Jaroslav Břeský: Když zpívám jeho písně, cítím, že je pořád tady

Písně Freddieho Mercuryho zpívá po celém světě, patří k jejich nejoceňovanějším interpretům. V Indii ho dokonce na pódium uvedli přímo zpěvákovi příbuzní, blízko má rovněž k jeho někdejšímu asistentovi Peterovi Freestoneovi. „Poprvé jsem se s jeho hlasem setkal 20. dubna 1992. Byly mi dva roky a jedenáct měsíců, když se po celém světě vysílal vzpomínkový koncert The Freddie Mercury Tribute Concert z Wembley Stadium. Z vyprávění rodiny, fotografií a několika mlhavých vzpomínek vím, že jsem si tehdy vzal hřeben místo mikrofonu, stoupl si před televizi a napodoboval ho. Je fascinující, že dnes dělá to samé můj tříletý syn Samuel,“ říká zpěvák JAROSLAV BŘESKÝ.

Vzpomínáte si, kdy vás poprvé napadlo, že byste chtěl být zpěvákem?

Úplně poprvé to bylo asi v osmi letech ve školní družině. Moje kamarádky tehdy pořádaly „koncert“ v lese a já na něm zpíval píseň Con te partirò od Andrey Bocelliho. V podstatě to bylo moje úplně první veřejné vystoupení.  

Co jste dál udělal pro to, abyste se zpěvákem skutečně stal? Nahrával jsem si svoje oblíbené písně z rádia na starý magnetofon a potom si je pouštěl pořád dokola a zpíval s nimi. Nejvíc mě tehdy ovlivnila hudba skupiny Queen. Fascinovalo mě, jak silné emoce v jejich písních cítím, a měl jsem pocit, že Freddiemu tak nějak rozumím. Už tehdy mě překvapilo, že i když jsem byl ještě dítě a technicky jsem zpívat neuměl, v některých jemnějších pasážích se barva mého hlasu místy podobala hlasu Freddieho Mercuryho. Pamatuji si, jak jsem dokázal celé hodiny čekat, až v rádiu zahrají další jejich píseň. Jsem vděčný, že jsem vyrůstal v devadesátých letech bez YouTube, internetu a sociálních sítí. To čekání, těšení a opravdové nadšení pro hudbu mi dalo mnohem víc než dnešní doba, kdy máte během pár sekund k dispozici úplně všechno.

Pamatujete si, kdy jste Freddieho Mercuryho slyšel zpívat vůbec poprvé?

Poprvé jsem se s jeho hlasem setkal 20. dubna 1992. Byly mi dva roky a jedenáct měsíců, když se po celém světě vysílal vzpomínkový koncert The Freddie Mercury Tribute Concert z Wembley Stadium. Z vyprávění rodiny, fotografií a několika mlhavých vzpomínek vím, že jsem si tehdy vzal hřeben místo mikrofonu, stoupl si před televizi a napodoboval ho. Je fascinující, že dnes dělá to samé můj tříletý syn Samuel. Možná je na hudbě Queen ještě „závislejší“, než jsem byl já, a začal dokonce o rok dříve. Už teď dokáže hezky zazpívat několik jejich písní. Dokonce ho sledují i někteří příbuzní Freddieho Mercuryho, se kterými jsme v kontaktu, stejně jako jeho dlouholetý osobní asistent Peter Freestone. Uvidíme, jak dlouho mu to nadšení vydrží. Samozřejmě bych byl šťastný, kdyby jednou pomyslné žezlo převzal, ale to už bude čistě jeho cesta. Freddie mě každopádně zajímá od roku 1992 – od té doby si nesu svou první vlastní vzpomínku. Maminka mi navíc vyprávěla, že když 25. listopadu 1991 v televizi oznamovali Freddieho úmrtí, plakal jsem prý s ní. To si sám nepamatuji, ale možná už tehdy se mezi mnou a jeho hudbou vytvořilo zvláštní pouto.

Za svou interpretaci písní Queen jste oceňovaný po celém světě. Kde všude jste takto vystupoval?

Měl jsem to štěstí vystupovat s hudbou Queen v řadě zemí napříč Evropou i mimo ni. Koncertoval jsem v Česku, na Slovensku, v Polsku, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Chorvatsku, Řecku, Nizozemsku, na Ukrajině, v Anglii i Indii. Každá země má jinou energii a publikum reaguje trochu odlišně, ale jedno je všude stejné – hudba Queen spojuje lidi bez ohledu na jazyk nebo kulturu. A právě to je na tom to nejkrásnější.

Co je při zpívání Queen důležité?

