Jan Drozd: Teď už mi v muzeu chybí jen loď

Majitel Muzea motorismu miluje období první republiky, lidskou dovednost, zručnost a genialitu. „Všechna vystavená auta a motocykly se vyráběly ručně, na všem jsou otisky rukou lidí, kteří na tom pracovali, je tam zkrátka cítit ta duše a člověk,“ líčí hrdě svou expozici.

Jaká je historie Muzea motorismu?

Objekt vyrostl původně jako vodárna v roce 1878. V roce 1931–1933 byl přestavěn na vodní elektrárnu, která sloužila svému účelu až do 60. let minulého století, než byla vybudována a zprovozněna elektrárna nová, v přehradní hrázi. V roce 2005 jsem objekt koupil a o tři roky později, po rozsáhlé rekonstrukci, otevřel pro veřejnost vnitřní část muzea bez sklepů a dvora. I fasáda byla jen ze dvou stran, zbytek se pak dodělával za provozu. Musel jsem potom dokoupit i vedlejší pozemek, kde vzniklo muzeum hraček.

Všechny exponáty patří do první republiky, z reproduktorů se line tehdejší swingová hudba. Jste celoživotní fanoušek tohoto období, nebo přišel nějaký podnět, který vás k této době připoutal?

Jako staromilec jsem tou dobou úplně nemocný. Když se podíváte na ty exponáty, ať auta, či motocykly, všechno se dělalo ručně, na všem jsou otisky rukou lidí, kteří na tom pracovali, je tam cítit duše a člověčenství. Dnes je všechno montováno automaty, z lisu vám vypadne kus plastu… Nemá to žádnou duši, není na tom nic z člověka.

Jste vlastníkem všech exponátů, či jsou některé dlouhodobě zapůjčené a hledáte aktivně další, ať v pojízdném, nebo nepojízdném stavu, abyste je zachránil, případně uvedl do provozu a vystavil?

Exponáty jsou všechny moje. Nemohu si dovolit mít nějaké skvosty zapůjčené, protože bych nesl zodpovědnost, kdyby je nějaký návštěvník poničil. Několikrát mi lidé nabízeli zapůjčení svých vozů, ale musel jsem je z uvedených důvodů s díky odmítnout.

Některé exponáty jsou i sto let staré, mnohé stále funkční a je na ně hezký pohled. Mají některé z nich zajímavý příběh?

No jasně. Teď mám na dvoře, tedy ještě ne vystavenou v expozici, krásnou Tatru 72, o kterou jsem celých pětadvacet let bojoval v Rakousku. Je to ojedinělý exponát, nemají ho ani v muzeu v Kopřivnici. Bojovala za války i na frontě v Rusku. To je můj „top“ exponát. Pak mám ve sbírce automobil Laurin a Klement, který hrál v seriálu Chalupáři a ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Je to klenot, protože se dochovalo jen pět kusů.

Je počet exemplářů konečný, nebo sbírku stále rozšiřujete?

Taková expozice nikdy nekončí, ta se dává dohromady pořád. Pokud na něco zajímavého narazím, koupím to a dám do muzea. Nedávno jsem pořídil od známého starou ceduli, kterou měl jeho dědeček nad svou tehdejší autodílnou, protože měl zastoupení firmy Bosch. V muzeu máme také největší sbírku předválečných plechovek od olejů a největší sbírku heverů v Česku. Jinak na ploše o rozloze 1500 metrů čtverečních je k vidění padesát předválečných automobilů, desítky motocyklů, bicyklů, stabilních motorů. Dále tu jsou traktory, parní stroje, motory pro pohony mlýnů, benzinové pumpy, smaltované reklamní tabule, kočárky, šlapací autíčka, dětské hračky a další stovky exponátů týkajících se motorismu, a to do roku výroby 1950. Dobovou atmosféru doplňují figuríny oblečené ve stylu třicátých let. K vidění je také sbírka dobových prospektů, řidičských průkazů a desítky dalších tiskovin, jež se týkají motorismu.

Kde jste přišel ke všem těm dobovým reklamním cedulím a benzinovým čerpadlům?

Už mi vše přerostlo přes hlavu. Na jednu stranu je to dobře, na druhou stranu z toho vznikne takovéto muzeum a jsem neustále bez peněz. Když nějaký vzácný kousek objevím, musím ho mít, a tak oběhám známé a příbuzné a peníze si na to půjčím. Pak zase řeším, co ze sbírky pustit a co prodat, abych měl peníze na splacení půjček. A tak se můj život vlastně točí jenom kolem dluhů a splácení. Když jsem měl prosperující firmu, celkem to šlo, ale nyní je ze mě důchodce, takže si toho tolik dovolit nemohu. Teď mi jeden člověk nabízí ke koupi starý parní válec, ale myslím, že to bude hodně drahé a já na to nedosáhnu.

Oslovují vás filmaři s prosbou o zapůjčení vozu, a pokud ano, máte podmínku, že ho musíte řídit vy?

