Libor Zámečník: Jak vyšetřit „líbidlo“
V Česku v posledních letech výrazně stoupá počet mužů s rakovinou prostaty. V porovnání se světem jsme na tom ale ještě hůře v jiné oblasti.
V českých zemích máme nejvíce nádorů ledvin na světě. U rakoviny prostaty souvisí její rostoucí výskyt i s tím, jak se zpřesnila diagnostika. Dřív byl nádor objeven až ve stadiu, kdy už člověku prakticky nebylo pomoci, dnes to umíme již ve chvíli, kdy ještě nemá žádné problémy. Pokud se v krvi náhodou zjistí zvýšený nádorový marker a odběr vzorku tkáně prostaty potvrdí, že muž karcinom skutečně má, je z šestadevadesáti procent vyléčitelný.
Lze nádorům prostaty nějak předcházet?
Primární prevence karcinomu prostaty neexistuje – snad nekouřit, jíst zdravě, sekundární je chodit pravidelně na vyšetření. Kouření prokazatelně zvyšuje riziko nádoru močového měchýře.
Chodí Češi na preventivní urologická vyšetření dostatečně? Jak často by měli?
Pořád se trochu bojí chodit. Obávají se některých výkonů, které mají s urologií spojeny – toho, že jim někdo bude strkat cévky do močových cest a bude to bolet. Ale řada vyšetření jako ultrazvuk a další dokážou i národová onemocnění odhalit bezbolestně. Na každoročních preventivních akcích nabádáme lidi, aby prohlídky nezanedbávali. Muži nad padesát let by měli chodit jednou za rok nebo za rok a půl. A pokud mají nádor prostaty v rodině, tak jednou ročně už od čtyřiceti nebo pětačtyřiceti. Obnáší to jen odběr krve, ultrazvuk a vyšetření prostaty konečníkem.
Jaká z těch běžnějších urologických onemocnění trápí Čechy především?
Záněty močových cest. Častější bývají u mladších, pohlavně žijících žen a také u žen, které trpí úniky moči a používají nějaké hygienické pomůcky. Postihují však i muže se zvětšenou prostatou. Těm hrozí také záněty, krvácení nebo kameny v močovém měchýři.
V poslední době se objevují dramatické zprávy o radikálním poklesu plodnosti českých mužů. Podle jedné studie budou koncentrace spermií v jejich ejakulátu už v roce 2030 tak nízké, že půjde v podstatě o sterilitu. Hrozí nám tedy vymření?
Plodnost českých mužů se nijak zásadně neliší od té napříč Evropou. Ale na problém jsou dva názory. Jedni tvrdí, že se plodnost výrazně zhoršuje. A na základě toho se snižují kritéria při vyšetření plodnosti a snižuje se dolní hranice koncentrace spermií, která by měla být považována za normální. Pro srovnání: kdysi to bývalo až sto milionů spermií v mililitru spermatu, teď je to patnáct milionů. Druzí však tvrdí, že se plodnost nezhoršuje, jen jsme před nějakými třiceti lety vyšetřovali muže, jimž bylo osmnáct, dvacet nebo pětadvacet let, protože v tom věku zakládali rodiny, a dnes sledujeme muže o deset patnáct let starší. Takže máme vlastně dva neporovnatelné vzorky.
Jak je to podle vás?
Myslím, že vzhledem ke zhoršujícímu se životnímu prostředí a faktorům, které mají na plodnost vliv, se opravdu zhoršuje.
Čeho by se měl vyvarovat člověk, který chce mít spermie v dobré kondici?
Především kouření – ať už cigaret, nebo marihuany. Drogy obecně velmi výrazně zhoršují vývoj spermií. Nevhodná je i příliš častá návštěva sauny nebo solária, kde dochází k přehřívání varlat. Z některých studií vyplývá, že problematický může být také mobilní telefon v kapse nebo notebook na klíně – obecně vše, co nějakým vlněním nebo zářením vede k přehřívání varlat. Zkoumal se dokonce i důsledek sezení na vyhřívaných sedačkách v autě a nevhodné může být také příliš těsné spodní prádlo.
Může kvalitu spermií ovlivnit i to, co jíme?
Velmi důležitá je pestrá strava. Ze studií prováděných na vegetariánech, kteří konzumují hodně potravin ze sóji, jež obsahuje fytoestrogeny, vyplývá, že jídlo bohaté na tyto látky snižuje plodnost. Problémy může způsobit i nedostatek některých vitaminů. Neplodní bývají často také muži s křečovými žilami v oblasti šourku, jež vedou k tomu, že není dobré okysličení tkáně varlat a v jejich oblasti je vyšší teplota. Řeší se to malou operací, při níž se žíly přeruší. Plodnost se pak obvykle do šesti až devíti měsíců výrazně zlepší.