Především být opravdový fanoušek a milovník hudby Queen. Nedělat to jen proto, že je to zrovna trendy nebo finančně zajímavé. Publikum velmi rychle pozná, jestli to člověk dělá ze srdce, nebo jen z kalkulu. Kdykoli jsem měl možnost mluvit s výjimečnými muzikanty u nás i ve světě – a několikrát jsem s nimi měl tu čest sdílet jedno pódium –, všichni se shodli na tom samém: bez opravdovosti a respektu k hudbě to nejde. Samozřejmě je důležitý i určitý dar – cit, empatie a lidskost. Freddie Mercury měl obrovské srdce, byl citlivý a zároveň svobodný, tak trochu bohém. A právě tuhle kombinaci je potřeba alespoň částečně pochopit a přijmout. A pak je tu ještě jedna věc: obrovské množství práce. Hodiny a hodiny poslechu, cvičení a hledání vlastního výrazu. Nestačí jen napodobovat – je potřeba jeho hudbu opravdu prožít a několik let s jeho odkazem žít každý den.

Kde pro vás bylo mimochodem nejsilnější takto vystupovat? V Indii, kde si vás přišla poslechnout i Freddieho rodina?

Přesně tak – nejsilnější to bylo v Indii. Freddie Mercury měl k této zemi hluboké kořeny. Jeho rodiče se narodili v Indii a on sám zde chodil do školy a prožil část dětství. O to silnější pro mě bylo vystupovat právě tam. Nešlo ani tak o mediální pozornost, i když si velmi vážím toho, že jsem mohl poskytnout rozhovor legendárnímu magazínu Rolling Stone, nejčtenějšímu indickému deníku The Times of India nebo magazínu Parsi Times, který se věnuje zoroastriánské komunitě – víře, kterou vyznávali Freddieho rodiče. Nejsilnější byl samotný prožitek. Celý koncert jsem měl pocit, že se děje něco mezi nebem a zemí. Prošel jsem speciálním rituálem a pomazáním, dostal posvátné věnce a krátce před vystoupením se dozvěděl, že mě na pódium uvedou Freddieho příbuzní, se kterými se po koncertě osobně setkám. Upřímně řečeno, kvůli obrovskému vedru a únavě to možná nebyl můj technicky nejlépe zazpívaný koncert. Ale co se týče atmosféry, emocí, radosti publika a následných ohlasů, byl to jeden z nejsilnějších a nejkrásnějších večerů, jaké jsem kdy na pódiu zažil.

Mrzí vás, že jste se s Freddiem nikdy nesetkali? Na co byste se ho třeba chtěl zeptat?

Samozřejmě že mě to mrzí. Kdybych měl tu možnost, přál bych si s Freddiem strávit alespoň jeden obyčejný den u něj doma – povídat si, otevřít lahev dobrého šampaňského, poslouchat hudbu a mluvit o životě. Ani ne tak o kariéře, spíš o tom, co ho inspirovalo, čeho se bál, co ho skutečně těšilo. Vlastně se mi ten sen částečně splnil. Měl jsem možnost strávit mnoho dnů a večerů s jeho nejbližším přítelem a dlouholetým osobním asistentem Peterem Freestonem. Vyprávěl mi o Freddiem nejen jako o ikoně, ale hlavně jako o člověku. Vařil mi jídla, která připravoval i jemu, podporoval mě na koncertech v době, kdy jsem si ještě tolik nevěřil, a pomohl mi pochopit Freddieho osobnost do větší hloubky. Můj největší učitel tak vlastně nebyl jen samotný Freddie Mercury prostřednictvím své hudby, ale i člověk, který stál po jeho boku a předal mi kus jeho světa.

A co jste se o Freddiem dozvěděl od jeho spoluhráčů z kapely, s nimiž jste se také opravdu setkal?

Upřímně řečeno, při osobním setkání jsem se toho mnoho nedozvěděl. Cítil jsem obrovskou nervozitu a respekt, takže většinu komunikace vedl spíš Peter. Byla to pro mě silná chvíle a emoce pracovaly víc než slova. Nejvíce jsme si nakonec povídali se synem Rogera Taylora Rufusem Taylorem a také s aktuálním baskytaristou Queen. Řešili jsme detaily koncertu a jeho průběh. Překvapilo nás, když se nás Rufus s opravdovým zájmem ptal, jestli se nám koncert líbil. V té době jsme byli s Milanem Devinnem teprve na začátku kariéry, a přesto s námi mluvili naprosto přirozeně, jako s kolegy – bez jakékoli povýšenosti. A právě s Milanem jsme tehdy měli tu čest Petera Freestonea na koncertě Queen doprovázet. I díky tomu pro nás bylo celé setkání ještě osobnější a silnější. Tehdy jsem si znovu potvrdil, že čím větší osobnost člověk je, tím normálnější a pokornější dokáže být.

Je nějaké tajemství, které kolem Mercuryho panuje a jemuž byste chtěl přijít na kloub?