Ano, několikrát mě štáby oslovily, ale zatím jsme se nikdy nedomluvili. Není to tak jednoduché. Nejdříve bych musel auto dostat z muzea ven a poté je také oživit, protože tam celé roky stojí na místě. Když Angličané točili v Česku film Anthropoid, chtěli půjčit Pragu 150, ale upozornil jsem je, že by to nesouhlasilo s letopočty. Nějaký hnidopich by to pak mohl filmu vyčíst jako historickou nepřesnost. Chvilku jsme se dohadovali, ale potom uznali, že mám pravdu.

Vystavené exponáty musejí mít velkou cenu. Stalo se, že vám někdo nabízel za nějaký exemplář opravdu velkou částku?

Ano, stalo se to několikrát. Nabízeli mi takové ceny, že jsem věděl, že už mi nikdo nikdy tolik peněz nedá, a kdybych chtěl exponát normálně prodat přes inzerát, dostanu sotva polovinu. Pak jsem si to ale v hlavě srovnal a říkal si, že to je v mé sbírce takový skvost, že by mi prodej sice pomohl, ale já bych stejně zase koupil něco jiného, tak proč bych to vlastně prodával? Peníze nejsou všechno a tohle je srdcovka, takže i přes velké lákadlo jsem odolal a neprodal.

Vlastníte rovněž staré traktory, parní stroje a motory pro pohony mlýnů. To je jen jako „bokovka“, nebo opět srdeční záležitost?

Opět srdeční záležitost. Všechno patří k sobě, je to součást motorismu.

Mezi rarity vaší sbírky patří i desetitunový parní stroj z roku 1903. Ten jste získal jak?

Objevil jsem ho ve vyhořelé pile v Krkonoších. Jel jsem se na něj podívat a týden z toho nespal. Pak jsem se dohodl s majitelem, který mi ho nechal za cenu šrotu. Byl rezavý, nepohyblivý a problémem bylo ho rozebrat a dostat do Znojma. Tři dny mi trvalo jenom rozebírání a poté další tři roky stál u mě ve firmě, než jsem pro něj nachystal prostor a vše potřebné. Chtěl jsem ho tady mít jen jako dekoraci, ale podařilo se mi neuvěřitelné a stroj spolu s kolegy opravil tak, že je již plně funkční.

U kasy máte nápis „děti, hlídejte si své rodiče (a naopak)“. Mají z vaší expozice větší radost dospělí, i když ani oni již na silnicích vystavované kusy nemohli zažít?

Určitě dospělí, protože ti ocení práci, jedinečnost a historickou cenu. Děti tyto atributy ještě nevnímají.

Dělá vám větší radost fakt, že všechny nebo většinu exponátů vlastníte, a tudíž máte výjimečnou sbírku, nebo že jste je zachránil například od sešrotování pro další generace lidí, jejichž současné auto už třeba ani nemá řadicí páku?

Především mám radost, že jsem to zachránil před cestou do kovošrotu. A také mě samozřejmě těší, že mám největší sbírku třeba plechových cedulí. Je povzbuzující, když nám lidé píšou, že je to nejhezčí motoristické muzeum, které navštívili. Neusínám ale na vavřínech a dále sháním nové věci.

Stará lokomotiva a letoun MiG-15 před vchodem jsou na přilákání návštěvníků, či se zkrátka do muzea nevešly?

Nevešly. Já jsem samozřejmě sháněl jak lokomotivu, tak letadlo, konkrétně letoun Let L-200 Morava, ale přestože jsem ho měl už napůl slíbený, utekl mi mezi prsty. Takže potom jsem od známého koupil onen vystavený MiG-15, který má také svoji historii. V Československu se jich vyrobilo celkem šest set a toto je jeden z nich. Protože mám Muzeum motorismu, chtěl jsem vedle aut, motocyklů a parních strojů mít i letoun a lokomotivu, neboť také mají motor. Už mi chybí jen loď.

JAN DROZD

Majitel Muzea motorismu ve Znojmě.

V roce 2005 zakoupil objekt staré elektrárny.

V roce 2008 v něm otevřel muzeum pro veřejnost.

Vlastní stovku veteránů a největší sbírku předválečných plechovek od olejů v Česku.

Muzeum motorismu ve Znojmě

Je soukromé muzeum zaměřené především na československou produkci od počátků motorismu až do roku 1950. Budova je situována v malebném údolí řeky Dyje, pod znojemským hradem a blízko přehrady.

Na ploše přes 1500 m² je vystaveno téměř 5000 exponátů, které vytvářejí autentickou atmosféru předválečného motorismu. Mezi hlavní lákadla patří desítky předválečných automobilů včetně unikátních československých modelů, motocykly, bicykly, parní stroje (například 117 let starý desetitunový parní stroj z pily) a motory pro pohony mlýnů.

Dalšími zajímavostmi jsou benzinové pumpy, smaltované reklamní tabule, kočárky, šlapací autíčka, dětské hračky, řidičské průkazy, prospekty a tiskoviny související s motorismem. Specialitou je největší sbírka heverů v Česku a možná i v Evropě.

Muzeum je rodinně přátelské – děti se tu nebudou díky interaktivním prvkům a hračkám nudit.