Tato pozice je i v souladu s naším postojem k dění v Izraeli a Gaze po krvavých teroristických útocích Hamásu ze 7. října loňského roku (2023)."
Valné shromáždění OSN přijalo 29. listopadu 1947 rezoluci číslo 181 o rozdělení Palestiny, která byla tehdy mandátním územím Společnosti národů pod správou Británie. Měly vzniknout dva státy, židovský a arabský, a Jeruzalém měl být pod mezinárodní správou. Arabské země rezoluci odmítly, a tak v roce 1948 vznikl jen Izrael, zatímco Palestinci na svůj stát stále čekají. Následně se mezi Izraelem a arabskými státy rozhořelo pět velkých válek a řada menších konfliktů, které zásadním způsobem ovlivnily dění prakticky v celém světě.
S uznáváním Palestiny začal terorista Arafat
Několik měsíců po začátku první intifády (palestinského povstání proti izraelské okupaci) vyhlásil vůdce Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat v Alžíru 15. listopadu 1988 "založení palestinského státu" s hlavním městem Jeruzalémem. O několik minut později Alžírsko oficiálně uznalo "nezávislý palestinský stát". O týden později stejný krok učinilo na 40 zemí včetně Číny, Indie, Turecka, většiny arabských a afrických zemí a zemí sovětského bloku včetně Československa.
OOP tímto aktem v roce 1988 také mimo jiné uznala existenci Izraele i zásady několika rezolucí OSN, což umožnilo svolat mezinárodní konferenci o Blízkém východu a následně uzavřít několik izraelsko-palestinských dohod.
Po hlasování ve Valném shromáždění OSN 29. listopadu 2012 byl status Palestiny povýšen na nečlenský pozorovatelský stát (stejně jako Vatikán). Pro hlasovalo 138 zemí, proti bylo devět států včetně ČR (jediná členská země Evropské unie), USA či Kanady, 41 států se zdrželo hlasování. Palestincům to umožnilo účastnit se debat ve Valném shromáždění a vstoupit do některých mezinárodních institucí, včetně Mezinárodního trestního soudu (ICC). Prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás pak 3. ledna 2013 podepsal dekrety, kterými změnil název palestinské autonomie na izraelském území na "Palestinský stát".
Kdyby Palestinu uznalo OSN, byla by 194. státem světa
Palestina usiluje o plné členství v OSN, aby se ale mohla stát 194. členem OSN, musela by návrh na přijetí nejprve schválit Rada bezpečnosti. Loni v dubnu takový návrh získal podporu 12 z 15 členů tohoto orgánu. Spojené státy jako jeden z pěti stálých členů s právem veta jej ovšem odmítly, Británie a Švýcarsko se zdržely.
Podle USA by nezávislý palestinský stát měl být ustaven přímými jednáními mezi Izraelem a palestinskou samosprávou, nikoliv prostřednictvím OSN. Výsledek přivítal Izrael, zatímco palestinská samospráva se sídlem na Izraelem okupovaném Západním břehu Jordánu jej odsoudila.
