Luboš Moravec: Kupuji zvířata, která návštěvníci jinde neuvidí

V České Skalici ve východních Čechách existuje krásná minizoo s chovem běžných i vzácných druhů zvířat z celého světa. Jmenuje se Family Park a jejím majitelem je LUBOŠ MORAVEC. „Chovu se věnuji dvanáct let, ale předtím jsem neměl doma vůbec nic. Ani kočku. A o zvířatech jsem neměl ani šajn,“ směje se.

Jak jste se vlastně ke zvířátkům dostal?

Tahle oblast mi byla opravdu cizí. Ale na moje čtyřicáté narozeniny, tedy před dvanácti lety, mi kamarádi dali z recese kohouta, slepici, ovci a berana. Mám vše nastavené tak, že když něco dělám, chci v tom být minimálně dobrý nebo i nejlepší. Proto přišla na přetřes otázka, proč bych měl chovat obyčejnou slepici a kohouta, když mohu mít neobyčejnou slípku. Proč chovat ovci, když mohu chovat lamy. Hodně jsem cestoval po celé Evropě, navštěvoval chovatele a poctivě poslouchal, co mi kdo říkal. Bral jsem si letáčky a sám se naučil anglicky, abych se domluvil.

Kdy a proč jste se rozhodl otevřít vlastní zoopark a chovat zvířátka? Takové rozhodnutí s sebou nese řadu netušených překážek a problémů…

Před těmi dvanácti lety jsem si pořídil nějaká exotická zvířátka jako zoborožce a tukany. Měl jsem hezkou kolekci zvířat. Známí mě přesvědčovali, abych je ukázal lidem. Nechtěl jsem, dělal jsem to hlavně pro sebe. Asi před pěti lety jsem se potkal s dobrým přítelem Igorem Šimkem, který si splnil sen a otevřel si vlastní zoologickou zahradu v Sedlci u Mikulova. Pořád do mě „hučel“, abych to zkusil také. Takže byl rok 2023 a my v České Skalici zahájili „nultou sezonu“. Lidé byli nadšeni a rodina mě podporovala. Postupně jsme naši minizoo zdokonalovali, přibyl dětský koutek a relaxační zóna a další věci.

Jste v zooparku každý den, takže nemáte čas chodit do zaměstnání. Jak chod zoo financujete?

Je to řehole, jsem tu každý den od rána do večera. Ze vstupného bychom to rozhodně neutáhli, vždyť jen za elektřinu platíme měsíčně zálohy 40 000 korun! V minulosti jsem hodně podnikal, pak jsem všechny aktivity ukončil, rozprodal všechny firmy. Nejsem příznivcem grantů a nerad si o něco říkám, protože nechci být lidem vděčný a mít pocit, že jim něco dlužím. Loni jsme ale grant měli. „Dokopal“ mě k němu můj kamarád, ředitel společnosti Lesy Hradec Králové. Ze soukromého sektoru mi neteče ani koruna, nemám jediného sponzora, který by mi nějakým způsobem pomáhal. Moje manželka, jež mi ve všem pomáhá a stojí za mnou, říká, že jsem kůň.

Chováte padesát druhů zvířat, z nich největší je lama. Podle čeho si zvířata vybíráte? Zůstanou vaší hlavní nabídkou pro návštěvníky především ptáci a drobná zvířátka?

Ke všemu, co v našem parku máme, přistupujeme podle zákona. Ten říká, že pokud nemám status oficiální zoo, o což jsem se pokoušel, ale je to hodně složité, mohu chovat maximálně devatenáct druhů exotických zvířat, ať jsou to ptáci, savci, nebo šelmy. K tomu pak neomezený počet teraristiky (teraristika se zabývá chovem bezobratlých obojživelníků nebo plazů, pozn. red.) a domácích zvířat. Takže nějaká nadpočetná zvířata jsme darovali, něco skončilo v jiných zoo nebo v soukromých chovech. Vybírám si taková zvířata, jimž jsem schopen poskytnout všechno od A do Z. A skladba zvířat? Kupuji druhy, které návštěvníci v ostatních zoo neuvidí. A je to vyvážené – zhruba 50 procent ptáků a 50 procent savců a šelem.

Našli jsme u vás i zajímavé druhy, jako jsou kapybara vodní, kondor krocanovitý nebo medvídek kynkažu, které jsme jinde neviděli. Jak jste se k nim dostal?

