Jan Tkáč: Mí draci udělají z Beskyd naprostý unikát

Založil úspěšné technologické firmy, sílu ale vždycky čerpal z přírody a jako moravskoslezský patriot se vydával na túry do Beskyd. To, co v nich viděl, ho vrátilo k dětskému snu psát knihy. Svou sérii pojmenoval Kroniky beskydských draků. Nedávno nejen dětské čtenáře nadchl jejich dalším příběhem, který už tradičně provázal rovněž s bonusy dostupnými prostřednictvím QR kódů nebo naučnými stezkami v horách na pomezí České republiky, Slovenska a Polska. „Těmi příběhy chci dostat děti i dospělé do lesa a do Beskyd, chci, aby si je prošli. Zvláště náš nejvýchodnější cíp kolem Jablunkova je specifický, věci tam fungují jinak, a určitě stojí za návštěvu,“ říká spisovatel a podnikatel, který vytvořil specifický svět beskydských bytostí, pro jehož zviditelnění založil rovněž malé nakladatelství.

Jak začala vaše cesta ke psaní?

Tím, že jsem vzal batůžek na záda a vyrazil do Beskyd. V postcovidové době, někdy před třemi lety, jsem začal chodit na hory. Jsem ajťák, vždycky mi ale bylo dobře v přírodě a donedávna jsem víkendy trávil rodinně, různým popojížděním po výletech. Teď už jsou ale děti velké a to mi dalo prostor pro vlastní koníček. A při těch svých výšlapech po horách jsem začal vídat různé zajímavé věci. Zahlédl jsem kůru nebo kameny, které vypadaly jako nějaká bytost nebo její tvář. Raději jsem si je vyfotil, abych si byl jistý, že se mi to jen nezdálo. Ukázalo se, že moje rodina a přátelé na těch fotkách ty tvory také viděli. A když jsem si k fotkám domyslel příběhy, vznikl svět beskydských bytostí. První série čtyř nebo pěti takovýchto fotek posbírala na Facebooku v jedné turistické skupině stovky lajků. Pak už to šlo samospádem. Ukázalo se, že jsou i další lidé, kteří mi začali posílat svoje související fotky. A tehdy se objevila jedna, na kterou jsem se koukl a řekl si, že tohle musí být drak se zapnutým maskováním.

Tak vznikla patrně nejdůležitější skupina světa beskydských bytostí, jablunkovští draci v čele s malým Ilíkem, hrdinou prvního dílu Kronik beskydských draků.

Rozhodnutí napsat o beskydských bytostech větší příběh přišlo velice rychle, během pár měsíců. Napadlo mě, že hlavním hrdinou bude mladý drak, který žije se svým rodem v utajené osadě. Ztratí se ale v Beskydech a při hledání cesty zpátky potkává různé beskydské bytosti. Když jsem to všechno vymýšlel, přidal jsem námět o zlu, které se vrací do Beskyd, a došlo mi, že jedna knížka nebude stačit. Mám za sebou dva díly a plánuji, že nakonec bude mít série čtyři knihy. Díky zásobě beskydských bytostí tvořím tak, že si nějaké vyberu a postupně k nim vytvářím děj. Vlastně to trochu připomíná detektivní pátrání. Píšu často na přeskáčku, skládám k sobě jednotlivé střípky důležitých scén a vymýšlím, jak to všechno propojit.

Víte už tedy, jak celý ten dračí příběh dopadne?

Ano, ale nevím, co všechno se v něm ještě před koncem stane. Hlavní body zápletky jsou vymyšlené. Do třetího dílu, který teď začínám psát, mám od začátku připravené určité scény a nemohu se dočkat toho, až je napíšu. Jsou totiž různé druhy spisovatelů. Typ zahradník píše lineárně a postupně všechno vymýšlí při psaní. Já jsem spíš typ architekt, my máme příběhy promyšlené hodně dopředu a jen domýšlíme slepá místa. Psaní je pro mě opravdu velký zážitek a někdy se dostávám až do role čtenáře, kdy jsem sám napnutý, jak vlastně mí hrdinové tu situaci dokážou vyřešit.

Je pravda, že jste ještě předtím, než jste začal Kroniky beskydských draků psát, šel na kurz toho, jak vlastně knihu napsat?

