Deset let od historického referenda, v němž Británie rozhodla o svém odchodu z Evropské unie, bilancuje království dopady tohoto kroku. Sliby o hospodářském růstu a suverenitě nahradila realita ekonomických komplikací a byrokratických bariér. Zatímco průzkumy ukazují, že většina Britů dnes považuje brexit za chybu, v politickém diskurzu začíná sílit debata o „brejoinu“ a budoucím sblížení s unií.
Referendum jako zlomový bod
Před deseti lety, 23. června 2016, se v Británii uskutečnilo referendum, ve kterém voliči rozhodli o vystoupení Británie z Evropské unie. Tehdejší premiér David Cameron jej prezentoval jako "událost jednou za život“, která definitivně vyřeší otázku napjatého vztahu Británie k EU. Po bezmála tříletém vyjednávání a výměně dvou premiérů Británie na konci ledna 2020 opustila formálně EU po 47 letech. Ale většina Britů dnes v průzkumech veřejného mínění říká, že brexit byl chybou. A objevil se dokonce nový termín, brejoin, což je hovorový výraz pro potenciální návrat Británie do EU.
Tento termín získává na aktuálnosti s tím, jak se v Británii prohlubuje debata o přehodnocení brexitu. Větší polovina Britů má dnes pocit, že brexit byl spíše neúspěchem než úspěchem, a poukazuje na negativní dopady na ekonomiku a životní náklady. Dlouhodobé sledování agentur YouGov a Statista ukazují, že od poloviny roku 2021 převládá u Britů názor, že odchod z EU byl chybou. V prosinci 2021 podle průzkumu veřejného mínění zpracovaného institutem Opinium více než 60 procent Britů hodnotilo brexit negativně. A už rok předtím podle průzkumu agentury YouGov pokládalo brexit za správné rozhodnutí jen 39 procent Britů. Pro návrat do unie by nyní podle průzkumů YouGov hlasovalo přibližně 63 procent respondentů.
Nenaplněná očekávání
Mnozí Britové doufali, že odchod z EU jejich zemi poskytne prostor ke snížení imigrace a k odbourání rozsáhlé unijní regulace a podpoří hospodářský růst. Imigrace se však zvýšila, omezování regulačních opatření se ukázalo být obtížné a hospodářský růst zpomalil. Obchodní výměna mezi Británií a EU po brexitu podle analýz znatelně klesla. Ačkoliv je obchod bez cel a kvót, oproti plnému členství v EU narostly byrokratické nároky, což vedlo k výraznému poklesu objemu malých zásilek a komplikacím pro dodavatelské řetězce. Dnes obě strany opakovaně jednají s cílem stabilizovat a usnadnit vzájemné obchodní vztahy.
Například londýnské finanční centrum City připravil odchod Británie z Evropské unie zhruba o 40.000 pracovních míst, uvedl v říjnu 2024 Michael Mainelli, který stojí v čele této čtvrti. Nejvíce z tohoto vývoje podle Mainelliho těžila irská metropole Dublin, kam se z Londýna přesunulo zhruba 10.000 pracovních míst ve finančním sektoru. "Brexit byl katastrofou," prohlásil Mainelli. "V roce 2016 jsme měli 525.000 pracovníků. Odhaduji, že jsme jich ztratili téměř 40.000," dodal.
Politické kořeny referenda
Příběh brexitu se začal psát před britským parlamentními volbami na jaře 2015. Tehdejší premiér David Cameron slíbil euroskeptickému křídu svých toryů, že pokud jeho strana vyhraje parlamentní volby, uspořádá v zemi do konce roku 2017 referendum, které vyřeší opakovaně se vynořující otázku britského setrvání v unii.
Britové schválili odchod své země z Evropské unie v již zmíněném referendu v červnu 2016. Pro brexit se tehdy vyslovilo 51,9 procenta hlasujících, proti jich bylo 48,1 procenta. Účast dosáhla 72 procent. Po dlouhých politických sporech, kdy byl termín brexitu třikrát odložen, v Británii se konaly dvoje parlamentní volby a třikrát se vyměnil premiér, opustila Británie formálně EU na konci ledna 2020 a stala se prvním suverénním státem v historii tohoto bloku, který tak učinil.
Přechodné období a složitá vyjednávání
Odchodem začalo přechodné období, během kterého Británie zůstala součástí jednotného trhu a celní unie EU. Během této doby se vyjednávaly podmínky budoucího soužití. Jednání o vztazích mezi Británii a EU začala v březnu 2020, spory se při nich vedly především kolem rybolovu a pravidel hospodářské soutěže. Sedmadvacítka unijních států usilovala o to, aby Británie sladila podmínky pro hospodářskou konkurenci s těmi unijními. Británie tvrdila, že tak jako nezávislá země činit nemusí. A rovněž tak nesouhlasila se zachováním přístupu do svých vod pro rybáře z kontinentu.
Další problém představoval kontroverzní britský zákon o vnitřním trhu, který na konci září 2020 schválila Dolní sněmovna. Podle EU tato norma porušovala obsah dohody a Evropská komise kvůli tomu zahájila s Británií právní řízení. Jednání mezi EU a Británií nicméně s přestávkou pokračovala dál a dohody nakonec hlavní vyjednavači EU a Británie Michel Barnier a David Frost dosáhli na Štědrý den roku 2020. Tedy pouhý týden před koncem přechodného období. Od 1. ledna 2021 začala platit dohoda o obchodu a spolupráci mezi EU a Británií, která zásadně změnila vzájemné obchodní, cestovní a právní vztahy.
Přetrvávající napětí a Severní Irsko
Spory mezi unií a Británií však přetrvávají dodnes, především kvůli režimu na hranici Severního Irska s Irskou republikou, z níž se v důsledku brexitu stala vnější hranice EU. Hlavní spor mezi Británií a EU kvůli irské hranici vyřešil takzvaný Windsorský rámec z roku 2023. Ten zrušil plošné kontroly zavedením oddělených pruhů a zavedl takzvanou Stormontskou brzdu, která severoirským zákonodárcům umožňuje vetovat nová unijní pravidla. Toto ujednání zaručovalo, že nebude oslabeno žádné z lidských práv chráněných na základě Velkopáteční dohody.
V květnu 2024 pak vrchní soud v Belfastu zrušil platnost částí britského imigračního zákona v Severním Irsku, přijatého v roce 2023. Zákon o ilegální migraci předpokládá, že lidé, kteří přijedou do Británie ilegálně, nemohou žádat o azyl, a naopak mají být vyhoštěni buď zpět do své domovské země, nebo do takzvané bezpečné třetí země, například do Rwandy. Soud dospěl k závěru, že některé body zákona - například vyhošťování žadatelů o azyl, dětí a obětí pašeráků lidí bez jakéhokoli přezkoumání - jsou v Severním Irsku protizákonné a podrývají ochranu lidských práv vyplývající z pobrexitových ujednání.