Jedním z častých urologických problémů jsou již zmíněné kameny v močových cestách. Zde je -základní prevencí dostatečný příjem tekutin. Doporučení, kolik toho za den vypít, se však hodně liší. Co byste poradil vy?
To nejběžnější doporučení je, že by se mělo pít tak, aby moč nebyla koncentrovaná nebo nějak výrazně barevná. Měla by být čirá. Při normálních klimatických podmínkách stačí, když vypijeme od snídaně do večeře jednu velkou PET lahev vody. K tomu polévka, zelenina a tak dále, ale té čisté vody by mělo být asi jeden a půl litru.
Kolikrát je vlastně u dospělého člověka, řekněme kolem čtyřicítky, normální chodit na malou, když během dne vypije tu doporučovanou PET lahev vody?
Za hyperaktivní, nadměrně dráždivý měchýř je považován takový, který nás nutí jít vícekrát než osmkrát za den a více než dvakrát v noci. Když se tento počet překročí, už to není normální stav. Samozřejmě záleží na množství vypitých tekutin. Dnes je moderní, že lidé hodně pijí, všude s sebou nosí lahev a někdo vypije až čtyři litry. Někteří lékaři to kritizují. Myslím si, že vypít za den více než dva a půl litru už není úplně nutné. Když se to přehání, mohou nastat až některé metabolické změny organismu. Naředí se krev, dojde v ní k poklesu sodíku. A to může mít neblahé důsledky.
Jaké?
Může se zvednout tlak, člověk může mít otoky, dokonce otok mozku, může to vést k poruchám srdečního rytmu a podobně.
Před nějakými dvaceti třiceti lety bylo téměř nemyslitelné, že by muži močili jinak než vstoje. Bylo to vnímáno jako projev zženštilosti. Dnes jich ale poměrně hodně, třeba z hygienických důvodů, dává přednost močení vsedě. Je to v pořádku, nebo jejich chování může mít nějaký negativní dopad?
Když k nám pacienti přijdou s tím, že mají problémy s močením, obvykle se jich ptáme, jestli tak činí vstoje, nebo vsedě. Víme, že část z nich k sezení nutí manželka kvůli hygieně na toaletě. Ovšem větší část tak řeší své problémy s tím, že se jim nedaří zcela vymočit. A tak začnou – tím močením vsedě – používat břišní lis, protože měchýř sám o sobě není ovladatelný vůlí. Je sice ze svaloviny, ale ze svaloviny hladké, takže vyprazdňování je ovlivněno nervovými vlákny. Když ta z nějakého důvodu nefungují, zůstává větší zbytek v měchýři a pány to nutí chodit často na záchod. A oni tomu pomáhají tak, že buď zapojí břišní lis vstoje, tedy že se snaží o vyprázdnění silou, anebo tím, že si sednou. Pro muže je ale přirozené močit vstoje, a pokud mají s močením jakýkoli problém, měli by ho řešit. Určitě však ne tím, že si budou sedat. Protože tím se celá dysfunkce může ještě zhoršit.
Jinými slovy – my pánové bychom měli močit vstoje, je to tak?
Močení vsedě není pro muže fyziologické, a pokud není závažný důvod, měli bychom tak činit vstoje.
A další téma, o kterém se moc nemluví. Nejen ženy, ale i muži si svůj sexuální život rádi zpestřují různými erotickými pomůckami. Nemohou být všelijaké kroužky nebo zaškrcovadla penisu a podobné věci nebezpečné?
Pacientům někdy doporučujeme konstrikční kroužek v situaci, kdy žíly z penisu předčasně odvádějí krev. Ta by za normálních okolností měla zůstat v penisu a udržet erekci, jsou ale stavy, kdy je tam těch žil více, nebo jsou tam žilní spojky, jež krev odvedou dříve a erekce není dokonalá. A na to obvykle nefungují žádné léky ani injekce. Takže doporučujeme, aby si muž nasadil konstrikční kroužek, zaškrcením se udrží krev v penisu a erekce je lepší nebo dokonalá. Kroužky bývají měkké silikonové nebo gumové, rozhodně nedoporučujeme kovové. S těmi naopak někdy pacienti přicházejí na urgentní ambulanci. Mají nasazený nějaký kovový kroužek, třeba jen na kořen -penisu nebo až za varlata, a penis jim oteče natolik, že už ho – kvůli neopadající erekci – nemohou sundat. Takže jsme nezřídka volali hasiče, kteří kroužek rozbruskou -odstranili. Pokud je z měkkého kovu, máme v ordinaci kleště a vyřešíme to sami, pokud je však z chirurgické oceli, musíme volat zmíněné -„kolegy“.
