Bývalý izraelský premiér Jicchak Rabin je vnímán jako symbol izraelsko-palestinského mírového procesu, a to navzdory své vojenské minulosti i někdejším radikálnějším názorům. Předseda vlády z let 1974-1977 a 1992-1995 podepsal v roce 1993 mírové dohody s Palestinci, za což získal v roce 1994 stejně jako další signatáři, palestinský vůdce Jásir Arafat a tehdejší izraelský ministr zahraničí Šimon Peres, Nobelovu cenu za mír.
Rabin za svou 27letou vojenskou kariéru například jako náčelník generálního štábu armády dovedl Izrael v roce 1967 k vítězství v šestidenní válce. V politice stál u zrodu mírové dohody s Egyptem a u mírových dohod s Palestinci a Jordánskem.
Rabina zavraždil před 30 lety, 4. listopadu 1995, izraelský pravicový extremista Jigal Amir, což odhalilo hlubokou průrvu v izraelské společnosti a mělo zásadní dopad na izraelsko-palestinský mírový proces, který je nyní zastaven. Rabin, první zavražděný izraelský premiér, byl v roce 2005 v celostátní izraelské soutěži internetového deníku Ynetnews zvolen největším Izraelcem všech dob.
Šéf labouristické Strany práce Rabin stál (spolu s tehdejším ministrem zahraničí Šimonem Peresem) za historickou mírovou dohodou s Palestinci ze září 1993. Ta vedla ke vzniku palestinské autonomie na izraelském území a slibovala - na základě principu území za mír - další kroky k celkovému urovnání konfliktu ve Svaté zemi. S tím ale zásadně nesouhlasily izraelská pravice a vojenské kruhy, které to označovaly za katastrofu a které chtěly hlavně zabránit stahování izraelských osadníků z okupovaných palestinských území. Rabinův vrah Amir byl za vraždu odsouzen k doživotnímu vězení.
Známý izraelský spisovatel Amos Oz k tomu jednou napsal: "Zavraždění Jicchaka Rabina bylo temné a nesmírně význačné; avšak to, co poté následovalo, bylo stejně význačné. Příští ráno byl celý národ v ulicích, přičemž polovina truchlila kvůli Rabinovi jako kvůli svatému a druhá polovina tvrdila, že Rabin byl ten nejhorší zrádce v celé židovské historii, který si zasloužil být postaven před válečný soud za zradu."
Po Rabinově vraždě se mírový proces s Palestinci zpomalil, aby se zcela zastavil po neúspěšném summitu v létě 2000 v Camp Davidu a po zahájení druhé palestinské intifády koncem září 2000. V posledních letech je proces zmražen, navíc už přes dva roky - po masakrech palestinských teroristů z Hamásu v Izraeli 7. října 2023 - probíhá válka v Pásmu Gazy.
Rabin se narodil 1. března 1922 v Jeruzalémě, v Palestině pod britským mandátem, jeho rodiče pocházeli z Ukrajiny. V osmnácti letech vstoupil do ilegální vojenské organizace Palmach. Absolvoval velitelský kurz Palmachu a za druhé světové války bojoval v řadách britské armády. Po druhé světové válce pomáhal ilegálním židovským přistěhovalcům dostat se do Palestiny a v roce 1946 byl Brity zatčen a šest měsíců vězněn v Pásmu Gazy. Po propuštění začátkem 1947 opět působil ve velitelských funkcích v Palmachu.
Za první arabsko-izraelské války v letech 1948-1949 byl zástupcem velitele brigády izraelské armády. Od té doby prošel mnoha vysokými funkcemi v armádě. V letech 1964-1968 byl náčelníkem generálního štábu izraelských ozbrojených sil a měl hlavní podíl na izraelském vítězství v této šestidenní válce v roce 1967.
V roce 1968 odešel z armády a stal se velvyslancem ve Washingtonu a v letech 1974-1977 byl prvním izraelským premiérem, který se narodil v nynějším Izraeli. Během úřadování v čele izraelské vlády stál například za úspěšnou protiteroristickou akcí v ugandském Entebbe v roce 1976 a byl také u zrodu mírové dohody s Egyptem. Jeho první vláda padla kvůli skandálu se zahraničním kontem jeho manželky, ale Rabin si udržel dosti moci uvnitř labouristické Strany práce, aby se stal ministrem obrany v koaliční vládě, která se zformovala v roce 1984.
Když na okupovaných palestinských územích vypukla v roce 1987 první intifáda, Rabin odpověděl politikou "železné pěsti". Zároveň se ale podílel na přípravách mírových plánů, které předložil premiér pravicového bloku Likud Jicchak Šamir.
V roce 1992 se stal znovu premiérem, přičemž své Straně práce vtiskl obraz zastánce míru a zároveň ručitele bezpečnosti. Při novém nástupu do úřadu nabídl arabským nepřátelům, že se s nimi sejde v jejich hlavních městech, a zmrazil výstavbu nových židovských osad. Jeho odvážné kroky zlepšily vztahy s USA, nejbližším spojencem židovského státu, i s Egyptem, který podepsal mírovou smlouvu s Izraelem již v roce 1979.
V roce 1992 Rabin přežil atentát, který na něj spáchali členové ultrapravicové strany Kach. O rok později stál za historickou mírovou dohodou s Palestinci ze září 1993, která vedla ke vzniku palestinské autonomie na izraelském území. Díky jeho přičinění Izrael v roce 1994 uzavřel mírovou smlouvu s Jordánskem.
V listopadu 1995 se stal obětí atentátu v Tel Avivu, pohřben byl 5. listopadu 1995 v jeruzalémském Národním hřbitově na Herzlově kopci mezi svými dvěma předchůdci - Goldou Meirovou a Levi Eškolem - za účasti mnoha hlav států. Jeho vnučka Noa ben Arciová řekla na jeho pohřbu: "Jsi náš hrdina, osamělý vlk."
Po Rabinovi bylo poté pojmenováno telavivské náměstí, kde byl zavražděn, ale i řada dalších ulic, škol či parků v Izraeli i zahraničí. Jeho žena Leah, se kterou se oženil v roce 1948, zemřela v listopadu 2000. Jejich dcera Dalia působila krátce v politice, syn Juval je počítačovým programátorem.
