Bylo to přesně před dvaceti lety, kdy jarní tání sněhu a vytrvalé deště proměnily české řeky v ničivé živly. Záplavy, které začaly 28. března 2006, zasáhly většinu území republiky – od jižní Moravy přes střední Čechy až po Ústecko. Stát musel vyhlásit stav nouze v sedmi krajích. Tragická bilance: devět mrtvých, tisíce zatopených domů a škody přesahující pět miliard korun.
Příčina katastrofy byla zdánlivě prostá – příroda se zachovala nepředvídatelně. Enormní množství sněhu, které se nahromadilo v nižších a středních polohách během zimy, začalo na konci března náhle tát. Situaci ještě zhoršily vydatné dešťové srážky, které přišly právě v době oblevy. Řeky nestíhaly pojmout přívaly vody a jedna po druhé vystupovaly z břehů. Nejhůře zasaženy byly Dyje, Morava, Labe a Ohře, jejichž rozvodněné toky pohltily celá města a vesnice.
Rozsah zkázy donutil vládu jednat rychle. Druhého dubna 2006 byl vyhlášen stav nouze hned v sedmi krajích – Jihočeském, Středočeském, Ústeckém, Pardubickém, Jihomoravském, Olomouckém a Zlínském. Původně měl trvat do 10. dubna, situace však byla natolik vážná, že jej kabinet prodloužil až do 19. dubna. Mezi nejvíce postižená místa patřila Veselí nad Lužnicí, Soběslav a Třeboň na jihu Čech, Mělník ve středních Čechách, Ústí nad Labem na severu či Znojmo a Olomouc na Moravě.
Nejbolestnější součástí bilance bylo devět lidských životů. Mezi oběťmi byly i dvě malé děti – pětiletý a šestiletý chlapec. Většina lidí přišla o život utopením v rozvodněných tocích, které se v mžiku proměnily v smrtelné pasti. Záplavy nezasáhly jen obytné domy a infrastrukturu – voda poškodila i průmyslové podniky jako Spolana Neratovice, Lovochemie Lovosice, ústecká Setuza nebo Glanzstoff Bohemia, které musely dočasně odstavit výrobu. Utrpěly také významné kulturní památky, nejhůře Památník Terezín a park u zámku Lednice.
Celkové škody dosáhly 5,6 miliardy korun, přičemž nejvíce zasaženy byly Středočeský kraj s škodami 1,2 miliardy a Jihomoravský kraj s 1,08 miliardy korun. Tehdejší prezident Václav Klaus podepsal novelu zákona o státním rozpočtu, která vládě umožnila uvolnit pět miliard korun na obnovu – financovaných z dividend společností ČEZ a Osinek. Povodně z roku 2006 tak sice nebyly co do škod nejhorší v novodobé historii – tu drží záplavy z roku 2002 s 73 miliardami korun – přesto zanechaly hlubokou stopu v české společnosti i krajině.
Tragédie jara 2006 přiměla stát k zásadnímu přehodnocení přístupu k protipovodňové ochraně. Vláda rozhodla o masivním navýšení investic – jen v letech 2007 až 2010 mělo na protipovodňová opatření putovat osm až deset miliard korun, tedy dvojnásobek původně plánované částky. V listopadu 2006 pak kabinet schválil další balík financí: deset miliard na program prevence, 4,2 miliardy na obnovu a rekonstrukce rybníků a miliardu korun na pozemkové úpravy. Dvacet let poté jsou povodně stále aktuálním tématem – záplavy z roku 2024 napáchaly škody téměř 71 miliard korun a připomněly, že boj s rozmarnou přírodou zdaleka nekončí.