Je možné si takovým kroužkem ublížit?
Ano. Když se včas nesundá, hrozí porucha prokrvení penisu, erekce a v nejhorším případě i odumření tkáně. A dotyčný může přijít také o celý orgán, pokud mu odumře tkáň penisu a dostane gangrénu. Je to obdobné riziko, jako když si například pornoherci píchají injekce kvůli dlouhodobé erekci. Hrozí, že přijdou o erekci, a samozřejmě se mohou porušit i tkáně penisu natolik, že změny pak budou nevratné.
Setkal jste se s nějakým konkrétním případem?
V klinické praxi mnohokrát.
Četl jsem, že poruchami erekce u nás trpí více než polovina mužů nad čtyřicet let. Je to tak?
Udává se, že celosvětově trpí nějakým stupněm poruchy erekce více než dvaapadesát procent mužů v produktivním věku, tedy od pěta-třiceti do pětašedesáti let. Úplná ztráta erekce je častější ve vyšším věku, ale mírný stupeň poruchy najdeme ve všech věkových skupinách; postihuje zhruba dvanáct až patnáct procent mužů vlastně už od začátku pohlavního života.
Pomoci mohou pilulky.
Ano, vzhledem k poklesu jejich ceny si je teď může dovolit více mužů. To, co se kdysi dávalo za jednu tabletu, stačí dnes na čtyři. Pamatuju si, jak si je pacienti – když se u nás zhruba před dvaceti lety začaly prodávat – lámali na čtyři, šest nebo i osm dílů. Dokonce jsem měl jednoho, který si je zaléval do vosku, aby jejich účinnost údajně nevyprchala. Mnozí Češi si ale pořád raději kupují potravinové doplňky, protože se stydí říct si doktorovi o léky na poruchu erekce. Ty jsou stále na předpis, což je důležité, protože je potřeba, aby muži byli – předtím, než je začnou užívat – vyšetřeni. Porucha erekce je totiž možným ukazatelem nějakého zásadnějšího onemocnění – vysokého tlaku, cukrovky a podobně. Nezřídka přijdou mladí pacienti s poruchou erekce a my zjistíme, že mají vysoký tlak nebo diabetes.
Právě mladí lidé si přitom léky na poruchu erekce často kupují na internetu.
To je pravda, ale před tím bych varoval, protože není jasné, z jakých jsou zdrojů a jakou dávku účinné látky obsahují. A i když to funguje, nemusí to být bezpečné. Existuje spousta padělků.
Znáte nějaký příklad, kdy si tím někdo uškodil?
Mohou mít nepříjemné nežádoucí účinky, které pramení z různých přísad, jež v garantovaných lécích nejsou.
Když nefungují ani léky, ani injekce, je tu ještě léčba takzvané třetí linie – penilní implantáty. Jsou bezpečné, nebo hrozí nějaká rizika?
Je to moderní, bezpečná metoda léčby. Manipulace s implantátem není technicky příliš náročná a pacient si ji velmi rychle osvojí. Co se týká rizik, vzhledem k tomu, že -implantáty jsou z umělého materiálu, může v některých případech dojít k odhojení (tělo je nepřijme, pozn. red.) nebo k nějaké infekci. Celosvětově se udává jedno až dvě procenta infekčních komplikací. Obecně platí, že pokud dané centrum hodně operuje a má postupy lépe zvládnuty, má tím pádem i méně komplikací. Výrobci dávají doživotní záruku na mechanické selhání pumpy, takže v takovém případě dodá firma novou. K dispozici jsou i implantáty potažené antibiotikem, což je výhodné zvlášť pro diabetiky, protože výrazně klesá riziko infekce.
Je pravda, že se penilní implantáty používaly už v bývalém Československu?
Ano, v polovině osmdesátých let. Nechávali si je voperovat prominenti, a tak se o tom moc nemluvilo. Někteří herci, režiséři a další. Pak se to u nás dlouhá léta neprovádělo kvůli vysoké ceně, také se pořád tradovalo, že komplikace jsou příliš velké. Proto jsme se toho s kolegou ujali. V roce 2016 jsme voperovali první penilní implantát a před pár dny jsme měli už třicátou operaci. Nejmladšímu pacientovi bylo pětatřicet, nejstaršímu dvaaosmdesát. Zájem mají i muži ze zahraničí – ze Slovenska a Německa.
Jak náročný je to zákrok? Co všechno obnáší?
