Historii významné české kapely Lucie lemují rozchody i comebacky. Krátce po svém vzniku v roce 1985 se stala senzací, v dobách své největší slávy bourala rekordy v prodejích desek a čtyřikrát vyhrála anketu Zlatý slavík. Na přelomu tisíciletí se na dlouho odmlčela. V roce 2018 vydala po 16 letech řadové album a opět vyprodávala největší haly.
Na velkém turné byla Lucie naposledy před dvěma lety, kdy ještě v sestavě s Davidem Kollerem připomínala 30. výročí vydání úspěšného alba Černý kočky mokrý žáby. Letos slaví Lucie, už bez Kollera, 40. výročí svého založení sérií koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Bratislavě, v rámci kterého vystoupí v úterý 9. prosince v pražské O2 areně.
Největší, léty prověřené hity této formace zná v ČR téměř každý: Šrouby do hlavy, Chci zas v tobě spát, Daniela, Sen, Amerika, Medvídek či Oheň. Autorskou tvorbou se Lucii povedlo navázat na českou poprockovou písničkářskou tradici. Její písně si lidé hrají v hospodách nebo u táboráků v kempech. A její fascinující příběh mapuje celovečerní dokument Davida Síse s názvem Lucie: Příběh jedný kapely (2016).
"Máme se rádi, nemáme se rádi, budeme se mít rádi, nebudeme se mít rádi." Text jedné z ikonických písní Troubit na trumpety by se nám líbilo z prvního eponymního alba kapely (1990) asi nejlépe vystihuje její příběh. V nové formaci se sešly výrazné typy - excentrický kytarista Robert Kodym, mysticky zadumaný basista P. B. CH., novovlný klávesista Michal Dvořák a jeden z nejkvalitnějších bubeníků a zpěváků své doby, David Koller.
Prapůvodní Lucii založil Kodym s P. B. CH., měla módní novoromantický háv, a dokonce s ní jeden čas vystupoval pozdější idol dívek Michal Penk. A ta pravá Lucie vznikla, až když do ní přišli Koller a Dvořák. Koller měl za sebou působení ve Společnosti Leška Semelky a skupině 5P Luboše Pospíšila, hrál také s Jasnou pákou, Žentourem či Blue Effectem.
Na podzim 1987 Koller nazpíval skladbu Pár fíglů, dnes známou pod názvem Šrouby do hlavy. Jako první singl vyšla u Supraphonu v nákladu 1200 kusů a skupině otevřela dveře do médií. Její členové měli talent na psaní hitů a do toho přišla sametová revoluce. Celá republika si začala zpívat "už se nechcem nikdy vracet, tam, kde nám bylo mizerně" a debutová deska Lucie z roku 1990 trhala prodejní rekordy. Lucie vyprodala Lucernu a vydala druhou desku In The Sky, za niž následující rok získala první ceny Akademie české populární hudby.
Turné In The Sky se však už neslo ve znamení blížícího se rozpadu. Členové skupiny to spolu neměli jednoduché, takže záhy začal kolotoč rozpadů a návratů: "Prakticky po celou dobu jsme byli čtyři kohouti na jednom smetišti," řekl jednou Kodym. V roce 1992 se skupina rozpadla. Koller s Kodymem se o rok později setkali při natáčení filmu Jana Svěráka Akumulátor 1, což prý naznačilo návrat kapely. Basáka P.B.CH nahradil Slovák Marta Minárik.
Velký comeback a muzikantský vrchol přišel v roce 1994 s deskou Černý kočky mokrý žáby. Ke spolupráci na ní si Lucie přizvala Ivana Krále, muzikanta se zkušenostmi od Patti Smith či Iggyho Popa, který nahrál spoustu kytar, napsal dva hity a udělal z alba dílo, které dodnes vítězí v anketách o nejlepší porevoluční domácí desku.
Kapela i s Králem to symbolicky podtrhla v létě 1995 skvělým vystoupením na největším domácím koncertu všech dob - na strahovském stadionu coby předkapela Rolling Stones před 130.000 diváky. Tato rekordní návštěva nebyla dodnes překonána. Na čtvrtém albu Lucie s názvem Pohyby z roku 1996 se výrazně projevila i Lenka Dusilová. Na stejnojmenném turné kapela v květnu 1997 dobyla pražskou Sportovní halu.
O rok později přišla na svět skladba Medvídek, jemná vánoční koleda o medvídkovi z Bogoty plném kokainu, jež se stala největším hitem z alba Větší než malé množství lásky. Po odchodu Minárika se do kapely vrátil P.B.CH. O Lucii vyšla kniha tehdejšího redaktora Reflexu Honzy Dědka Šrouby do hlavy a kapela vydala mírně experimentální desku Slunečnice (2000). Album Dobrá kočzka, která nemlsá z roku 2002 se stalo "labutí písní Lucie", na dlouhá léta, co se řadových desek týče.
Po opulentním koncertu Lucie v opeře, kde v listopadu 2002 vystoupila ve Státní opeře se symfonickým orchestrem, kapelu o rok později opustil Michal Dvořák, kterého zastoupil Tomáš Vartecký. A poté oznámil svůj odchod David Koller. Fanynky plakaly a Lucie se na dlouho odmlčela. Její muzikanti se na pódiu znovu sešli na konci roku 2012. A o dva roky později kapela na turné už zase vyprodávala největší haly v Košicích, Bratislavě, Ostravě, Brně a Praze.
V roce 2018 se Lucie vynesla se zatím posledním studiovým počinem - deskou EvoLucie. O většinu textů se postaral Robert Kodym a z hostů pomohli zpěvačka Lenny či saxofonista Vratislav Brabenec z The Plastic People of the Universe. Za album získala kapela v roce 2019 hudební cenu Anděl v kategorii Album roku a uspěla také singlem Nejlepší, kterou znám, v kategorii Skladba roku.
Loni kapelu znovu opustil David Koller a věnuje vlastní tvorbě. Ve skupině ho nahradil zpěvák Viktor Dyk. Aktuální turné odehraje Lucie s největším pódiem ve své čtyřicetileté historii. Fanoušky čeká monumentální konstrukce s pohyblivými hydraulickými prvky, levitujícími hudebníky, robotickými rameny, laserovými efekty a efektním světelným designem. Vedle starších hitů představí písně Marie a Krása a zázrak a tajemství z připravovaného alba nazvaného R.A.D.O.S.T.
