Půlroční mláďata levharta cejlonského se v ostravské zoo začala seznamovat s venkovním výběhem. Dosud se zdržovala pouze v interiéru a zpočátku jen v bezprostřední blízkosti své matky. Novinářům to dnes řekla mluvčí zoo Šárka Nováková.
"Za půl roku od narození už mláďata levharta cejlonského v ostravské zoo značně povyrostla. Zprvu se zdržovala jen v porodním doupěti a v bezprostřední blízkosti své matky. Jak samičky rostly, začaly být pohyblivější, samostatnější a odvážnější. Postupně začaly objevovat prostory kolem doupěte, později se odvážily i do vedlejšího boxu, kde je už měli možnost trpěliví návštěvníci pozorovat," uvedla mluvčí.
Když se mláďata dokonale seznámila s vnitřními prostory a osvojila si určitou obratnost při pohybu ve větvích nebo při skákání na palandu, přistoupili chovatelé k dalšímu kroku - vypuštění do venkovního výběhu. "Kromě obratnosti bylo také velmi důležité, aby se mláďata uměla vrátit dovnitř. Podstatným faktorem je také teplota, jelikož se přece jen jedná o levharty z tropických oblastí, aby byl pobyt venku pro mláďata bezpečný,“ uvedl inspektor chovu Matěj Vrúbel.
Zatím vycházky jen dopoledne. Ošetřovatelé se jim vyhýbají
Obě mladé samičky si podle mluvčí pobyt venku užívají. Honí se a hrají si. "Chovná samice se do her mláďat také aktivně zapojuje. Mláďata se tak učí potřebné pohybové dovednosti, ale také vzorce správného levhartího chování, které dozajista zúročí v dospělosti. Zatím pobývají venku v dopoledních hodinách, ale postupně se doba bude prodlužovat,“ doplnil Vrúbel.
Zoo Ostrava chová levharty cejlonské od roku 1977. Kromě Zoo Colombo na Srí Lance je to nejdelší nepřerušený chov těchto velkých koček na světě. V minulosti se povedlo odchovat 15 mláďat. V novodobé historii k nim přibyly dvě samičky v roce 2008 a pár v roce 2022. Chovatelé do odchovu mláďat nejen levhartů, ale i dalších druhů nezasahují, ani se se zvířaty nekontaktují.
Levhart cejlonský obývá pouze ostrov Cejlon, kde jako největší šelma stojí na vrcholu potravního řetězce. Odhaduje se, že v přírodě žije necelých 800 dospělých jedinců. Největší hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je úbytek přirozeného prostředí a také pytláctví.