Je to tak. Ještě předtím jsem na zkoušku napsal tři kapitoly a otestoval je na vlastních dětech. Těch mám doma dost – dva starší syny a dvojčata syna a dceru. Když jsem prošel u nich, napadlo mě, že psát knihu bez znalostí není ten nejlepší nápad. Jako dítě jsem sice četl stovky knih ročně, ale pak mě na třicet let pohltily informační technologie. A tak jsem si řekl, že musím absolvovat alespoň nějaký kurz, abych se vyhnul základním chybám. Vybral jsem kurz, který sliboval, že díky němu za tři měsíce napíšete knihu. Byl vedený tak trochu jako taková kuchařka pro začátečníky. Hodně mi pomohl a nakonec jsem první verzi knihy měl opravdu za tři měsíce. To se podařilo hlavně díky tomu, že dětské knihy nebývají tak rozsáhlé. Jsem opravdu rád, že jsem první díl Kronik beskydských draků stihl napsal ještě před příchodem ChatGPT a že mě nikdo nemůže obviňovat, že při jeho vytváření sehrála roli umělá inteligence. To se teď může stát komukoli, kdo začíná se psaním.

Píšete fantasy. Četl jste ho i jako dítě? Třeba Pána prstenů? Nebo jste si k tomuto žánru našel cestu až postupně?

Vyrůstal jsem v osmdesátých letech, tehdy byla dostupná spíše dobrodružná literatura a science fiction. Pán prstenů ke mně přišel později. A teď jsem takový čtenářský jedlík, který neopovrhne žádným literárním stylem. Když se mi narodila dcera, začal jsem hodně číst knížky, které napsaly ženy, abych lépe navnímal rozdíly v mužském a ženském myšlení. Avšak nejvíc hledám knížky, jež mají vnitřní přesah a zarezonují ve mně. Nejspokojenější jsem, když najdu knihu, která mi dokáže předat něco mezi řádky.

Vaše knihy kolem sebe vytvářejí vlastní svět. Na konci téměř každé vaší kapitoly je QR kód, který k přečteným řádkům nabízí další bonus. Vydal jste třeba také související omalovánky a hlavně do Beskyd se lze vydat rovněž na výpravy po stopách jablunkovských draků… Jak tohle všechno funguje dohromady?

Mé starší děti zažily dětství ještě v době, kdy neexistovaly smartphony. Mobily už byly, ale ještě ne chytré. Dvojčata už ale vyrůstala v dobách Netflixu a smartphonů, staly se z nich digitální děti a jsou jiné. Dnešní děti je stále těžší dostat do přírody a k jakékoli jiné aktivitě. Mobil a zábava na něm je příliš silnou konkurencí. Když se vám ale podaří i tyhle děti zaujmout a ony přestanou – s odpuštěním – do těch mobilů čumět, stávají se z nich klasické děti, které mají rády zábavu, běhají po lese a vymýšlejí spoustu lumpáren. Při psaní knížky jsem si řekl, že by měly čtenáře nejenom pobavit, ale také by je měly dokázat vylákat do Beskyd a rodičům usnadnit výpravu na výlet.

Co návštěvníky, kteří budou chtít v Beskydech po stopách vašich draků, čeká?

Ve spolupráci s Moravskoslezským krajem nedávno vznikly dvě související stezky s úkoly a virtuálními keškami. Chci, aby se moje knihy propojily s fyzickým světem. Dobře funguje to, že jsem jejich děj situoval do současnosti. Když děti vyrazí do Beskyd a jsou správně naočkované příběhem, uvidí draka nebo nějakou bytost za každým stromem. To byl jeden z mých cílů, pomoci rodičům s tím, aby jejich děti mohly smysluplně trávit svůj volný čas a nemuseli je neustále něčím uplácet. Knížka a vytvořené trasy dávají příležitost někam vyrazit a zažít opravdové rodinné dobrodružství mimo digitální technologie. To platí i pro rodiče. Vezměme si, kolik času trávíme na mobilech my dospělí. Když ale stoupáte s turistickými hůlkami v ruce na nějaký kopec, telefon necháte v kapse. A to je ideální stav k tomu, aby si rodina odnesla z lesa nějakou společnou vzpomínku.

Jak zásadní roli pro vás hrají ilustrace vašich knih, které, myslím, vaše příběhy úplně ideálně dotvářejí?

Najít pro Kroniky beskydských draků vhodnou ilustrátorku představovalo další detektivní pátrání. Ina Kreisingerová neměla s knižními ilustracemi žádné zkušenosti, ale líbil se mi její styl. A ten jsme ještě trochu posunuli. Pro sérii kronik tak vytvořila něco jedinečného. Jsme zvyklí hodně spolupracovat. Společně tvoříme představu, jak by se dala která kapitola obrázkem vystihnout. Ina věnuje té práci obrovské úsilí. U druhého dílu jsem dostal finální verzi posledního obrázku v jednu hodinu ráno a ten den se posílala knížka do tiskárny. Jsme autorské duo – pro děti jsou ilustrace stejně důležité jako text.

Jak si teď užíváte to, že jste se stal součástí spisovatelské komunity?