Trvá zhruba hodinu a půl a provádí se v celkové narkóze. Pacient obvykle stráví v nemocnici dva dny. Implantát se nechává do prvního pooperačního dne nafouknutý, aby nedocházelo k pooperačnímu krvácení, následující den se vypustí a člověk odchází domů. Na bolest si pánové ani moc nestěžují. A výhodné je, že celý ten trojdílný implantát se voperuje z jednoho malého řezu na šourku, který má tři až čtyři centimetry, takže po vytažení stehů není nic vidět.
Kdy je pak muž schopen opět intimně žít?
Za dva až tři týdny – poté, co se zahojí rána. Během té doby se také naučí s implantátem zacházet.
Vede potom plnohodnotný intimní život?
Ano. Implantát nezmění ani prožívání orgasmu, ani citlivost penisu. Pouze pomůže s erekcí, které předtím muži nebyli schopni.
Jak to vlastně funguje? Jak se implantát ovládá?
V šourku je malá pumpička, obvykle mezi varlaty, takže na první pohled ani není vidět. Z balonku vedle močového měchýře se několika stisknutími přepumpuje do implantátu tekutina a tím dojde ke kvalitní tvrdé erekci. Po skončení sexuální aktivity se zmáčknutím malého ventilu na balonku fyziologický roztok zase vypustí.
Jaká jsou rizika? Na co je třeba dát si pozor?
Manipulace s implantátem je velmi jednoduchá. Pozor je potřeba si dát snad jen na nějaké jeho mechanické poškození třeba úderem.
Platí zákrok pojišťovna?
Na rozdíl od jiných zemí u nás pojišťovny zatím zákrok nehradí. Ve Španělsku, Francii a Itálii na něj mají nárok třeba diabetici nebo pacienti po operaci provázené poruchou erekce.
Pro řadu lidí není jednoduché mluvit o svých urologických problémech. Máte nějaký recept na to, jak je zbavit studu?
Kdybych ho znal, bylo by to asi na Nobelovu cenu. Není to jen problém pacientů, ale i praktických lékařů a urologů samých. Bavit se o močových kamenech nebo o prostatě není tak složité, ale zeptat se třeba na erekci se už část lékařů stydí. Některé starší praktické doktorky se na to svých pacientů nedotazují, ačkoli o jejich zdravotním stavu vědí nejvíce. Pokud mají muži třeba cukrovku nebo vysoký tlak, bylo by vhodné zeptat se jich, jestli nemají problém i s erekcí. Je to prostě otázka přístupu -jednotlivých lékařů. Když se stydí doktor, o to více se zpravidla stydí i pacient.
Pomáhá, když se o urologických problémech hovoří v médiích? Nebo když o svých zkušenostech s nimi promluví známí lidé?
Ano, to funguje velmi dobře. Třeba když se večer v televizním se-riálu zmíní chlamydie, druhý den se strhne lavina telefonických dotazů na tohle téma. Anebo se lidé rovnou objednávají na kontrolu. A že někdo známý promluví o svém problému, je taky jedině k dobru.
Každý týden vyslechnete řadu příběhů, dozvíte se o spoustě problémů, jež lidem komplikují život. Jak si čistíte hlavu? Dokážete se zavřením dveří ordinace „vypnout“ a nepřemýšlet o tom, co všechno jste během dne slyšel?
Je to složité, protože volného času je málo. Dobře mi dělají sport a fyzická námaha, hlavně plavání. Taky si rád zaběhám na stezce podél Vltavy. A mou velkou vášní jsou letadla. Už léta sbírám jejich modely a rád je fotím; říká se tomu plane-spotting. Procestoval jsem spoustu zemí a všude se snažil letadla fotografovat. V Atlantě mě za to málem zavřeli.
Vážně?
Ano, byl jsem tam velmi „důrazně upozorněn“, že Spojené státy jsou v permanentní válce, a tak rozhodně nelze fotit ani na běžném civilním -letišti.
Jaký je váš největší fotografický „úlovek“?
Asi letadlo, které jsem zachytil doslova nad hlavou na ostrově Svatý Martin v Karibiku. To je krásná fotka, kterou mám spojenou i s nezapomenutelnými zážitky.
Máte takové zážitky i z ordinace? Zasmějete se tam někdy společně s pacienty?
A víte, že ano? Někdy si roztomile pletou názvy léků. Třeba lék na testo-steron se jmenuje Nebido a stává se mi, že po mně občas chtějí Libidol či Líbidlo. Nebo třeba když pacient přijde a chce – protože se domnívá, že má úbytek testosteronu – vyšetřit „líbidlo“ (chuť na sex je označována jako libido, pozn. red.), vykouzlí to úsměv na tváři.