Kapybara vodní je velký divácký hit na sociálních sítích. Když se narodila mláďata, měli jsme ohlasy z celé Evropy. Daří se nám odchovy kondora krocanovitého, letos jsme měli dvě mláďata. Můj párek medvídka kynkažu je ochočený, a tak s ním návštěvníci naší zoo mohou přijít do kontaktu a dát mu ovoce, což je jeho hlavní potrava. A jak je sháním? Hodně čtu, jsem často na sociálních sítích a mám po celé Evropě hodně přátel. Vím, co kdo chová, takže se pak jen ptám, kdo by co prodal. Medvídka kynkažu jsem sháněl skoro tři roky. Vybudoval jsem s pomocí rodiny a manželky Lucie podnik, kam se sjíždějí lidé stejně jako do Ratibořic nebo na zámek v Náchodě, a tak se Česká Skalice dostala více do popředí, což mě velmi těší, protože jsem velký patriot. Když sem přijedou návštěvníci z ciziny, projdou celou Českou Skalici, což zase těší představitele města, takže jsem rád, že spolu vycházíme velmi dobře, a já jim děkuji za to, co pro mě v minulosti udělali. Kdyby mi někdo nabídl deset milionů, abych to přestěhoval někam jinam, určitě bych to neudělal, protože patřím do České Skalice.

Máte třeba vyhlédnutý nějaký druh, ale nejdříve si nastudujete, co potřebuje?

Na některá zvířata je potřeba povolení k chovu od veterináře nebo městského úřadu, takže si nejdříve musím zjistit, jestli dané zvíře mohu v podmínkách své zoo chovat. Pořád chci lepší a lepší zvířata.

Jaká?

Na letošní rok jsem si vysnil lenochody a příští rok bych si rád pořídil největší cibetku na světě. Ale při všem tom shánění se samozřejmě snažím přírodu chránit. Nelíbí se mi praktiky některých obchodníků, kteří si z toho dělají výhodný byznys, i když tvrdí, že dotyčné zvířátko zachránili z deštných pralesů. Takže těmto lidem se snažím vyhnout a usiluji o nákup mláďat narozených v zajetí již tady v Evropě.

Pořádáte komentované prohlídky pro školy, dětský den a jiné akce. Jste zaměřeni na dětské návštěvníky?

Jsem trojnásobným dědečkem a mrzí mě, že mladí už ani nevědí, jak vypadá králík. Takže jsem rád, že jsme se mohli nějakým způsobem zapojit do osvěty, celé léto „jely“ příměstské tábory, které k nám chodily na komentované prohlídky. Velmi mě těší spolupráce se stacionáři v Novém Městě nad Metují, Náchodě, Úpici a Rychnově nad Kněžnou, kde jsou lidé s handicapem a jimž jsme dali pro celý ústav permanentky, takže k nám chodí pro radost i na terapii. Mají terapii s alpakami, což je druh lamy, nebo s kapybarami, které si mohou hladit.

A co návštěvníci? Jsou ukáznění?

Toto je problém. Moc děkuji svému kamarádovi Petru Simonovi, jenž mi do areálu nainstaloval kamerový systém. Někteří lidé se chovají tak, že mi to hlava nebere. Měli jsme tu školu, kde si paní učitelky dětí příliš nevšímaly a dopustily, že si žáci házeli malými králíčky.

Prosím?

Ano, házeli si malými mláďaty králíčků. Byl z toho velký problém. Dotyčná paní učitelka na nás místo omluvy poslala kontrolu, že prý týráme zvířata. Kontrola přijela, závady nenašla a shodli jsme se, že jsme mohli ten čas – celých osm hodin – strávit užitečněji. Nebo tu máme krokodýla, který potřebuje teplo. Na termostatu má proto nastavenou teplotu 30 stupňů Celsia. Nějaký „dobrák“ mu ji však přenastavil na 40 stupňů a krokodýl pak málem umřel.

Jak vidíte budoucnost Family Parku?

Laťku si neustále posouvám, takže asi opravdu nebudeme nikdy hotovi. Moje původní vize bylo mít co nejvíce zvířat a ukazovat je lidem, ale už jsem přišel na to, že devatenáct exotických druhů a ptáci a šelmy lidem stačí. Pro návštěvníky je důležité, že zvířata jsou kontaktní, a vidím opravdu větší smysl v tom, že tady mohou strávit půlden nebo i celý den. Máme tady krásné dětské hřiště, občerstvení. Plánuji ještě hřiště na minigolf a relaxační zónu.

LUBOŠ MORAVEC

Zakladatel a majitel Family Parku v České Skalici.

Milovník zvířat a chovatel.