Před sto lety se lidstvo poprvé prokazatelně dostalo nad severní pól. Vzducholoď Norge s legendárním Roaldem Amundsenem na palubě přeletěla 12. května 1926 nehostinnou oblast, o níž se dosud vedly spory. Odvážná výprava nejen potvrdila, že se pod pólem rozkládá moře, ale také přinesla cenné vědecké poznatky a dramatické okamžiky.
Zkušený tým a předchozí neúspěch
Za první prokazatelné dobyvatele severního pólu je považována posádka vzducholodi Norge, která točny dosáhla před 100 lety, 12. května 1926. K historickému letu se tehdy sešla vybraná společnost. Na palubě vzducholodi byli mimo jiné norští polárníci Roald Amundsen a Oscar Wisting, italský konstruktér Umberto Nobile a americký dobrodruh Lincoln Ellsworth, který výpravu financoval.
Amundsen byl v té době již slavným polárníkem, který měl za sebou dobytí jižního pólu v roce 1911. Nobile byl zase zkušeným konstruktérem a pilotem vzducholodí. Amundsen i Ellsworth již měli navíc s pokusem podívat se na severní točnu z ptačí perspektivy své zkušenosti. V květnu 1925 se vydali k pólu na palubě dvou létajících člunů. Svého cíle ani zdaleka nedosáhli a nakonec byli rádi, že celou výpravu přežili. Touha přeletět pól je však neopustila.
Let, který rozhodl o prvenství
Posádka se směrem na sever vydala 11. května 1926, pouhých pět dnů poté, co si letecké dobytí pólu nárokovali Američané Richard Byrd a Floyd Bennett (jejich prvenství není prokázané). Po několika hodinách letu potvrdily přístroje dosažení pólu. Palubní chronograf ukazoval půl druhé ráno dne 12. května 1926. Na znamení úspěchu shodili cestovatelé na led vlajky svých zemí.
Výprava především prokázala, že na severu není pevnina, ale jen moře. Do té doby nebyla existence jednoho či druhého prokázána. Byly také vyvráceny některé hypotézy o speciálních elektrických vlastnostech atmosféry v okolí pólu.
Nebezpečí v oblacích
Euforii však vážně poznamenala námraza, která se začala tvořit na povrchu vzducholodi a nebezpečně zvyšovala její hmotnost. Kusy ledu odlétávající od vrtulí navíc na několika místech prorazily opláštění stroje. Kvůli nepřízni počasí nakonec vzducholoď nouzově přistála nedaleko osady Teller na Aljašce, přibližně 100 kilometrů severozápadně od místa původně plánovaného přistání v městečku Nome. Trasu mezi Špicberky a Aljaškou dlouhou 4300 kilometrů urazila za 72 hodin.
Zajímavostí je, že ve vzducholodi byl umístěn i přístroj pro měření vodivosti vzduchu, dodaný českým fyzikem Františkem Běhounkem. Ten se zúčastnil pozemní části výpravy na Špicberkách. Těsně před odletem byly dokonce v jeho přístroji nahrazovány ocelové součástky duralovými kvůli úspoře hmotnosti. Za letu je pak obsluhoval švédský fyzik a meteorolog Finn Malmgren. Výsledky společných měření vyšly knižně v Paříži jako jediný vědecký výsledek expedice. O rok později dostal proto Běhounek pozvání k osobní účasti na další výpravě ve vzducholodi Italia, která se uskutečnila na jaře roku 1928.
Právo vejít do historie jako první lidská bytost, která vkročila na severní pól, si v dubnu 1906 nárokoval Robert Edvard Peary. O jeho prvenství však existují dodnes spory. Obdobné pochybnosti panují i nad ohlášeným primátem Američana Richarda Byrda.