Moc. Nejenom spisovatelé jsou opravdu prima lidé, to samé mohu říct také o všech těch, kteří se točí kolem vydávání knih. A dostat se po 25 letech života mezi ajťáky do spisovatelské komunity bylo fajn. Protože psaním se u nás prakticky nejde uživit, je to spíš hobby, kdy trávíte volný čas psaním. A tak u nás píšou všichni možní lidé, třeba zdravotní sestřičky nebo atomoví fyzici. Zajímavé je, že tak jako neodhadnete charakter podle vzhledu člověka, neodhadnete ani to, co vlastně píše. Třeba do lidí, kteří píšou horory, byste to vůbec neřekli. Vypadají tak mile, a když jim nakouknete přes rameno, zjistíte, že zrovna píšou kapitolu, kdy někdo někomu řeže ruce.

Teď jste to vlastně naťukl. Založil jste vlastní nakladatelství, v němž Kroniky beskydských draků vydáváte. Jsou velmi pěkně vypravené, jejich výroba musí stát poměrně hodně peněz. Je to celé možné díky tomu, že se živíte informačními technologiemi a psaní a vydávání knih můžete případně dotovat?

Vlastně máte pravdu. Když bychom spočítali množství času, které tomu věnuji, asi bychom neskončili v plusu. Naštěstí knih prodáváme opravdu hodně, a tak nakladatelství v plusu je a jde o úspěšný projekt. Rozhodl jsem se jít touto alternativní cestou, protože knižní byznys je v České republice nastavený tak, že skutečnou marketingovou podporu dostávají až ti autoři, kteří se prosadí a o něž je zájem. Své mininakladatelství jsem založil proto, abych ty knihy mohl zrealizovat, vydat kvalitně a podle svých představ. Proto, abych neměl svázané ruce u propagace. Měl jsem výhodu v tom, že působím jako mentor pro start-upy, takže vím, jak se budují malé firmy. Díky tomu jsem vlastní nakladatelství zvládl založit, ale i tak to bylo hodně práce.

Plánujete vydávat i další autory, nebo nakladatelství zůstane unikátní jen pro jablunkovské draky a pro vaše vlastní knihy?

Do světa beskydských bytostí bych rád pustil také další autory, takže pokud někdo další bude chtít v rámci tohoto světa tvořit hezké příběhy, tak mu knížku vydáme. Jsem otevřený, celou svou kariéru se učím s lidmi spolupracovat a nežárlit na práci ostatních. Svět draků je přístupný jiným autorům.

A co svět draků ještě čeká? Protože vaše příběhy o jablunkovských dracích a dalších beskydských bytostech by mohly velmi dobře fungovat i v jiných zemích, v překladech. Umím si představit také film, který by podle vašich kronik vznikl. Přemýšlíte o tom vy sám?

Ve světě start-upů se postupuje takzvaným škálováním, vím tedy, že některé věci se nesmějí uspěchat. Bylo důležité vydat první díl a zjistit ohlasy čtenářů. Chtěl jsem, aby první kroniky bavily hlavně kluky – dostat je ke čtenářství je obtížnější než u holek. Pro ty jsem vymyslel druhý díl, kroniku Ilíkovy starší sestry Áji, jež už věci více prožívá, je citlivější. V třetím díle, který teď začínám dávat dohromady a který vyjde příští rok, se budou obě kroniky Ilíka a Áji prolínat. A ve čtvrtém díle pak dostane prostor také Radegastova legie, jež má na starosti ochranu Beskyd. Nemohu se dočkat, až zase začnu její členy povolávat do boje. Pokračovat ale budeme rozhodně dál. Rád bych vydal kroniky také v Polsku a na Slovensku, kterými Beskydy rovněž procházejí. Postupně bych tak chtěl možnosti a fyzický svět beskydských draků v Beskydech rozšířit. O trasách už jsme mluvili a už se ozývají další zájemci, kteří se začínají na ten svět svým malým podnikáním napojovat. Mám z toho radost. Jsem patriot a je to příležitost udělat z Beskyd něco unikátního. Může tam vzniknout něco, za čím opravdu budou lidé jezdit. Letos v létě už vlastně přijeli.

JAN TKÁČ

Narodil se v roce 1973 v Ostravě.

Vystudoval Vysokou školu báňskou.

Spisovatel, autor Kronik beskydských draků a světa beskydských bytostí, rovněž ale odborník na informační technologie a zakladatel několika úspěšných společností.

První Kroniku beskydských draků s podtitulem Nečekané dobrodružství draka Ilíka vydal v roce 2024, druhý díl Tajemství ztracené kroniky vyšel letos, následovat mají další dvě pokračování.

Je rovněž zakladatelem nakladatelství Tajemné Beskydy, v němž zmíněné knihy vycházejí, je aktivní ve vytváření celého souvisejícího světa, které zahrnuje rovněž naučné stezky v Beskydech.