Freddie měl vždy kolem sebe jistou mystiku – zajímalo by mě, jestli věřil v nějaké energie, vyšší síly nebo symboly, které většina lidí nezná nebo neumí využít. Slyšel jsem, že si někdy povídal sám se sebou nebo s někým blízkým, což dělá spousta lidí, ale zajímalo by mě, jestli to pro něj mělo hlubší smysl. Mně se kdysi jednou zdálo, že se mi „zjevil“, a mám pocit, že mě každý rok kolem mých narozenin někam posouvá. Možná to zní podivně, ale pro mě je to spíš pocit spojení s jeho duchem, připomínka jeho energie a radosti ze života. Freddie byl známý tím, že rád dával dárky k narozeninám – a já tomu tak nějak věřím i teď, jen na dálku, způsobem, který naše věda zatím úplně nechápe. Pro mě to není otázka náboženství nebo víry – je to spíš o zkušenosti, propojení a inspiraci, kterou jeho život a hudba stále dávají lidem.

Jak se vám líbil filmový hit z roku 2018 Bohemian Rhapsody, který právě o tomto slavném zpěvákovi natočil režisér Bryan Singer a jenž získal čtyři Oscary, včetně toho pro představitele Freddieho Ramiho Maleka?

Měl jsem tu čest zpívat na předpremiéře ve dvou českých městech, takže pro mě byla účast na tomto filmu hodně osobní. Během natáčení jsem si často volal s Peterem Freestonem, který byl hlavním poradcem režiséra filmu, a pokaždé byl nadšený – jako by znovu prožíval okamžiky, které s Freddiem sám zažil. Rami Malek odvedl nádhernou práci, a přestože film není úplně přesný ve všech detailech, pro mě byl velmi emotivní. Na konci mi doslova tekly slzy. Ukázal nejen hudbu a kariéru Freddieho Mercuryho, ale i jeho osobnost, vášeň a sílu, kterou měl – a to pro mě bylo nejdůležitější.

Freddie Mercury by letos v září oslavil 80. narozeniny a zároveň v listopadu uplyne 35 let od jeho úmrtí. Chystají se různé velké koncerty a připomínkové akce. Co plánujete vy?

Tento rok nás čeká spousta koncertů, včetně několika speciálních akcí. Každý koncert je pro nás výjimečný a vždy se snažíme dát ze sebe v daný okamžik maximum. Velkým vrcholem bude 20. června 2026 vzpomínkový koncert Live Aid Back to Wembley na Velodromu v Brně, kam se může sejít až 16 tisíc lidí. Budeme hrát na úplném vrcholu festivalu, takže pro nás i publikum to bude opravdu výjimečný zážitek. Kromě toho připravujeme i další koncerty, jejichž podrobnosti teprve zveřejníme. Pro aktuální informace sledujte náš Facebook a web www.queenways.com.

A co kromě Freddieho? Co vás v hudbě ještě baví a láká?

Pro mě je to upřímně těžké říct, protože Queen a Freddie Mercury vytvořili a nahráli některé z nejlepších skladeb za posledních sto let. Přesto se snažím sem tam začínat věnovat vlastní tvorbě a dalším projektům. Na Spotify mám několik coververzí písní a kompletní výběr mých oblíbených skladeb od Queen, za doprovodu mé kapely Queenways. Kromě toho jsem nazpíval a dostal inspiraci k dvěma originálním písním: Let’s Play a Oh Freddie. Let’s Play je oslava stolního tenisu, jemuž se věnuji od dětství a který hrál i Freddie. Text napsal můj kamarád Petr Korbel, pravděpodobně největší legenda českého stolního tenisu, a hudbu složil František Raba, který mi po Peteru Freestoneovi nejvíc pomohl v hudební tvorbě. Oh Freddie je pocta Freddiemu Mercurymu od jeho fanoušků. Text napsal Peter Freestone a nápad na píseň vznikl, když jsem v roce 2010 u Petera nějakou dobu prakticky bydlel. Neuvěřitelné je, že o text měla zájem i Céline Dion, ale píseň byla napsána pro mě. V roce 2018 ji zhudebnil František Raba, kterého jsem si pro to vybral. Píseň měla premiéru v Indii a Anglii na Queen Convention a získala velkou poctu od Freddieho příbuzných i od ředitelky světového fanklubu Queen. Všechny e-maily a korespondenci si pečlivě uchovávám pro své děti jako vzpomínku na tento jedinečný projekt. Hudba Freddieho mě stále inspiruje a doufám, že budu lidem nadále dělat radost – ať na malých, nebo velkých akcích. Děkuji vám všem za vše a The Show Must Go On.

JAROSLAV BŘESKÝ

Narodil se 16. května 1989 v Hořicích.

Proslul interpretací písní Freddieho Mercuryho a kapely Queen, oceňují ho i zpěvákovi příbuzní nebo jeho dřívější asistent Peter Freestone, podle něhož má Freddiemu nejpodobnější hlas, jaký kdy slyšel.

Vedle Česka a Slovenska vystupoval také v Polsku, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Chorvatsku, Řecku, Nizozemsku, na Ukrajině, v Anglii a Indii.

V sobotu 20. června 2026 vystoupí na Live Aid Back to Wembley na Velodromu v Brně, kapacita koncertu je až 16 tisíc lidí.