Bílé plátno jako poslední bezpečné místo. Libanonský umělec Ábed Kádírí, sám čtyřikrát vysídlený válkou, zapojuje děti z konfliktních zón do tvůrčích dílen. Jeho projekt Dnes bych si přál být stromem jim nabízí prostor svobodně vyjádřit emoce. Děti nejčastěji kreslí své domovy a přírodu – to, po čem nejvíc touží, uvádí magazín Vogue Arabia.
Umění jako útočiště uprostřed válečného chaosu
Navzdory intenzivnímu izraelskému bombardování se libanonský umělec Ábed Kádírí snaží prostřednictvím umění odvést pozornost desítek vysídlených dětí od traumatu z války. Jeho projekt s názvem Dnes bych si přál být stromem jim nabízí pocit bezpečí, který nacházejí na čistém listu papíru, uvádí emirátský magazín Vogue Arabia.
Kvůli nynější válce byl Kádírí čtyřikrát vystěhován. Když byl umělec minulý měsíc se svým synem v bejrútském studiu, vzdušný úder zasáhl hotel poblíž. "Dělila nás jedna ulice. Od té doby jsme na útěku," řekl Kádírí.
Eskalace konfliktu a tisíce obětí
Hizballáh 2. března zahájením vzdušných úderů na Izrael reagoval na začátek izraelsko-americké války proti Íránu. Izraelská armáda poté zahájila rozsáhlé bombardování Libanonu, které si vyžádalo nejméně 2055 obětí, včetně 165 dětí. V Izraeli bylo při útocích Íránu a Hizballáhu zabito 23 lidí.
Kádírího umělecká práce je často vizuální reakcí na řadu politických událostí, krizí a bojů, které zasáhly region včetně výbuchu uskladněného ledku v bejrútském přístavu v roce 2020, války v Gaze v roce 2023 a pokračující války v Libanonu od roku 2024.
Terapie proti nespravedlnosti a zkáze
"Umění je pro mě tím nejlepším útočištěm a způsobem, jak se vyjádřit. V takové situaci jsem nemohl zůstat pasivní a jen tak tuto krizi přečkat. Je to pro mě jakási terapie, která mi pomáhá zmírnit nespravedlnost a zkázu, které právě prožívám," řekl podle Vogue Arabia Kádírí.
Válka ho přiměla k vytvoření projektu Dnes bych si přál být stromem - sérii expresivní nástěnné malby z dřevěného uhlí. Umělec byl zezačátku válkou tak paralyzován, že nebyl schopen sám tvořit. Později jej napadla myšlenka zapojit do práce vysídlené děti ve školách a jiných sociálních centrech v Libanonu.
Tváře dětí, které utkvěly v paměti
"Viděl jsem vysídlené lidi na ulicích, jak se ukrývají ve stanech u pobřežní promenády v Bejrútu. Myslel jsem na děti, jejichž tváře mi utkvěly v paměti nejvíc," vysvětluje Kádírí.
Na svém instagramovém účtu Kádírí sdílí projekty s dětmi a jejich výtvory. V jednom příspěvku vypráví o tom, jak s dětmi tvořil na školním hřišti, kde "obklopeny stromy a horami děti sdílely své příběhy, sny a obavy".
Bílé plátno jako bezpečné místo
Děti kreslí na dlouhé bílé plátno, které je podle umělce bezpečným bílým místem, kde se mohou svobodně vyjádřit. Mezi nejčastějšími motivy převažují libanonská vlajka, příroda a jejich domovy. "Jsou daleko od domova a žijí v drsných podmínkách. Situace je opravdu těžká a tragická," říká Kádírí.
"Když celý svět kolem nás hoří, plátno se stává bezpečným útočištěm, kde můžeme dát průchod svým emocionálním a psychickým prožitkům," vysvětluje.
